Nehoda s Avií...
Před necelým rokem...
Je čtvrtek ráno, předchozí tři dny sem se motal víceméně okolo komína, pohoda a klid. V ten čtvrtek ráno jedu do lesa přes kopec, štěpkování moc nejde, štěpkovač se zacpává a přehřívá se, takže sem v lese strávil asi 3h. Celý rozradostněný vyjedu z lesa a pomalým tempem se sunu po malých vedlejších silnicích na hlavní, abych mohl nabrat směr na Trutnov.
Ujel sem sotva 10 kilometrů, na slušnější a širší cestu už mi chybí necelý kilometr. Projíždím kopečkem dolů úzkou klikatou vsí a blížím se k poslední zatáčce. Všechny zatáčky na této úzké cestě jsou nepřehledné, tak jedu po kraji a pomalu, pro jistotu. Bez plynu se přibližuju k zatáčce a přes křoví vidím nějakej modrej náklaďák, jak to docela sviští proti mě. Sotva stihnu dát nohu na brzdový pedál, protijedoucí Avie už má zablokované přední kola a míří přímo na mě. Já jedu 20kmh, stihnu lehce stočit auto na hranu asfaltu a zašlápnout brzdu. Řidič Avie na chviličku pustil brzdu, díky tomu že měl kola stočené na doraz na pravou stranu, tak po opětovném zašlápnutí nasměřoval svůj stroj na levý roh mého Volva. Já se zapřel do brzdy, chytl sem se volantu a očekával nevyhnutelnou ránu. Ta, jak už všichni víte, přišla vzápětí. Od první chvíle, kdy sem Avii zahlédl, do chvíle, kdy mě trefila, uběhly asi 2s.
Ozvala se rána a hned po tom velký fičák vzduchu z mého předního kola. Jen poznamenám, že sem si 14 dní předtím po půl roce obul dopředu široké gumy, balony, na lakovaných discích. To mi moc dlouho nevydržely. Vykouknu oknem vedle sebe a posádka Avie vypadá na první pohled v pořádku. Ihned sem vypl motor, přes spolujezdcovo dveře vylezl ven. Jediné štěstí, že ve spolujezdcových schodcích mám druhé boty, protože ty vycházkové sem měl pod zaseklýma dveřma. Když sem vylezl ven, spolujezdec z Avie už chodil okolo, rukou si držel krvácející čelo a skučel, že táta je zaklíněný uvnitř kabiny. V tu chvíli doběhl i nějaký člověk z baráku opodál a začaly jsme vyprošťovat řidiči Avie zaklíněnou nohu. Mezitím spolujezdec z Avie volal IZS. Pomocí mé tyče na kola a trochu síly od svědka nehody, dostáváme zaklíněnou nohu ven, řidič má kupodivu jen rozseklou patu od nějakého ostrého plechu, nic strašného. Do pěti minut přijeli hasiči, za další dvě minuty přistává vrtulník. Já mezitím volal tátovi, jelikož se mi to stalo 5 minut od mého bydliště, ať mi přijede na pomoc. Za 20 minut už je na místě jak otec, tak i PČR a vůz záchranné služby, vrtulník odlétá s prázdnou. Řidiče Avie i jeho syna odvedli záchranáři do sanitního vozu a odvezli je do nemocnice na ošetření. Já byl nápomocný policii při evidenci nehody a zjišťování příčiny nehody.
Po obhlédnutí škod sem zjistil, že Volvo je v relativně dobré kondici, jen bude potřebovat trochu péče před odjezdem z místa nehody. Policista mi zabavil technické průkazy z důvodu, že vozidlo není způsobilé provozu na komunikaci. Za asistence hasičů sem opatrně vycouval ze spárů Avie na rovinu a začala provizorní oprava vozu. Přední nárazník s výztuhou byl ohnutý do předního kola, takže sme jej kurtou chytli tátovo osobák. Hasiči udělali pár kroků dozadu a nevěřícně sledovali naše počínaní z bezpečné vzdálenosti. No co, je potřeba si nějak poradit. Já sedl do Volva a začal couvat. Dvakrát, třikrát sem cukl a nárazník krásně srovnaný, skoro jako nový. Zbývalo vyměnit kolo. Jelikož dávat můj vysoký hever pod vypuštěné kolo je docela drbačka, poprosil sem hasiče, jestli by mi mohli pomoct a zvednou nápravu pomocí vzduchových vaků. Byli pro. A tak sem koukal na koordinovanou akci čtyř hasičů, jak si navzájem radili co a jak, až se jim to po pár minutách podařilo dostat do pozice, která byla správná. Za pár minut byla rezerva na svém místě, mám s tím totiž dost zkušeností. Táta ještě bindr páskama poladil přední světlo a blinkr tak nějak, aby vše bylo vpořádku a já se vydal za policisty smlouvat o mé techničáky.
