Šestiměsíční dovolená v zaměstnání...
Poté, co sem na konci února předal
Mercedes, tak dva dny regenerace a zase zpět do Budějek do Scanie.
První zádrhel nastal už při prvním pohledu, nízká bouda,
škaredy nálepky, polomáčeny plasty. Ovšem druhej a větší
zádrhel nastal ve chvíli, kdy mi v osobáku zůstala půlka věci z
Mercedesa a všechny kastlíky plné. Znovu sem vše protřídil a
stejně mi zůstala jedna bedna v osobáku a to už sem měl plnou i
horní postel. No co, čas spát.
Brzo ráno v 7h přišel kolega z jiné
firmy, který mě měl ten den na starost a měl mě zaučit.
Popojeli jsme pár kilometrů na nakládku. Tam sem měl za úkol jen
pozorovat, jak se co dělá. Sotva sem se stihl rozkoukat, tak už
sem seděl za volantem a škrábal se dvacítkou do kopce na Šumavě.
Z kopce dolů, pak přes další kopec a za 10 minut sme na vykládce.
Kolega zas vše ukázal a poručil zapnout hydrauliku na vysejpání.
Zapnu čudl a štěpka se sype. V půlce vykládky se pod autem
objeví kaluž oleje, nýbrž místní značkovej servis sice
nachystal a prodloužil hydr. hadice, ale už se nikdo neobtěžoval
utáhnout redukce, takže z jedné docela slušně teklo. Vysypali
jsme, kolega vzal své auto a jeli jsme na druhou furu. Ještě než
sme vyrazili, tak kolega donesl sikovky a utáhli jsme tekoucí
redukci. Na druhé nakládce já čekal před firmou a šel na
nakládku pěšky, kolega se vrhl po hlavě do bláta. Vklidu se
otočil, nakladač ho nasypal, kolega ujel metr a zapadl. Nakladač
ho vytahl a řada byla na mě. Já to vzal z druhé strany a do bláta
nacouval, ať pak mám koleje už vyjeté. Naložil mě, já se
rozjel a ujel 4m po blátě, no stejně sem zůstal viset metr před
asfaltem. Snažil sem se dalších 10 minut do té doby, než sem
Scanii úplně zakopal, že se ani nehla. Borec z nakladače mi
smekl, že sem lepší než kolega, vycukl mě ven a my jeli na
společnou vykládku. A hádejte to, zapnu hydrauliku a začala téct
druhá hadice ze dvou, kterou také dělali ti mistři. Nýbrž
zácvik u konce, já zahodil Scanii a alou domů.
Mezitím 6 měsíců hrkání ve
Scanii. Od spousty lidí sem slyšel a slyším chvalozpěvy už
dlouho, ale mě to teda moc nenadchlo. Kdybych měl na výběr,
jestli Scanii nebo Dafa, tak opravdu toho Dafa. Jede to pěkně, ale
bydlí se v tom o dost hůř, než ve srovnatelně velké kabině od
Dafu.
Nicméně pár zážitků.
Po pár přepravách hurá s pšenicí
do Itálie. Poprvé Brennerem, pěkná podívaná, ale cestou dolů
mi přestala svítit pozička na návěsu. Vyměnil sem pojistku a za
pár kilometrů opět nesvítí, potvora. Po pár hodinách sem na
vykládce. Najedu nad rošt, zapnu hydrauliku a ta se hýbe směrem
dopředu a tlačí obilí na přední stěnu. Vše kontroluju,
všechny spoje a páčky, všechno stejně jako při poslední
vykládce, tak proč to sakra nefunguje? Pustím to znovu a zase jde
naopak. Vezmu do ruky ovladač, co by měl ovládat směr posuvu,
přepínám ho všude kam jde a posuvka má stále svou hlavu. Ok,
elektrika stávkuje, tak lezu pod návěs a zavírám hlavní ventil
ručně a posuvka se pořád hýbe, ikdyž by neměla. Tak vypnu
hydrauliku v autě, přehodím hadice mezi kabinou a návěsem
naopak, zapnu hydrauliku a podlaha se zase hýbe, ikdyž je ventil
zavřenej. To mi ho vyndej, jak je to možny? Kroutím hlavou a
popisuju problém mému posuvkovému guru, který mě to všechno
učí. Z telefonu se také ozývá jen kroucení hlavou. Mezitím
došel nějakej silomajstr, že se mi z toho sype obilí skrz
podlahu, že si mám odjet někam do servisu a pak to přijet
vysypat. Odjel sem kousek bokem, všechno sem zkontroloval, s guru
sme vymysleli plán B a už sem jen čekal na příležitost, kdy mě
zase pustí na rošt na další vysypací pokus. Po půl hodině sem
zase na řadě. Zapnu hydrauliku a podlaha se zas hýbe, ikdyž nemá,
a pořád špatným směrem. Lezu pod návěs a zase se věnuji
ventilu, který zastavuje podlahu návěsu. Bezmocně ho šroubuju
nejdřív nadoraz dovnitř rozvaděče, poté ho vyšroubuju o pár
závitů ven, podlaha stále běží. Vyšroubuju další závit a
stále běží. Za krk se mi sype z podlahy obilí, posuvka dostává
na prdel. Vyšroubuju ještě dva závity a bum, šroubek letí z
rozvaděče do hromady obilí a litry oleje cákají na zem. Po
břichu se proplazím pod protiprůjezdovou zábranou a urychleně
vypínám hydrauliku. Já do půl těla zlitej od hydraulického
oleje, pod návěsem pár litrů, no takové
obilno-hydraulicko-olejové jezírko a silomajstr letí ke mně.
