Na vlastní pěst...
V květnu asi jediná letošní
dovolená prokládaná co dva dny návštěvou nějakého úřadu,
nenudil sem se.
Prvního června sedíme už od páté
ranní s tátou v autě a valíme ku Praze. Po 4h přijíždíme do
Mercedes Benz Chodov a už před bránou stojí ten můj stroj. Hned
na první pohled mi spadl kámen ze srdce, protože sem si dřív
myslel, že budu mít spodek černej a on je naštěstí lakovanej,
hned to vypadá o trošičku líp. Za hodinu auto předané, kamarád
z Prahy dovezl pár rozpěrných tyčí, tak jsme se rozloučili a s
tátou v zádech skáču po D1 do Brna. Tam už čeká další
obchoďák a během půl hodiny mi předává rok starý návěs.
Otevřu vrata a tam 5 rozpěrných tyčí, ještě sem vydělal :D
Drapl sem návěs a s krátkou zastávkou na Rohlence a rychlém
obědě jsme s tátou upalovali konečně domů. Celý tento výlet z
domu přes Prahu a Brno až domů zabral 15h, večer sem byl rád, že
omdlívám ve své posteli.
Druhý den stěhuju věci z beden a
tašek do kabiny. Kabina vypadá opticky vyšší, ale předchozí
Daf měl líp uspořádané odkládací prostory, tak celé dopoledne
přemýšlím, co kam dát a všechno 4x přehážu. Se to nezdá,
ale vyházet ty věci a přitom pokaždé vyhopnout po 4 schodech mi
dalo zabrat, tak odpoledne šlofík, při kterém ještě dávám
dohromady dokumenty na cestu.
Pátek třetího července, dopoledne
vyrážím na svou první přepravu. Hrknu do Opavy, naložím pár
palet a letím doložit do Olomouce. Vše tak nějak úspěšně
zvládnu, ale ještě by se hodilo pár eur na cestu, tak parkuju
auto MB do odstavného pruhu nedaleko centra v Olomouci, přebíhám
silnici a skáču do tramvaje. Poklusem do banky a tentokrát mají
otevřeno. Jásám, vybírám peníze a šourám se zpět k autu.
Pozdě odpoledne vyrážím na západ, cílová destinace je v
pondělí ráno Paříž. Večer dosvištím nedaleko Plzně, ráno
nakopat 33 palet, vyměnit novou rezervu za starou a hurá dál přes
Německo do Francie. Nedaleko Paříže v sobotu večer zastavuju na
narvaném parkovišti a dělám pauzu. V neděli večer začínám
leštit zašlé nádrže a přišel zamnou slovenský kolega. Chvíli
se bavíme a pak mi poví, že by se mohl vykašlat leštit auto
někoho cizího. Jen přikyvuju a pokračuju. Dál povídá, že má
čtyřtýdenní turnus a že z takového šaškování okolo auta už
vyrostl, že si radši dá pivko a odpočine si. Tak on šel
odpočívat a já pomalu pokračoval.
No v pondělí brzo ráno vyrážím. V
půlce trasy uzavřená cesta pro práci na silnici, tak jedu po
objížďce. Naštěstí předemnou jede pár francouzských kamionů,
tak se jich držím a dovedli mě až na okraj Paříže. Chybí mi
12km na vykládku, ale tachograf hlásí odjetých 4:25, tak odstavím
auto do odstavného pruhu na nějaké šoustce a dělám pauzu.
Vykládka probíhá na parkovišti za malým obchodním domem, už
při cestě tam sem si odřel gumy. Na vykládce všichni komunikují
francouzsky, takže s něma moc řeč není. Po hodině teda mám
složeno, papíry taky nějak potvrzené, tak se snažím vyjet.
Zkouším manuálně pomocí tlačítka shodit již zvedlou nápravu
na návěsu, ale nedaří se, tak tahám kabel. Opět obtáhnu
obrubníky gumama, zapojuju kabel zpět a šoutkama pokračuju na
800km vzdálenou vykládku k Marseille.
V úterý ráno sem na místě. Otevřu
vrata a frantík kroutí hlavou a škrábe se za uchem... v půlce
návěsu 3m dlouhá paleta a my přemýšlíme, jak to dostaneme ven,
protože tady nemají dvoumetrový paleťák. Chvíli sem ho nechal,
pak sem vytáhl dvě kurty, přivázal k jeho destě a vytáhli jsme
ji. Zbytek byl za půl hodiny venku a já měl po výkonu, takže
celej den sem se slunil nedaleko Marseille s pěknym výhledem na
moře.