15 minut sme s příslušníkem polemizovali, jestli je vhodné jet s takto poškozeným vozem 6km domů, nebo jestli budem volat odtahovku a čekat na ni dvě hodiny. Po zjištění, že nevědí komu a kdy předají tu Avii, která stála uprostřed cesty nepojízdná, mě vrátil oba techničáky a oznámil mi, že má vzkaz z nemocnice, že řidič Avie se necítí být vinný a že bude následovat správní řízení, nebo jak se tomu říká. Což mě tak vyvedlo z kolejí, že sem radši sedl do Volva, v postranní uličce sem se otočil a jel dom, kde sem celý zbytek dne přemýšlel, co se bude dít dál.
Další den, od rána do večera sem měl lítání mimo domov, ale celý den sem nějak přemýšlel, co vede toho pána k tomu, že chce hodit vinu na mě. Jestli na něj houkl někdo z rodiny, ať není blbej a nepřiznává se? Kdo ví... Vrátil sem se domů okolo 19h a v dobré víře sem ještě sedl do osobáku a jel k němu domů si s ním promluvit, třeba přijde k rozumu. Jeho dcera a a manželka mě pozvaly do domu a usadily v kuchyni. Pán se dobelhal o berlích a začalo něco, čemu sem nemohl uvěřit. Pán mě přivítal se slovy "to jdete až teď??". Všichni tři mě začali ubíjet argumenty, jak sem jim málem zabil manžela a syna a že bylo jediné štěstí, že mě syn viděl přes křoví, jak se na ně řítím, a že bylo štěstí že začal zavčas brzdit, jinak bych je oba nemilosrdně zabil. Že sem jel po levé straně cesty a na poslední chvíli sem to strhl na svou stranu. Když sem jim řekl, že já měl na kolečku rychlost 20kmh a on kolečko vůbec neměl, že je to zvláštní, tak opět ty kecy o tom, že sem jasně vinný a že přijdu o profesní průkaz a možná i řidičák na pár let.
Zůstal sem na ně nechápavě civět a poslouchal, jak oni dělali rekonstrukci s místníma hasičema a že kdybych jel po své straně a pomalu, tak by se to v životě nestalo a že by sme se bezproblému vyhnuli. V tu chvíli se zvedám ze židle, přeji hezký večer a odcházím.
Sedám do osobáku, vaří ve mě krev, takový pocit doteď neznám, tak nasraný sem ještě nebyl.
V dalším týdnu se u mě zastavuje likvidátor z mé i jeho pojišťovny a sepisují škody. Já, jelikož je to moje první větší setkání s pojišťovnama, nevím co mám čekat, když oba dva se netváří moc vesele a odjíždějí bez nějaké hodnotné informace.
Za pár dní přichází email z pojišťovny pána s Avií, že na základě dvou fotek, které sem jim při nahlašování události poslal, určili jako viníka právě jeho a mě bude vyplacena škoda. Nastala drobná úleva.
Další týden už vůz nějak dopravuji do nedaleké dílny a začíná rozborka a zjišťování škod. Opravuje mi to pro spoustu lidí známý člověk, který se v Šumperku zabývá opravou, renovací Amerik a podobných starých vozů. Už na první pohled říká, že to není tak hrozné a bere flexu a řeže do plechu, díky kterému nešly otevřít řidičovo dveře. Za pár hodin máme rozděláno, za další dva dny sem dovezl plný vozík dílů, avšak po odborné kontrole byly v horším stavu, než ty bourané díly, takže přišlo na řadu kladivo a začalo se opravovat.
O týden později Volvo připraveno na cestu. Dveře a maska omlácené od kladiva, pár plastových dílů ještě v černé barvě, ale jede.
A tady patří velké DÍKY tátovi, který mi pomohl, nebo spíš on sám vykytoval promáčklé díly a taky nastříkal v domácích podmínkách tak, že kdo nevěděl o tom, že to Volvo je po nehodě, teď by si toho ani nevšiml.
Takže díky a jedem dál :)
PS: po půl roce sem zavolal na PČR, jak případ pokračuje, a tam mi suše oznámili, že za viníka byl určený řidič Avie. Požadoval sem tedy nějaký písemný dokument o rozhodnutí a na něj prý nemám nárok, protože nejsem účastníkem správního řízení s viníkem nehody. Takže mám na nástěnce oznámení o účasti na nehodě, ale finální rozhodnutí se mi zatím nepodařilo získat. Vivat české byrokracii.