Ještě než cokoliv začne, tak nasraně pronesu pár vět, že se
omlouvám, ale nevím co s tím. Navíc guru mi říkal, ať sem s
tím ventilem opatrnej, protože jak ho ztratím, tak všechen olej
půjde skrz ten ventil ven a podlaha se už tupnem nehne. A já mám
ten šroubek z ventilu někde v hromadě obilí, doprdele. Už tak
odevzdaně sedím pod návěsem v tom hnoji a jak popelka přebírám
zrnko po zrnku, protože ten blbej šroubek prostě musím najít a
bez něj se nemůžu hnout. Ve firmě už sem skoro sám, jen co
deset minut mě přijde zkontrolovat silomajstr, jestli sem se
nepověsil na kurtě od plachty. Po 46 minutách vítězně halekám
po firmě, našel sem ho, šroubka jednoho. Odparkuju bokem,
silomistr po mě uklidí bordel a ukazuje mi, kde je sprcha. Vymeju
olej z vlasů a jelikož dnes už firma zavírá, posílají mě
pryč, že mám přijet ráno. Tak odjedu do průmyslové zóny
vzdálené pár kilometrů a s guru člověkem vymýšlíme, co s tím
uděláme. Sluníčko zapadá, já lezu pod návěs a rozdělávám
rozvaděč, protože to je jediná myslitelná možnost. Vydělám z
rozvadeče jeden ventil, vyfotím ho a pošlu přes messenger tomu
mentorovi a ten mi jakožto zkušenější říká, jak ten ventil
rozkuchat na kousky. Po hodině či dvou oba ventily venku, rozebrané
jak nejvíc to jde a žádná závada nenalezena. Tak je dám
dohromady, všechno sešroubuju zpět a voa-la, posuvka najednou
funguje. Zametu obilí, které propadlo při opravě a zkoušení
podlahou na zem a jdu spát. Ráno už vykládka za 20 minut a alou
jinam.
A tam samozřejmě taky kopec zábavy.
3h čekám před firmou, poté mě zavolají na váhu, ukážou
prstem na halu a ať čekám. Po chvilce přijel nakladač a začal
mi nakládat soju. Nasypal dvě lopaty a soja mi začala téct
spárami v podlaze z návěsu ven. Já jen nevěřícně koukám a
kroutím hlavou. Bagrista se ptá, co s tím mám a po krátké
diskuzi říká, že je to vrak a že to dál nakládat nebude. Tak
sem ty dvě lopaty vysunul ven, vzal izolepu a všechny ty větší
spáry v podlaze zalepil. Hodinu sem běhal za bagristou a prosil
jej, ať mě naloží, že sem to opravil. Povedlo se. Hodil tam dvě
lopaty a čekal, kde to začne týct. Nikde nic, tak pokračoval a
nasypal 24t. Dojel sem na váhu a koukám, že když zatáčím, tak
se mi zkroutí návěs a nějakou spárou to trošku práší ven,
ale když jedu rovno, tak pohoda. Ráno vyrazím z parkoviště,
udělám tam piruetu před jakousi dodávkou a najíždím na
dálnici. Dodávka letí zamnou, pak vedle mě a spolujezdec přes
okno huláká, že se mi něco sype z návěsu. Kývu, že o tom vím,
borec jen zakroutí hlavou a jede dál. Na vykládce ve Švajcu první
problém, přijel sem ve 12h a prý nejsem nahlášenej, že mám
čekat. V 16h mi samozřejmě řekl, že dnes už néé, že až
ráno. Takhle vyjebal i s druhým čechem, tak sme večer pokecali u
pivka a spát, ráno je potřeba brzo vstávat, abych mohl zase
čekat. V 6h sem tam naběhl a hned v 10h mě poslali skládat.
Postavil sem se k roštu, zapnu posuv podlahy a už se to sypalo.
Půlka zezadu z vrat, půlka podlahou dolů. Až se vše vysypalo
zezadu, tak sem poodjel a ještě hodinu lopatoval soju z asfaltu pod
autem do roštu. Vrátil sem se zpět do kanceláře a borec se mi
směje, že z toho mám děsnej cedník, že to tady ještě neměli.
Strašná prdel a já nervy v kýblu, náročné tři dny.
Někdy na začátku dosvištím do
Rakouska do nějakého skladu, zvážím se a postavím se bokem.