Vstávám ráno ve 2h, rozhrnu záclonky
a kousek od parkoviště v parku se prochází 4 chlapi a rozhlíží
se okolo sebe. Posnídám a dycky před odjezdem obejdu auto, ale při
pohledu na ně, jak se tak divně čuměli všude okolo, se mi moc
nechtělo. Práskl sem do koní a auto si obešel až za prvníma
platidlama. Fičím po pobřeží a míjím pod lampama osvícené
Monaco, pěknej pohled. U Savony už se nad hladinu dralo slunce a
celé město zalilo krásnou září, to byl fajn pohled. ___ dám
vám sem vsuvku, o které se nemluví, ale zažil to každej řidič.
Šněruju si to do nějakého kopce, zákaz předjíždění, tak se
kochám okolím. Ještě dopíjím kafíčko z malé přestávky a
najednou ve mně trhlo. Zákaz nezákaz sem to švihl do levého
pruhu a zbývajících 10km letím spolu s osobáka na kopec, kde
podle značek má být pumpa. Chvíli se modlím, ať mě nezastaví
policajti, chvíli aby nebyla někde kolona a chvíli, aby byla pumpa
otevřená. Vyhrknu na kopec, pichnu auto mezi stojany, motor ještě
nestihl zhasnout a já už skáču z patra a hledajíc v kapse drobné
eura na turniket utíkám z záchodům. Konec je dobrej, stihl sem
to... ale že sem se pořádně orosil :D ___ z kopce už se plahočím
s těma kamionama, co sem je předjel a chvíli před polednem
dojíždím na nakládku. Vybavím vstup, v kanclu papíry na
nakládku a můžu na rampu. Borec mi naloží půl návěsu, zahlásí
oběd a hodinu a půl se neukáže. Poté dojel a hodil mi tam dvě
palety, že mám jet na vedlejší halu. Vedle mi dohodí pár palet
a můžu vyrazit. Cestou sem se zase motal italskýma šoustkama,
termín naplánovanej tak, že bych mohl i couvat, tak se kochám
venkovem. Vyškrábu se na Villach, italsko-rakouské hranice a hned
na čáře ladím mýto. Mladá hezká slečna vše vybaví, anglicky
vysvětlí, no po té jazykové bariéře v Itálii sem si připadal
zase jako v civilizaci. Za 10 minut hotovo a pálím dám.
Pááátek a já do 12h čekám v
rakousku na parkovišti, abych začal co nejpozději výkon, páč
mám ještě po vykládce nakládat. Dolítnu do Prostějova do
průmyslové zóny, pokecám s kamošem a přejíždím 100m naproti
na vykládku. Předemnou jediná křižovatka, kde musím dávat
přednost. Tak dávám přednost, ale náklaďák přehlídl osobák
a ten to málem napasoval do mě a toho náklaďáku, někde vyhrabu
i video, pokud nezapomenu. Na skladě mě složí celej návěs, pak
se dohádáme kvůli paletě a můžu jet pryč. Přelítnu k Ostravě
na nakládku, tam mi bleskově naloží 66 palet a můžu letět
domů.
Další týden razím v neděli večer,
čili v úterý ráno sem na vykládce ve Francii. Přes den dělám
pauzu a odpoledne skládám. Za hodinu vyřízeno a tak venku čekám
na práci. Dispo píše, že něco bude druhý den. Druhý den dojel
kolega z firmy nedaleko sídlící od mojí. Odpoledne složil a poté
semnou čekal také na práci. Shodou okolností oba čekáme na
práci od stejného dispečera. Jak už sem psal na fb, čekal sem od
úterního odpoledne do pondělního rána, čili cca 6 dní. Ještě
že sem tam měl kolegu, jídla bylo dost, pití bylo dost a co nám
chybělo, to jsme v nedalekém marketu dokoupili.
V pondělí teda 400km přejíždím do
Belgie. Nahlásím se a borec na expedici povídá, že o mé
přepravě nikdo nic neví, že si to mám obvolat. 2 hodiny
zjišťování a už sem šel na rampu. Nakládal sem mražené
pečivo a chtěl sem se podívat na nakládku, tak sem naběhl do
haly. S mokrýma botama sem udělal asi 3x a pak mi přimrzly k
podlaze. Párkrát sem něma trhl, aby se odlepily, a pak už sem
dovnitř radši nelezl. Vyrazil sem na cestu zpět ku Praze. Výkon
mě zastavil nedaleko Kőlnu.
Zastavil sem na nájezdu na pumpu a za mě ještě další dva
kamiony, protože už prostě nebylo kde jinde slušně zaparkovat.
Po 4h mě bouchají na dveře policajti, že mám odjet pryč. Snažím
se domluvit, ale borec začal hystericky řvát, tak sem práskl do
koní a popojel cca 300m a zaparkoval doprostřed cesty, ale dalo se
jezdit z obou stran okolo mě. Pro jistotu sem dal za prdel
trojúhelník.
