Návrat k podnikání…

Začly letní prázdniny a já uznal, že už je vhodné se připravovat na návrat na vlastní nohy.

Tady musím říct, že v březnu při nástupu do zaměstnání sem měl plány na podnikání naprosto rozdílné, původně měl být MB Actros 1851 se Stas posuvkou, ale nakonec sme spolu s pár lidma vymysleli plán B, díky kterému mám hezké Volvo, práci, která docela pěkně funguje, a díky tomu 3 ze 4 nocí v týdnu spím doma v posteli.

Ale abych nepředbíhal...

Začal sem prohlížet bazary v okolí a hlavně na internetu. Když člověk neví, co chce, a má dost peněz, výběr je obrovský. Já těch peněz úplně neměl a předem sem pár značek rovnou zavrhl, nějakej odpor či co. Tak sem přehlížel všechny Iveca, Many, atd. Omrkl sem pár Scanií, ale na oko hrozná auta za dost peněz, domlácené, orezlé, no plečky. To Renault, ten byl trochu zajímavější. Rok cca stejnej jak ostatní Scanie, teda 2005-2006, akorát že ten Rendl stál polovičku co Scania. Sem si říkal, že koupím dva kosočtverce a ze dvou krámů sestavím jeden funkční krám. Což je samozřejmě blbost, pro svou práci potřebuju kvalitní vozidlo, takže sem nastražil zrak na Volva. Viděl sem na netu pár „číňanů“, viděl sem jich i pár osobně, a sice o trochu lepší než Scania, rám orezlej jen místy, ale taky na nich šlo vidět docela velké opotřebení prací a stály stejně peněz, jak švédskej konkurent. Nicméně hledal sem vhodnej kus a do oka mi padly dvě Volva, trošku starší kousci. Novější z roku 2000 a starší z roku 1996.

Nejdřív sem byl omrknout to novější. Céčko kousek za barákem. Prodávající byl Ukrajinec, dovozce aut do jejich vlasti. Bohužel pro něj tam vyšel zákon, že dovážet můžou auta splňující normu Euro4 a novější. Tohle byla samozřejmě euro3. Omrkl sem to z venku, kulatá nádrž (předělávka e2 na e3), kousek rzi na jedné příčce na prdeli, trošku rezavá kabina a další drobnosti. Vevnitř docela pěkné, jen na fotce to prodával s lednicí na tunelu a tady ta lednice chyběla. Interiér místama špinavej, ale nic hrozného. Po nastartování nezvyklej zvuk, ono přejít ze skoro nové Scanie na 17 let staré Volvo je trochu rozdíl. Vydal sem se na projížďku, motor namotáno 1,6 milionu a táhl docela pěkně, na ty léta. Dojel sem zpět a chtěl sem se mrknout na motor. První zádrhel, že kabina nešla zvednout. Tušil sem, že na tak starým autě občas bude potřeba něco opravit, takže zvedání musí fungovat. Další problém byl s otáčkoměrem, což by se asi dalo lehce vyřešit. Pak pár nesvítících žárovek a jiné blbůstky. Mělo to balony, nemělo to mezinápraváky. Během rozhovoru sem zjitil, komu to auto kdysi dřív patřilo, a po pár dnech sem se dovolal na předešlého majitele a ten mi o tom pověděl, že si to dotáhl z Německa před asi 15 lety a postavil na tom autodopravu, která má momentálně okolo 7 kamionů. Prodejci sem řekl, že přijedu za týden znovu na obhlídku a přitom sme se domluvili na 15% slevě, když to bude dobře + namontuje hydrauliku, kterou měl ve skladě.

Za týden opět ve Volvu. Zvedli sme kabinu, mrknu na motor, omrkli rám hned za motorem, kde prý Volvo trpí na korozi (až tak, že se pár aut zlomilo) a já se vydal na druhou testovací jízdu. Bohužel sem zjistil, že při zvedání, respektive spuštění kabiny zpět se nezaaretovala řadící páka a při řazení rychlosti vyjížděla a nešlo řadit rychlosti, které byly směrem dopředu. Což u Volva sou skoro všechny. Dojel sem zpět a že se ještě rozmyslím, páč už bylo docela dost problémů a to sem to ještě ani nezapřáhl do práce. 

To Volvo je mimochodem stále na prodej na bazoši a slevnil cca 18 tisíc oproti tomu, co sem tam v srpnu domlouval.

Vrátil sem se do Scanie a pokračoval v cestách většinou do Švajcu. Po pár telefonátech s různými lidmi sem se náhodou dozvěděl, že můj známej prodává návěs, posuvku. Tak mu volám, chvíli hovoříme, ptám se, co a jak a nakonec se ptám na cenu. Vzhledem ke stavu návěsu cena nejspíš odpovídající, nýbrž o dost víc než můj rozpočet na nákup techniky. No nic, mrknu po jiném.

