Rok podnikání s Volvem...
Před pár dny to byl rok, kdy jsem znovu začal podnikat.
Vyzvedl sem si Volvo v servise a také fakturu na 130 tisíc za první servis. Výměna všech náplní, všech filtrů, 8x vymýt chladící systém, protože se stále nedařilo zprovoznit bufíka. (Toho mi rozchodili až ve třetím servise a stálo to přes 50 tisíc korun) Dále kontrola a zprovoznění brzd na tahači i návěsu, několik nových pneumatik a podobné ptákoviny.
První týden zátěžová zkouška v okolí Budějovic. Volvo se rozjezdilo a vše vypadalo dobře, tak sem se během týdne přesunul na Moravu a motal se okolo domu. Příjemná změna začít trávit většinu nocí doma ve své posteli.
Další týden první cesta do zahraničí, z Krušných hor přes Šebíka do Němec a poprázdnu zpět. A tu nastal první problém. Při čtvrté přepravě, v prudkém kopci, vidím v zrcátku bílý kouř z pod auta. Po chvíli zjišťuji, že chybí voda v nádobce. Dolil sem pár litrů vody a pokračoval v cestě. Po složení se pokouším zvednou kabinu, ale marně, hydraulická pumpa zvedání kabiny je nějak nefunkční. Napustil sem si na pumpě všechny PET flašky plné vody a vydal se do Čech do prvního servisu. Ráno sem uprosil nějakého vedoucího, ať mi na to mrkne hned a né až za 3 dny, jako mi řekli do telefonu všichni v okolí. Mechanik po minutě hledání našel zteřelou hadičku. Ve skladu našel kus nějaké podobné, tak jsme ji spolu naladili dle potřeby a bylo úspěšně opraveno.
O pár týdnů později, u nás v okolí, napadl sníh. Můj první sníh s Volvem. Ráno v 7h najedu do lesa, štěpkovač mi namele furu a tu jedu složit. Okolo 12h se vracím do lesa a ejhle, v lese 10cm sněhu a hustě chumelí. Na příjezdu do lesa prudká pravá zatáčka do mírného kopečka. Na poprvé s rozmyslem a pomalu. Taková chyba. V čerstvém sněhu se to samozřejmě zastavilo. S klidnou hlavou vylezu ven, mrknu okolo auta, jaké jsou možnosti, a soukám se zpět do kabiny. Uzávěrka, lehká noha na spojce a na třetí pokus pokračuju do temného lesa. Sotva přijedu ke štěpkovači, povídá mi operátor, že o kus dál je zase ostrá pravá zatáčka z mírného kopce a že autu předemnou sklouzl návěs do příkopu, páč v půlce zatáčky přibrzdil, kola na návěsu se kously a místo dopředu šly doboku. Tak s lehkou nervozitou přijíždím k zatáčce, naladím svižnější rychlost a ladně se vykroutím na křižovatce. Projel sem vpohodě, další kladná zkušenost za sebou. Poďme dál.
Mezitím se pořád dějí maličkosti. Tu a tam přestane něco svítit, něco se pro změnu zase rožne. Tak každej víkend oprava nějakých drobností, aby to další týden jelo dál.
Později další problémek. Mé Volvo má ovládání zadních měchů pomocí páky z levého zadního kola, přes dvě táhla. A holt po 22 letech se kloubky unavily a občas nějakej vyskočil. To znamenalo, že buď se měchy úplně vyfoukly a nebo úplně nafoukly. Takže nejdřív sem si stihl prodřít pár týdnů staré blatníky a později sem až doma zjistil, že se mi měchy nafoukly, čili celková výška byla cca 4,2m a já půl hodiny před zaparkováním projel mostek označený značkou 4m. Naštěstí to vyskočilo asi později, měl sem tehdy velké štěstí. Vychytání této závady proběhlo asi na 4 pokus, vždy po opravě se pokazilo něco dalšího o kousek vedle.
Udeřila zima, všude sníh a hlavně sůl. Hádejte co. No chladič. Naštěstí se závada projevila během čtvrtka, takže nakoupit litry nemrzky a musíme to dojezdit. V pátek odpoledne odstavuji v servise a za pár dní zase hurá dál.
