Začátek konce...

Po skončení u té slavné dopravy/spedice sem si dal týden oraz a hurá z půlky pod novou spedici. Jeden známý mi pomohl se dostat pod spedici vozící zboží z Prahy do Anglie. Takže sem vždy naložil v Praze a za dva dny skládal někde v Anglii. Problém byl, že nedělali vytěžování zpět do CZ. Tak ze začátku sem naháněl přes kamaráda přepravy na Raalu, bohužel v době, kdy byl v GB a o den později v Beneluxu svátek. Po dvou dnech stání na místě sem zavolal do LKW Walter a natrefil sem na paní, která mě dispečerovala kdysi před časem, když sem jezdil bílym SSC Dafem. Chvíli jsme hovořili co nového a později sme se domluvili na dlouhodobější spolupráci. Takže cestou do GB sem zavolal oné paní, že za dva dny bych rád nakládal v Antwerpách, jestli by bylo možno. A ono vždy bylo možno, takže Anglie na otočku za 5 dní a pak dva dny doma, krásná práce, peníze taky vycházely. Jenže ze dvou dnů doma byly najednou 4, někdy 5 a už to začlo dřít. V prosinci asi 2x Anglie a na poslední týden před Vánocema sem si domluvil vnitro „okolo komína“. Táta odjel přes den nějakou zeleninu na Slovensko a já v noci zásoboval mě dost dobře známý řetezec. Mezi svátky sem se otočil do Plzně, ať mi ty čísla ještě nějak vychází, ale to bylo v roce 2016 všechno.

Leden už byl hodně špatnej. První týden sedím doma u telefonu a nic, všem stojí auta, nikdo nic moc nevozí a práce navíc není. Druhej týden zase stabilka do Anglie, ale po příjezdu mi dispečer přestal brat telefon a přestal komunikovat. Super přístup. Využívám volna a jedu s kamarády na pracovní oběd do Rakouska. /je to důležité, ale dnes to rozvádět nebudu, to až později/ Po příjezdu oživuju Raal a vyjíždím z Prahy do Duchcova nakládat sklo do Anglie. V Duchcově vidím, jak borci chystaj palety a každá cca 500kg. Berou mě záda jen se na to koukám, no naštěstí mi to nakládají místní zaměstnanci, prý nakládat sklem kontejner je horší, že se to nedá vozit na paletách, ale musí se narovnat 20t růčo. Tak prásknu vratama a fičím. Cestou do GB už mám domluvenou zpátečku přímo z Anglie, přejezd sotva 50km, krásny. Naložím prací prášky a fičím zpět do CZ. Neděli trávím na Venlu a vyrážím ve 22h. Nad ránem se blížím Šebíku, ale do Prahy mi to nedává časově, tak volám kamaráda, ten mě čeká v Chomutově a ujímá se otěží. Dolítnem do Prahy, postavíme Actrose na parkoviště a jedem na oběd s dealerem od MB. Při obědě kamarád mezi řečí objednal nový kus, poprvé co sem něco takového viděl na živo. Sem myslel jakej to je vždycky proces a ony to jsou 2 minuty mezi polévkou a hlavním chodem. Já už od rána prudím různé spedice skrz práci a všichni jen slibují, že zavolejte za týden a za další týden a tak pořád dokola.

Mezitím byl jeden telefon od kamarády se slovy „máš nějakou práci na tento týden? Stojí mi tu klanicovej návěs, jestli chceš“. A já jelikož neměl do čeho píchnout, tak sem po obědě složit a letěl do Budějek. Tam zebral klaničák a v úterý na první fůru kulatiny. Tedy byla to první oficiální fůra, s kulatinou mám zkušenost z dětství, když to vozil táta. Tak sem se stihl naučit i s hydraulickou rukou, jen teď už moc není kde trénovat. No tak sem celej únor tahal dříví z lesů v Jižních Čechách do Rakouska a Německa. Asi je to naše dřevo nějaké lepší, než to jejich. Ale fajn práce, moc mě to bavilo. Však mrkněte na video. 

V půli února sem odtáhl do Prahy frigo a tam jej předal zpět firmě, co mi ho v červnu půjčila. Na konci měsíce sem se rozhodl to pro tuto chvíli zabalit. Na účet 3 měsíce nepřisly žádné peníze. Spedice, která mi dluží téměř 440 tisíc korun hraje mrtvého brouka a nebo se vymlouvá, ale peníze prostě nikde a další mají přijít za 14 dní. A jelikož sem se nechtěl dostat do takové situace, že 14 dní budu jezdit a pak budu 14 dní doma stát a čekat, jestli přijdou nějaké peníze, tam sem poslední týden v únoru odvezl MB do Prahy na Stodůlky a domů už upaloval v osobáku. Pro tuto chvíli konec.

Ale... já se ještě vrátím... a nebude to dlouho trvat...