Jiný návěs, teda dva, přes kopec. Pán takovej trošku arogantní, přeprodejce techniky a dopravce v jedné osobě, chtěl spoustu peněz za vrakojdní návěsy, upadené držáky, sjeté gumy, prosakující olej z hadic, kdoví jak by to nafoukalo vzduch.

Poté Man od Mostu. Lowdeck, rok 2006 na kolečka, doteď v provozu. Svezl sem se, moc to nejede ani popráznu, kdoví jak naložené. Dobité ze všech stran, prostě nebylo to ono.

O pár týdnů později fičím do Brandýsa, maj tam pár Volvovozů a jednu posuvku. No hrozny, jak Volva, tak i ta posuvka. Rezavá, vojebaná, nebudu dál popisovat, ztráta času. Další zastávka v Horních Počernicích, pár Scanii a Volv a ta samá bída.

Cestou domů ještě volám do Náchoda, stojí tam Áčko i s hydraulikou, tak cestou domů omrknout. Auto stojí pod střechou, ale je zaprášené. Bavím se s pánem, co má na starost prodej techniky a povídá, že rozprodávají celou firmu a tohle jim zbylo. Takže Volvo, najeto 980 tisíc kilometrů, podle techničáku 7 let v depozitu. Paní majitelka se mi přiznala, že auto bylo v depozitu a i přesto s tím jezdili po dědině a tahali sklápěčku párkrát za rok. Rám tak amatérsky repasovanej, natřenej barvou, ale vypadalo to rozumně, žádné odlupování a hnití. Projel sem se, jen po dvoře a docela fajn svezení. Kožené sedačky, interiér nádherně zachovalej, jen ta lednice na tunelu vypadá jak pěst na oko, ale aspoň nějaká. Vyrazil sem na cestu dom a po konzultaci s kamarádem volám paní majitelce, že ho beru a že si plácneme. Paní mi říká, že si to mám ještě rozmyslet a že mám zavolat ráno, že má ještě zájemce, co se má přijet podívat. No jediný schopny auto, které sem za celou dobu potkal a ona dělá takovou Zagorku. Nemohl sem dospat rána. Jakožto gentleman sem čekal, až se paní vyspí a v 9:01 volám, že auto stále chci a kam mám poslat zálohu.

V průběhu týdne mi volá ten známej s posuvkou, že mi to dá za ty peníze, za které sem chtěl, že mu to půl roku stojí na place a už se nechce babrat s dalšíma zájemcema, tak že se mám přijet podívat. Návěs vypadal podobně jako Volvo, na ty roky moc pěknej stav, ale drobnosti tam také byly vidět.

O měsíc později, už jako nezaměstnaný, fičím v neděli večer do Náchoda vyzvednout Volvo, přemístím se o kousek dál k STK, abych byl ráno připraven. Po pár marných pokusech sem zjistil, že asi nezávislé topení není po těch letech úplně v kondici. (jen taková vsuvka, zjištění závady, repase vnitřku bufika, ve třech servisech, následná oprava v tom třetím vyšla cca na 50 tisíc). Ráno vlítnu mezi prvníma na STK a technik po pár minutách huláká, že sem jasnej, že VINko vyražené na kusu železa a přivařené na rám v životě na STK nemůže projít. Volám paní majitelce, že máme docela velkej problém a ať za mnou přijede, že musíme něco vymyslet. Na STK mi poradili, že můžeme na úřadě požádat o obnovení VIN čísla, ale že to bude velkej boj. Dojela paní majitelka se složkou papírů, tak v tom hrabeme a on naštěstí někdo zažádal o obnovu VIN čísla před 7 lety, jen to nenechal zapsat do techničáku. Tak jedeme na odbor dopravy, tam půl hodinu čekáme bokem, než přijde za přepážku slečna, která je zadobře s paní majitelkou. Té sme předali žádost spolu s techničákem a se zatajeným dechem čekali na verdikt. Slečna prohlásila, že je to vpohodě, že mi to zapíše do techničáku a že mě tam rovnou zapíše jako majitele, ať tam zase nemusím lítat. Bezva, to se zase něco povedlo. Letíme zpět na STK, znovu najedu na jámu, technikovi předávám dopsanej techničák a ten jen povídá, že mám štěstí a že to svítí, brzdí, neklepe, nebouchá. Hurá, mířím domů a cestou zacvaknu ještě staro-novej návěs.

Doma pár hodin spánku a brzo ráno Hanzalíkovou stezkou (Svitavy – Ždírec – Humpolec - Budějky) právě do Budějek na servis. Nebudu vám sem psát proč, ale důležitý je, že faktura byla lehce přes 100 tisíc, nýbrž se převentivně vyměnily brzdy na autě i návěsu, pár nových pneumatik, všechny filtry, všechny oleje a spousta drobné práce, která zabrala spoustu času. Jelikož sem na to nějak extra nespěchal a servisáci to dělali spíš ve chvílích, kdy neměli práci na svých autech, oprava trvala 1,5 měsíce.

A první pracovní den, kdy ze třech naplánovaných přeprav sem odvezl s pár problémy sotva jednu?

No o tom příště =)