Když už sem u chladiče. Nedávno začalo mít Volvo problémy s prudkými kopci, bylo to zrovna v době velkých veder. Na dvě etapy sem vyměnil vodní pumpu, termostat a viskospojku na vrtuli. Po první etapě, ještě když nebyla vyměněná ta viskospojka, se ta stará rozpadla, spadla před vrtuli, tak ji odrazila do chladiče a prd, v chladiči díra na palec. All in tato stórka necelých 30 tisíc a stejně se to ještě občas zahřeje a já stále nevím proč.
Dále ta má slavná náprava na návěsu. 14 dní po STK najíždím na vykládce k hromadě štěpky a auto se nějak nezvykle zhouplo. Podívám se do zrcátka a kolo na návěsu trošku nakřivo. Si říkám, že zrovna stojím v nějaké díře. Jdu otevřít vrata a něco mi nehraje, kola na první nápravě návěsu rozčapené jako na Tatře. Kuaaaaa. Kurtou zafixovat k rámu a alou do servisu. Náprava vyměněná kus za kus, spousta práce a 14 dní doma. Celá tato sranda mě stála ke 100 tisícům.
Drobnost, v pondělí ráno přeprava před STK tahače a co se nestane, někde o větev sem urazil krytku pozičky na střeše, tak cestou ke katovi ještě zastávka v autodílech. Pořád něco.
Opět mezitím nějakej defekt, pár spálených pojistek bez dalších projevů a takové srandy. K těm defektům ještě, o dvou měsících sem koupil dopředu starší gumy, protože sem do budoucna chtěl balony, ale v té době na ně nebyly peníze. A tak sem tou jednou zánovní gumou trefil po dvou týdnech kus železa a díra jak Bruntál. Ale jak říkám, nebyly peníze, guma se zalepila a ještě půl roku sem na ni jezdil. A podruhé, koupil sem si konečně balony dopředu, nalakoval disky a hádej co se stalo za 14 dní. Trefila mě ta Avia, takže poškozená guma včetně disku.
A nedávno ta spojka žejo. Ráno za úsvitu vyrazím z domu směrem do lesa. V půli cesty mi volá operátor ze štěpkovače, že má závadu a že mám někde zastavit a čekat, jak se to vyřeší. Zaparkoval sem na parkovišti, pleskl sebou do peřin a na 3h zavřel oči. Poté volá ten operátor, že dnes se pokračovat nebude, ať upaluju domů. Tak u Mohelnice najedu na tu čtyřproudovku směrem na Zábřeh, zařadím velkou šestku, ťampnu na plyn a otáčky vyletí do rychle vzhůru, ale auto nezrychluje. Vyřadím a doklouzám na blízkou pumpu. Zastavím na bezpečném místě a zkouším, co se to vlastně stalo. Zařadím rychlost, pustím spojku a nic, kola se nehýbají, neozývají se žádné zvuky, prostě nic. Následuje několik telefonátů a po pár hodinách se vezu na brejlých do servisu. 40 tisíc fuč.
No a pak další zásek, V klidu si pár dní štěpkujem za barákem, krátké otočky tady po okrese. A přišel čtvrtek jedna-dvacátého. Od rána se mrcasím v lese, vůbec to neodsejpá a tak s první furou odjíždím až někdy po desáté. Zpoždění už obrovské, tak se pomalu sunu z mírného kopce dolů do údolí, cesta úzká, tak s rozumem. Dva kilometry před pořádnou širší cestou sem potkal tamtu Avii, co asi většina lidí viděla i zde na fb. Rána, syčení z vyfukujícího se kola a ticho. Spolu s kolemjdoucím sme vyprostili zaklíněného řidiče Avie a pak mi začlo šrotovat hlavou, co se bude dít, jestli delší přestávka on mého toulaní, nebo konec? Jak víte, dopadlo to dobře, zase a stále se spolu s mým letitým Volvem touláme po domovině :)
... Na závěr, nebudu lhát, ale všechno co sem tady napsal mi dost srazilo sebevědomí a párkrát mě to dostalo finančně na kolena. Ono když jeden měsíc je takovej nijakej a zlomí se náprava, to s rozpočtem zahejbe. Není to taková idylka, jak si představuje mnoho ukecaných řidičů na parkovištích.
Ale i tak, neměnil bych a bojuju dál, já si ten svůj sen prostě splním!
PS: napište mi do komentářů nějaké náměty na další články, o čem by jste se rádi dozvěděli víc...
