Šestiměsíční dovolená v zaměstnání...

Poté, co sem na konci února předal Mercedes, tak dva dny regenerace a zase zpět do Budějek do Scanie. První zádrhel nastal už při prvním pohledu, nízká bouda, škaredy nálepky, polomáčeny plasty. Ovšem druhej a větší zádrhel nastal ve chvíli, kdy mi v osobáku zůstala půlka věci z Mercedesa a všechny kastlíky plné. Znovu sem vše protřídil a stejně mi zůstala jedna bedna v osobáku a to už sem měl plnou i horní postel. No co, čas spát.

Brzo ráno v 7h přišel kolega z jiné firmy, který mě měl ten den na starost a měl mě zaučit. Popojeli jsme pár kilometrů na nakládku. Tam sem měl za úkol jen pozorovat, jak se co dělá. Sotva sem se stihl rozkoukat, tak už sem seděl za volantem a škrábal se dvacítkou do kopce na Šumavě. Z kopce dolů, pak přes další kopec a za 10 minut sme na vykládce. Kolega zas vše ukázal a poručil zapnout hydrauliku na vysejpání. Zapnu čudl a štěpka se sype. V půlce vykládky se pod autem objeví kaluž oleje, nýbrž místní značkovej servis sice nachystal a prodloužil hydr. hadice, ale už se nikdo neobtěžoval utáhnout redukce, takže z jedné docela slušně teklo. Vysypali jsme, kolega vzal své auto a jeli jsme na druhou furu. Ještě než sme vyrazili, tak kolega donesl sikovky a utáhli jsme tekoucí redukci. Na druhé nakládce já čekal před firmou a šel na nakládku pěšky, kolega se vrhl po hlavě do bláta. Vklidu se otočil, nakladač ho nasypal, kolega ujel metr a zapadl. Nakladač ho vytahl a řada byla na mě. Já to vzal z druhé strany a do bláta nacouval, ať pak mám koleje už vyjeté. Naložil mě, já se rozjel a ujel 4m po blátě, no stejně sem zůstal viset metr před asfaltem. Snažil sem se dalších 10 minut do té doby, než sem Scanii úplně zakopal, že se ani nehla. Borec z nakladače mi smekl, že sem lepší než kolega, vycukl mě ven a my jeli na společnou vykládku. A hádejte to, zapnu hydrauliku a začala téct druhá hadice ze dvou, kterou také dělali ti mistři. Nýbrž zácvik u konce, já zahodil Scanii a alou domů.

Mezitím 6 měsíců hrkání ve Scanii. Od spousty lidí sem slyšel a slyším chvalozpěvy už dlouho, ale mě to teda moc nenadchlo. Kdybych měl na výběr, jestli Scanii nebo Dafa, tak opravdu toho Dafa. Jede to pěkně, ale bydlí se v tom o dost hůř, než ve srovnatelně velké kabině od Dafu.

Nicméně pár zážitků.