Je čtvrtek ráno, předchozí tři dny sem se motal víceméně okolo komína, pohoda a klid. V ten čtvrtek ráno jedu do lesa přes kopec, štěpkování moc nejde, štěpkovač se zacpává a přehřívá se, takže sem v lese strávil asi 3h. Celý rozradostněný vyjedu z lesa a pomalým tempem se sunu po malých vedlejších silnicích na hlavní, abych mohl nabrat směr na Trutnov.
Ujel sem sotva 10 kilometrů, na slušnější a širší cestu už mi chybí necelý kilometr. Projíždím kopečkem dolů úzkou klikatou vsí a blížím se k poslední zatáčce. Všechny zatáčky na této úzké cestě jsou nepřehledné, tak jedu po kraji a pomalu, pro jistotu. Bez plynu se přibližuju k zatáčce a přes křoví vidím nějakej modrej náklaďák, jak to docela sviští proti mě. Sotva stihnu dát nohu na brzdový pedál, protijedoucí Avie už má zablokované přední kola a míří přímo na mě. Já jedu 20kmh, stihnu lehce stočit auto na hranu asfaltu a zašlápnout brzdu. Řidič Avie na chviličku pustil brzdu, díky tomu že měl kola stočené na doraz na pravou stranu, tak po opětovném zašlápnutí nasměřoval svůj stroj na levý roh mého Volva. Já se zapřel do brzdy, chytl sem se volantu a očekával nevyhnutelnou ránu. Ta, jak už všichni víte, přišla vzápětí. Od první chvíle, kdy sem Avii zahlédl, do chvíle, kdy mě trefila, uběhly asi 2s.
Ozvala se rána a hned po tom velký fičák vzduchu z mého předního kola. Jen poznamenám, že sem si 14 dní předtím po půl roce obul dopředu široké gumy, balony, na lakovaných discích. To mi moc dlouho nevydržely. Vykouknu oknem vedle sebe a posádka Avie vypadá na první pohled v pořádku. Ihned sem vypl motor, přes spolujezdcovo dveře vylezl ven. Jediné štěstí, že ve spolujezdcových schodcích mám druhé boty, protože ty vycházkové sem měl pod zaseklýma dveřma. Když sem vylezl ven, spolujezdec z Avie už chodil okolo, rukou si držel krvácející čelo a skučel, že táta je zaklíněný uvnitř kabiny. V tu chvíli doběhl i nějaký člověk z baráku opodál a začaly jsme vyprošťovat řidiči Avie zaklíněnou nohu. Mezitím spolujezdec z Avie volal IZS. Pomocí mé tyče na kola a trochu síly od svědka nehody, dostáváme zaklíněnou nohu ven, řidič má kupodivu jen rozseklou patu od nějakého ostrého plechu, nic strašného. Do pěti minut přijeli hasiči, za další dvě minuty přistává vrtulník. Já mezitím volal tátovi, jelikož se mi to stalo 5 minut od mého bydliště, ať mi přijede na pomoc. Za 20 minut už je na místě jak otec, tak i PČR a vůz záchranné služby, vrtulník odlétá s prázdnou. Řidiče Avie i jeho syna odvedli záchranáři do sanitního vozu a odvezli je do nemocnice na ošetření. Já byl nápomocný policii při evidenci nehody a zjišťování příčiny nehody.
/měsíc stará guma to samé nalakovaný disk/
/pán mi doma tvrdil, že jel pokraji a kdyby jel ještě víc, spadl by do příkopu/
/já měl pravé kolo na čáře, tak si asi dovedete představit tu ránu/
Po obhlédnutí škod sem zjistil, že Volvo je v relativně dobré kondici, jen bude potřebovat trochu péče před odjezdem z místa nehody. Policista mi zabavil technické průkazy z důvodu, že vozidlo není způsobilé provozu na komunikaci. Za asistence hasičů sem opatrně vycouval ze spárů Avie na rovinu a začala provizorní oprava vozu. Přední nárazník s výztuhou byl ohnutý do předního kola, takže sme jej kurtou chytli tátovo osobák. Hasiči udělali pár kroků dozadu a nevěřícně sledovali naše počínaní z bezpečné vzdálenosti. No co, je potřeba si nějak poradit. Já sedl do Volva a začal couvat. Dvakrát, třikrát sem cukl a nárazník krásně srovnaný, skoro jako nový. Zbývalo vyměnit kolo. Jelikož dávat můj vysoký hever pod vypuštěné kolo je docela drbačka, poprosil sem hasiče, jestli by mi mohli pomoct a zvednou nápravu pomocí vzduchových vaků. Byli pro. A tak sem koukal na koordinovanou akci čtyř hasičů, jak si navzájem radili co a jak, až se jim to po pár minutách podařilo dostat do pozice, která byla správná. Za pár minut byla rezerva na svém místě, mám s tím totiž dost zkušeností. Táta ještě bindr páskama poladil přední světlo a blinkr tak nějak, aby vše bylo vpořádku a já se vydal za policisty smlouvat o mé techničáky.