Vyzvedl sem si Volvo v servise a také fakturu na 130 tisíc za první servis. Výměna všech náplní, všech filtrů, 8x vymýt chladící systém, protože se stále nedařilo zprovoznit bufíka. (Toho mi rozchodili až ve třetím servise a stálo to přes 50 tisíc korun) Dále kontrola a zprovoznění brzd na tahači i návěsu, několik nových pneumatik a podobné ptákoviny.
První týden zátěžová zkouška v okolí Budějovic. Volvo se rozjezdilo a vše vypadalo dobře, tak sem se během týdne přesunul na Moravu a motal se okolo domu. Příjemná změna začít trávit většinu nocí doma ve své posteli.
Další týden první cesta do zahraničí, z Krušných hor přes Šebíka do Němec a poprázdnu zpět. A tu nastal první problém. Při čtvrté přepravě, v prudkém kopci, vidím v zrcátku bílý kouř z pod auta. Po chvíli zjišťuji, že chybí voda v nádobce. Dolil sem pár litrů vody a pokračoval v cestě. Po složení se pokouším zvednou kabinu, ale marně, hydraulická pumpa zvedání kabiny je nějak nefunkční. Napustil sem si na pumpě všechny PET flašky plné vody a vydal se do Čech do prvního servisu. Ráno sem uprosil nějakého vedoucího, ať mi na to mrkne hned a né až za 3 dny, jako mi řekli do telefonu všichni v okolí. Mechanik po minutě hledání našel zteřelou hadičku. Ve skladu našel kus nějaké podobné, tak jsme ji spolu naladili dle potřeby a bylo úspěšně opraveno.
O pár týdnů později, u nás v okolí, napadl sníh. Můj první sníh s Volvem. Ráno v 7h najedu do lesa, štěpkovač mi namele furu a tu jedu složit. Okolo 12h se vracím do lesa a ejhle, v lese 10cm sněhu a hustě chumelí. Na příjezdu do lesa prudká pravá zatáčka do mírného kopečka. Na poprvé s rozmyslem a pomalu. Taková chyba. V čerstvém sněhu se to samozřejmě zastavilo. S klidnou hlavou vylezu ven, mrknu okolo auta, jaké jsou možnosti, a soukám se zpět do kabiny. Uzávěrka, lehká noha na spojce a na třetí pokus pokračuju do temného lesa. Sotva přijedu ke štěpkovači, povídá mi operátor, že o kus dál je zase ostrá pravá zatáčka z mírného kopce a že autu předemnou sklouzl návěs do příkopu, páč v půlce zatáčky přibrzdil, kola na návěsu se kously a místo dopředu šly doboku. Tak s lehkou nervozitou přijíždím k zatáčce, naladím svižnější rychlost a ladně se vykroutím na křižovatce. Projel sem vpohodě, další kladná zkušenost za sebou. Poďme dál.
Mezitím se pořád dějí maličkosti. Tu a tam přestane něco svítit, něco se pro změnu zase rožne. Tak každej víkend oprava nějakých drobností, aby to další týden jelo dál.
Později další problémek. Mé Volvo má ovládání zadních měchů pomocí páky z levého zadního kola, přes dvě táhla. A holt po 22 letech se kloubky unavily a občas nějakej vyskočil. To znamenalo, že buď se měchy úplně vyfoukly a nebo úplně nafoukly. Takže nejdřív sem si stihl prodřít pár týdnů staré blatníky a později sem až doma zjistil, že se mi měchy nafoukly, čili celková výška byla cca 4,2m a já půl hodiny před zaparkováním projel mostek označený značkou 4m. Naštěstí to vyskočilo asi později, měl sem tehdy velké štěstí. Vychytání této závady proběhlo asi na 4 pokus, vždy po opravě se pokazilo něco dalšího o kousek vedle.
Udeřila zima, všude sníh a hlavně sůl. Hádejte co. No chladič. Naštěstí se závada projevila během čtvrtka, takže nakoupit litry nemrzky a musíme to dojezdit. V pátek odpoledne odstavuji v servise a za pár dní zase hurá dál.