Po pár přepravách hurá s pšenicí do Itálie. Poprvé Brennerem, pěkná podívaná, ale cestou dolů mi přestala svítit pozička na návěsu. Vyměnil sem pojistku a za pár kilometrů opět nesvítí, potvora. Po pár hodinách sem na vykládce. Najedu nad rošt, zapnu hydrauliku a ta se hýbe směrem dopředu a tlačí obilí na přední stěnu. Vše kontroluju, všechny spoje a páčky, všechno stejně jako při poslední vykládce, tak proč to sakra nefunguje? Pustím to znovu a zase jde naopak. Vezmu do ruky ovladač, co by měl ovládat směr posuvu, přepínám ho všude kam jde a posuvka má stále svou hlavu. Ok, elektrika stávkuje, tak lezu pod návěs a zavírám hlavní ventil ručně a posuvka se pořád hýbe, ikdyž by neměla. Tak vypnu hydrauliku v autě, přehodím hadice mezi kabinou a návěsem naopak, zapnu hydrauliku a podlaha se zase hýbe, ikdyž je ventil zavřenej. To mi ho vyndej, jak je to možny? Kroutím hlavou a popisuju problém mému posuvkovému guru, který mě to všechno učí. Z telefonu se také ozývá jen kroucení hlavou. Mezitím došel nějakej silomajstr, že se mi z toho sype obilí skrz podlahu, že si mám odjet někam do servisu a pak to přijet vysypat. Odjel sem kousek bokem, všechno sem zkontroloval, s guru sme vymysleli plán B a už sem jen čekal na příležitost, kdy mě zase pustí na rošt na další vysypací pokus. Po půl hodině sem zase na řadě. Zapnu hydrauliku a podlaha se zas hýbe, ikdyž nemá, a pořád špatným směrem. Lezu pod návěs a zase se věnuji ventilu, který zastavuje podlahu návěsu. Bezmocně ho šroubuju nejdřív nadoraz dovnitř rozvaděče, poté ho vyšroubuju o pár závitů ven, podlaha stále běží. Vyšroubuju další závit a stále běží. Za krk se mi sype z podlahy obilí, posuvka dostává na prdel. Vyšroubuju ještě dva závity a bum, šroubek letí z rozvaděče do hromady obilí a litry oleje cákají na zem. Po břichu se proplazím pod protiprůjezdovou zábranou a urychleně vypínám hydrauliku. Já do půl těla zlitej od hydraulického oleje, pod návěsem pár litrů, no takové obilno-hydraulicko-olejové jezírko a silomajstr letí ke mně. Ještě než cokoliv začne, tak nasraně pronesu pár vět, že se omlouvám, ale nevím co s tím. Navíc guru mi říkal, ať sem s tím ventilem opatrnej, protože jak ho ztratím, tak všechen olej půjde skrz ten ventil ven a podlaha se už tupnem nehne. A já mám ten šroubek z ventilu někde v hromadě obilí, doprdele. Už tak odevzdaně sedím pod návěsem v tom hnoji a jak popelka přebírám zrnko po zrnku, protože ten blbej šroubek prostě musím najít a bez něj se nemůžu hnout. Ve firmě už sem skoro sám, jen co deset minut mě přijde zkontrolovat silomajstr, jestli sem se nepověsil na kurtě od plachty. Po 46 minutách vítězně halekám po firmě, našel sem ho, šroubka jednoho. Odparkuju bokem, silomistr po mě uklidí bordel a ukazuje mi, kde je sprcha. Vymeju olej z vlasů a jelikož dnes už firma zavírá, posílají mě pryč, že mám přijet ráno. Tak odjedu do průmyslové zóny vzdálené pár kilometrů a s guru člověkem vymýšlíme, co s tím uděláme. Sluníčko zapadá, já lezu pod návěs a rozdělávám rozvaděč, protože to je jediná myslitelná možnost. Vydělám z rozvadeče jeden ventil, vyfotím ho a pošlu přes messenger tomu mentorovi a ten mi jakožto zkušenější říká, jak ten ventil rozkuchat na kousky. Po hodině či dvou oba ventily venku, rozebrané jak nejvíc to jde a žádná závada nenalezena. Tak je dám dohromady, všechno sešroubuju zpět a voa-la, posuvka najednou funguje. Zametu obilí, které propadlo při opravě a zkoušení podlahou na zem a jdu spát. Ráno už vykládka za 20 minut a alou jinam.

A tam samozřejmě taky kopec zábavy. 3h čekám před firmou, poté mě zavolají na váhu, ukážou prstem na halu a ať čekám. Po chvilce přijel nakladač a začal mi nakládat soju. Nasypal dvě lopaty a soja mi začala téct spárami v podlaze z návěsu ven. Já jen nevěřícně koukám a kroutím hlavou. Bagrista se ptá, co s tím mám a po krátké diskuzi říká, že je to vrak a že to dál nakládat nebude. Tak sem ty dvě lopaty vysunul ven, vzal izolepu a všechny ty větší spáry v podlaze zalepil. Hodinu sem běhal za bagristou a prosil jej, ať mě naloží, že sem to opravil. Povedlo se. Hodil tam dvě lopaty a čekal, kde to začne týct. Nikde nic, tak pokračoval a nasypal 24t. Dojel sem na váhu a koukám, že když zatáčím, tak se mi zkroutí návěs a nějakou spárou to trošku práší ven, ale když jedu rovno, tak pohoda. Ráno vyrazím z parkoviště, udělám tam piruetu před jakousi dodávkou a najíždím na dálnici. Dodávka letí zamnou, pak vedle mě a spolujezdec přes okno huláká, že se mi něco sype z návěsu. Kývu, že o tom vím, borec jen zakroutí hlavou a jede dál. Na vykládce ve Švajcu první problém, přijel sem ve 12h a prý nejsem nahlášenej, že mám čekat. V 16h mi samozřejmě řekl, že dnes už néé, že až ráno. Takhle vyjebal i s druhým čechem, tak sme večer pokecali u pivka a spát, ráno je potřeba brzo vstávat, abych mohl zase čekat. V 6h sem tam naběhl a hned v 10h mě poslali skládat. Postavil sem se k roštu, zapnu posuv podlahy a už se to sypalo. Půlka zezadu z vrat, půlka podlahou dolů. Až se vše vysypalo zezadu, tak sem poodjel a ještě hodinu lopatoval soju z asfaltu pod autem do roštu. Vrátil sem se zpět do kanceláře a borec se mi směje, že z toho mám děsnej cedník, že to tady ještě neměli. Strašná prdel a já nervy v kýblu, náročné tři dny.