Projdu si pěšky areál a najdu dva Čechy, co nakládají
předemnou. Pokecám s něma a zjistím, že parkuju špatně, tak se
v areálu otáčím a abych nedřel gumy návěsu na místě, tak si
ještě kousek couvnu, otočím se a zaparkuju. Lezu z kabiny a
nějakej traktorista po mě řve a ukazuje na násypku. Zvednu tedy
oči a vidím, jak se násypka houpá na dvou ocelových lankách,
blbý. Chvíli hádání, chvíle papírování a za měsíc přišla
faktura na 8000€, sem šikovné že?
Pátek, půl dvanácté, příjezd na
nakládku. Samozřejmě sem vychytal obědovou pauzu. Hodinu čekám,
pak mě lítostivě zavolají na váhu, zváží a ukážou hromadu
hliníkového odpadu. Postavím se vedle a volám dispečerovi, že
to je velkej a hrubej materiál, velké kusy, že to udělá nějakej
bordel v návěsu. Poslal sem pár fotek a přišla mi sms, že
„opatrně to naložte“. Tak jo. Borec nahodí pár kleští toho
bordýlku a pak po tom klepne, aby se tam vlezlo co nejvíc. A když
na to klepl potřetí, tak klepl do nějakého velkého chladiče a
ten uhnul a udělal díru do vnější stěny návěsu. Já nasranej,
řeším to s obsluhou váhy, spousta fotek, různá prohlášení,
škoďáky a pak mi majitel firmy řekl, že to už sem tam mohl mít
předtím a že nic nepodepíše. Tak volám dispečerovi, ten
zákazníkovi a hodina jednání po telefonu, až teda majitel uznal,
že tam díra v přesné výšce chladiče asi bude od nakládky.
Další hodina focení a pokračujem v nakládce. Nečekaně po
dalším uplácání díra číslo dvě. Ta samá procedura. Po 4h
naloženo a upaluju z Ulmu na Strážný. Díky velkému zdržení
dojedu kousek za Mnichov a 15h výkon je u konce a musím dělat
víkendovou pauzu, pecka.
Pátek o pár měsíců později, v 7h
ráno skládám kdesi u Innsbrucku měděné piliny, o 2h pozděj
mrskám k Mnichovu pro kůru. Když poskakuju v koloně na hranici,
tak slyším dutou ránu. Zastavím o kousek dál v odstavném pruhu,
vylezu ven a slyším pod kabinou syčení. Skáču do auta a na
varovkách letím půl kilometru odstavným pruhem na pumpu, tam to
odstavím na parkovišti. Lezu pod nastartované auto a rukou chytám
na hadice, kde by která foukala. Syčení je tak silné, že nejde
poznat, jestli fouká z pravé nebo levé strany motoru. Vlezu do
kabiny, že to zkasnu a vidím na palubce už to bliká a piští,
že velký úbytek vzduchu a všechno se zabrzdilo. Tak to zdechnu a
syčení přestalo. Nastartuju a syčení zase začalo. Sakra, volám
na Scania servise a borec se ptá, co a odkud fouká, že bez toho je
to naprd. Tak zas nastartuju, lehnu pod auto a z vysoušeče foukal
vzduch. Volám borcovi zpět, popisuju závadu a po půl hodině
dojde sms, že do 3h je u mě servisák. Tak za 3h přijel servisák,
vyměnil patronu vysoušeče a upaloval sem dál. Jenže už bylo
dost hodin, tak sem si domluvil od kolegy odvoz z Passau do Budějek
k osobáku. Kolega má Volvo FH4 460 sobů a oproti Scanii to tahá
moc pěkně. Po půl hodině cesty se ptám, jaktože jede v pátek
poprázdnu dom a on odpoví, že má 24t sádry, no pocitově to
vůbec nebylo znát, že by se to do kopců trápilo jako třeba ta
Scania nebo Daf, to sem čuměl.
Poslední teda, složím ve Švýcarsku
BIO soju, vymetu návěs a jelikož to mám na nakládku cca 50km,
tak si zároveň smotám plachtu na okraj návěsu a jedu. Stoupám
kopcem v prostředním pruhu, po prázdnu sem king of the road a
předjedu pár aut. Na kopci přejíždím zpět do pravého pruhu a
díky kolejím v pravém pruhu to semnou hodilo kousek do odstavného
a zase zpět. Mrknu do zrcátka a plachta napůl shozená na pravé
straně. Sakra, zrovna vjíždím do tunelu. Za tunelem hned brzda do
odstavného. Prší, tak přehodím kurtu přes návěs a když ji
utahuju, vidím, že zamnou zastavilo jakýsi Passat. Tak poklusem
utíkám ke kabině, skáču dovnitř a ještě nemám ani zavřené
dveře, už beru za plyn a mizím. Dalších 20km k hranici s
Německem se klepu, ať mě nedojedou policajti a nedostanu kvůli
tomu kartáč. Naštěstí pohoda, ani na hranicích mě neodstavili,
tak hned za hranice zastavuju na parkovišti před nakládkou. Stále
prší, ale beru žebřík, jakousi tyčku a za půl hodiny plachta
na svém místě a já připraven nakládat, šikula.
A to je všechno, celý půlrok se Scanii a posuvkou na MKD.
A moje nové Volvo? O tom teda
příště...
Komentáře