Když už sem u chladiče. Nedávno začalo mít Volvo problémy s prudkými kopci, bylo to zrovna v době velkých veder. Na dvě etapy sem vyměnil vodní pumpu, termostat a viskospojku na vrtuli. Po první etapě, ještě když nebyla vyměněná ta viskospojka, se ta stará rozpadla, spadla před vrtuli, tak ji odrazila do chladiče a prd, v chladiči díra na palec. All in tato stórka necelých 30 tisíc a stejně se to ještě občas zahřeje a já stále nevím proč.
Dále ta má slavná náprava na návěsu. 14 dní po STK najíždím na vykládce k hromadě štěpky a auto se nějak nezvykle zhouplo. Podívám se do zrcátka a kolo na návěsu trošku nakřivo. Si říkám, že zrovna stojím v nějaké díře. Jdu otevřít vrata a něco mi nehraje, kola na první nápravě návěsu rozčapené jako na Tatře. Kuaaaaa. Kurtou zafixovat k rámu a alou do servisu. Náprava vyměněná kus za kus, spousta práce a 14 dní doma. Celá tato sranda mě stála ke 100 tisícům.
Drobnost, v pondělí ráno přeprava před STK tahače a co se nestane, někde o větev sem urazil krytku pozičky na střeše, tak cestou ke katovi ještě zastávka v autodílech. Pořád něco.
Opět mezitím nějakej defekt, pár spálených pojistek bez dalších projevů a takové srandy. K těm defektům ještě, o dvou měsících sem koupil dopředu starší gumy, protože sem do budoucna chtěl balony, ale v té době na ně nebyly peníze. A tak sem tou jednou zánovní gumou trefil po dvou týdnech kus železa a díra jak Bruntál. Ale jak říkám, nebyly peníze, guma se zalepila a ještě půl roku sem na ni jezdil. A podruhé, koupil sem si konečně balony dopředu, nalakoval disky a hádej co se stalo za 14 dní. Trefila mě ta Avia, takže poškozená guma včetně disku.
A nedávno ta spojka žejo. Ráno za úsvitu vyrazím z domu směrem do lesa. V půli cesty mi volá operátor ze štěpkovače, že má závadu a že mám někde zastavit a čekat, jak se to vyřeší. Zaparkoval sem na parkovišti, pleskl sebou do peřin a na 3h zavřel oči. Poté volá ten operátor, že dnes se pokračovat nebude, ať upaluju domů. Tak u Mohelnice najedu na tu čtyřproudovku směrem na Zábřeh, zařadím velkou šestku, ťampnu na plyn a otáčky vyletí do rychle vzhůru, ale auto nezrychluje. Vyřadím a doklouzám na blízkou pumpu. Zastavím na bezpečném místě a zkouším, co se to vlastně stalo. Zařadím rychlost, pustím spojku a nic, kola se nehýbají, neozývají se žádné zvuky, prostě nic. Následuje několik telefonátů a po pár hodinách se vezu na brejlých do servisu. 40 tisíc fuč.
No a pak další zásek, V klidu si pár dní štěpkujem za barákem, krátké otočky tady po okrese. A přišel čtvrtek jedna-dvacátého. Od rána se mrcasím v lese, vůbec to neodsejpá a tak s první furou odjíždím až někdy po desáté. Zpoždění už obrovské, tak se pomalu sunu z mírného kopce dolů do údolí, cesta úzká, tak s rozumem. Dva kilometry před pořádnou širší cestou sem potkal tamtu Avii, co asi většina lidí viděla i zde na fb. Rána, syčení z vyfukujícího se kola a ticho. Spolu s kolemjdoucím sme vyprostili zaklíněného řidiče Avie a pak mi začlo šrotovat hlavou, co se bude dít, jestli delší přestávka on mého toulaní, nebo konec? Jak víte, dopadlo to dobře, zase a stále se spolu s mým letitým Volvem touláme po domovině :)
(nehoda stále není ze strany PČR uzavřena)
... Na závěr, nebudu lhát, ale všechno co sem tady napsal mi dost srazilo sebevědomí a párkrát mě to dostalo finančně na kolena. Ono když jeden měsíc je takovej nijakej a zlomí se náprava, to s rozpočtem zahejbe. Není to taková idylka, jak si představuje mnoho ukecaných řidičů na parkovištích.
Ale i tak, neměnil bych a bojuju dál, já si ten svůj sen prostě splním!
PS: napište mi do komentářů nějaké náměty na další články, o čem by jste se rádi dozvěděli víc...
Komentáře