15 minut sme s příslušníkem polemizovali, jestli je vhodné jet s takto poškozeným vozem 6km domů, nebo jestli budem volat odtahovku a čekat na ni dvě hodiny. Po zjištění, že nevědí komu a kdy předají tu Avii, která stála uprostřed cesty nepojízdná, mě vrátil oba techničáky a oznámil mi, že má vzkaz z nemocnice, že řidič Avie se necítí být vinný a že bude následovat správní řízení, nebo jak se tomu říká. Což mě tak vyvedlo z kolejí, že sem radši sedl do Volva, v postranní uličce sem se otočil a jel dom, kde sem celý zbytek dne přemýšlel, co se bude dít dál.
Další den, od rána do večera sem měl lítání mimo domov, ale celý den sem nějak přemýšlel, co vede toho pána k tomu, že chce hodit vinu na mě. Jestli na něj houkl někdo z rodiny, ať není blbej a nepřiznává se? Kdo ví... Vrátil sem se domů okolo 19h a v dobré víře sem ještě sedl do osobáku a jel k němu domů si s ním promluvit, třeba přijde k rozumu. Jeho dcera a a manželka mě pozvaly do domu a usadily v kuchyni. Pán se dobelhal o berlích a začalo něco, čemu sem nemohl uvěřit. Pán mě přivítal se slovy "to jdete až teď??". Všichni tři mě začali ubíjet argumenty, jak sem jim málem zabil manžela a syna a že bylo jediné štěstí, že mě syn viděl přes křoví, jak se na ně řítím, a že bylo štěstí že začal zavčas brzdit, jinak bych je oba nemilosrdně zabil. Že sem jel po levé straně cesty a na poslední chvíli sem to strhl na svou stranu. Když sem jim řekl, že já měl na kolečku rychlost 20kmh a on kolečko vůbec neměl, že je to zvláštní, tak opět ty kecy o tom, že sem jasně vinný a že přijdu o profesní průkaz a možná i řidičák na pár let.
Zůstal sem na ně nechápavě civět a poslouchal, jak oni dělali rekonstrukci s místníma hasičema a že kdybych jel po své straně a pomalu, tak by se to v životě nestalo a že by sme se bezproblému vyhnuli. V tu chvíli se zvedám ze židle, přeji hezký večer a odcházím.
Sedám do osobáku, vaří ve mě krev, takový pocit doteď neznám, tak nasraný sem ještě nebyl.
V dalším týdnu se u mě zastavuje likvidátor z mé i jeho pojišťovny a sepisují škody. Já, jelikož je to moje první větší setkání s pojišťovnama, nevím co mám čekat, když oba dva se netváří moc vesele a odjíždějí bez nějaké hodnotné informace.
Za pár dní přichází email z pojišťovny pána s Avií, že na základě dvou fotek, které sem jim při nahlašování události poslal, určili jako viníka právě jeho a mě bude vyplacena škoda. Nastala drobná úleva.
Další týden už vůz nějak dopravuji do nedaleké dílny a začíná rozborka a zjišťování škod. Opravuje mi to pro spoustu lidí známý člověk, který se v Šumperku zabývá opravou, renovací Amerik a podobných starých vozů. Už na první pohled říká, že to není tak hrozné a bere flexu a řeže do plechu, díky kterému nešly otevřít řidičovo dveře. Za pár hodin máme rozděláno, za další dva dny sem dovezl plný vozík dílů, avšak po odborné kontrole byly v horším stavu, než ty bourané díly, takže přišlo na řadu kladivo a začalo se opravovat.
O týden později Volvo připraveno na cestu. Dveře a maska omlácené od kladiva, pár plastových dílů ještě v černé barvě, ale jede.
Takže díky a jedem dál :)
PS: po půl roce sem zavolal na PČR, jak případ pokračuje, a tam mi suše oznámili, že za viníka byl určený řidič Avie. Požadoval sem tedy nějaký písemný dokument o rozhodnutí a na něj prý nemám nárok, protože nejsem účastníkem správního řízení s viníkem nehody. Takže mám na nástěnce oznámení o účasti na nehodě, ale finální rozhodnutí se mi zatím nepodařilo získat. Vivat české byrokracii.
Komentáře
https://i.postimg.cc/hjwQDzhQ/tlumo-n-k.gif