Někdy na začátku dosvištím do Rakouska do nějakého skladu, zvážím se a postavím se bokem. Projdu si pěšky areál a najdu dva Čechy, co nakládají předemnou. Pokecám s něma a zjistím, že parkuju špatně, tak se v areálu otáčím a abych nedřel gumy návěsu na místě, tak si ještě kousek couvnu, otočím se a zaparkuju. Lezu z kabiny a nějakej traktorista po mě řve a ukazuje na násypku. Zvednu tedy oči a vidím, jak se násypka houpá na dvou ocelových lankách, blbý. Chvíli hádání, chvíle papírování a za měsíc přišla faktura na 8000€, sem šikovné že?

Pátek, půl dvanácté, příjezd na nakládku. Samozřejmě sem vychytal obědovou pauzu. Hodinu čekám, pak mě lítostivě zavolají na váhu, zváží a ukážou hromadu hliníkového odpadu. Postavím se vedle a volám dispečerovi, že to je velkej a hrubej materiál, velké kusy, že to udělá nějakej bordel v návěsu. Poslal sem pár fotek a přišla mi sms, že „opatrně to naložte“. Tak jo. Borec nahodí pár kleští toho bordýlku a pak po tom klepne, aby se tam vlezlo co nejvíc. A když na to klepl potřetí, tak klepl do nějakého velkého chladiče a ten uhnul a udělal díru do vnější stěny návěsu. Já nasranej, řeším to s obsluhou váhy, spousta fotek, různá prohlášení, škoďáky a pak mi majitel firmy řekl, že to už sem tam mohl mít předtím a že nic nepodepíše. Tak volám dispečerovi, ten zákazníkovi a hodina jednání po telefonu, až teda majitel uznal, že tam díra v přesné výšce chladiče asi bude od nakládky. Další hodina focení a pokračujem v nakládce. Nečekaně po dalším uplácání díra číslo dvě. Ta samá procedura. Po 4h naloženo a upaluju z Ulmu na Strážný. Díky velkému zdržení dojedu kousek za Mnichov a 15h výkon je u konce a musím dělat víkendovou pauzu, pecka.

Pátek o pár měsíců později, v 7h ráno skládám kdesi u Innsbrucku měděné piliny, o 2h pozděj mrskám k Mnichovu pro kůru. Když poskakuju v koloně na hranici, tak slyším dutou ránu. Zastavím o kousek dál v odstavném pruhu, vylezu ven a slyším pod kabinou syčení. Skáču do auta a na varovkách letím půl kilometru odstavným pruhem na pumpu, tam to odstavím na parkovišti. Lezu pod nastartované auto a rukou chytám na hadice, kde by která foukala. Syčení je tak silné, že nejde poznat, jestli fouká z pravé nebo levé strany motoru. Vlezu do kabiny, že to zkasnu a vidím na palubce už to bliká a piští, že velký úbytek vzduchu a všechno se zabrzdilo. Tak to zdechnu a syčení přestalo. Nastartuju a syčení zase začalo. Sakra, volám na Scania servise a borec se ptá, co a odkud fouká, že bez toho je to naprd. Tak zas nastartuju, lehnu pod auto a z vysoušeče foukal vzduch. Volám borcovi zpět, popisuju závadu a po půl hodině dojde sms, že do 3h je u mě servisák. Tak za 3h přijel servisák, vyměnil patronu vysoušeče a upaloval sem dál. Jenže už bylo dost hodin, tak sem si domluvil od kolegy odvoz z Passau do Budějek k osobáku. Kolega má Volvo FH4 460 sobů a oproti Scanii to tahá moc pěkně. Po půl hodině cesty se ptám, jaktože jede v pátek poprázdnu dom a on odpoví, že má 24t sádry, no pocitově to vůbec nebylo znát, že by se to do kopců trápilo jako třeba ta Scania nebo Daf, to sem čuměl.

Poslední teda, složím ve Švýcarsku BIO soju, vymetu návěs a jelikož to mám na nakládku cca 50km, tak si zároveň smotám plachtu na okraj návěsu a jedu. Stoupám kopcem v prostředním pruhu, po prázdnu sem king of the road a předjedu pár aut. Na kopci přejíždím zpět do pravého pruhu a díky kolejím v pravém pruhu to semnou hodilo kousek do odstavného a zase zpět. Mrknu do zrcátka a plachta napůl shozená na pravé straně. Sakra, zrovna vjíždím do tunelu. Za tunelem hned brzda do odstavného. Prší, tak přehodím kurtu přes návěs a když ji utahuju, vidím, že zamnou zastavilo jakýsi Passat. Tak poklusem utíkám ke kabině, skáču dovnitř a ještě nemám ani zavřené dveře, už beru za plyn a mizím. Dalších 20km k hranici s Německem se klepu, ať mě nedojedou policajti a nedostanu kvůli tomu kartáč. Naštěstí pohoda, ani na hranicích mě neodstavili, tak hned za hranice zastavuju na parkovišti před nakládkou. Stále prší, ale beru žebřík, jakousi tyčku a za půl hodiny plachta na svém místě a já připraven nakládat, šikula.