Ráno
vstanu a trojúhelník nasračku rozjetej. Střepy sem vysypal do
koše a svištěl dál na termínovanou vykládku. Dorazil sem k
Praze hodinu před termínem. Nahlásím se a upozorňuju paní, že
můžu skládat na termín a nebo hodinu po termínu, pak musím
dělat pauzu. Podívá se na mě a povídá „s co já s tím
jako?“. Tak sem ji řekl, že pak můžu skládat o půlnoci, když
to nestihnem. Otočil sem se a šel do auta. Za půl hodiny mi zvoní
telefon a v něm se mě nějakej borec ptá, jak to mám s tou
pauzou. Tak mu to vysvětlím a on mi říká, že by bylo fajn,
kdybych složil 2h po skončení výkonu, jestli bych to nějak
neudělal. Po kratší diskuzi se shodujem, že skládat budu v 6
ráno.
Tak
sem ráno složil, pokecal s mým frigo guru, vytřel mokrý návěs
a letěl k D5 naložit papírové krabice. Nabouchal sem plnej návěs
a hurá zase k Dortmundu. Pauzu sem dělal nedaleko vykládky na
pumpě. Vedle mě zastavil jakejsi cca 55 letej táta s obyčejným
Volvem a lednicí, ale celé obuté na hlinikáčích. Než se zavřel
do auta, vzal kyblík s vodou a všechny kola umyl. Je hezké, že se
o auto starají i pání starších ročníků a ne jen mlaďoši.
Ráno
dorazím na vykládku, za hodinu složeno a zase čekám na práci,
tentokrát jen 4 dny.
V
pondělí sem na první nakládce naložil půl auta a hurá na
druhou. Tam samozřejmě zásek. Na vrátnici jen německy, tak sem
se nějak se štěstím dostal na expedici. Ti mě poslali na rampu a
naložili 3 palety. Poté mě poslali na druhou a tam mi naložili
jednu. Volám dispečerovi, protože sem měl nakládat 12 palet a né
jen 4. Jistojistě to nesedělo, takže 4h čekačka na zbytek palet.
Díky
zpoždění sem zase další den musel uhánět, abych stíhal složit
na výkon. První vykládka v Jirnech. Dám vrátnému papíry, on mi
dá pípák a já jedu na parkoviště. Tam mě napadlo, že sem
vrátnému v kukani nechal papíry, ale oni je budou chtít asi i v
kanclu. Vedle stojí kolega, tak se jej ptám, jak to tady funguje a
prej ty papíry pošle potrubní poštou do kanceláře. To sem
čuměl, že se to ještě pořád používá. Jak řekl, tak se i
stalo. Skopal sem na dvou rampách a hurá do Jažlovic. Tam za půl
hodiny složeno, tak sem pouklízel palety a přesun na druhou stranu
Prahy naložit do Belgie. Zase čekání, než mě naloží, tak sem
zase dojel pouze na Šebestiána.
Na
vykládku cca 900km, dispečer se mě ptá, jestli tam budu za 9h.
Odpovídám, že kdepak. Odhadem tam budu za 20h. Neměl radost.
Dojel
sem na sedmou ráno, nahlásím se a šéfik mi poví, že sem měl
přijet před třemi dny. Vysvětluju, že sem to nakládat den po
termínu, kdy sem to měl skládat, a že nevím, kde je chyba.
Nechal mě dvě hodiny čekat, pak mě teda složil a já fičel do
NL nakládat. Přijel sem chvíli před dvanáctou a samozřejmě
zase před oběd pauzou. Hodinu sem čekal, pak mi namrskali plnej
návěs mraženého zboží a zase sem fičel ku Praze.
Druhej
den pár hodin před koncem výkonu doletím do Dont worry, be „honem
potřebuju složit končí mí výkon“... Tak sem zase hodinu čekal
čekal před rampou. Když mě zavolali, samou radostí sem vlítl do
mrazáku v mikině a kraťasích. Rychlo sem to vyházel a hrrr
naproti na parkoviště. Náhodou sem tam při úklidu palet potkal
kamoše, tak jsme seděli a vykládali až do tmy.
Já
ráno akorát naložil kdesi za Prahou a hurá domů, nejvyšší čas
taky.
V
pondělí ráno táta letí mým autem na Kaufland, já ho následuju
v osobáku. Společně během třech hodin složíme, táta letí
kamionem dom a já až do pozdního odpoledne lítám po Olomouci s
papírama. Následují dva sváteční dny, které užívám po třech
týdnech v kabině volnem.
Avšak
druhý sváteční večer už trávím Z lásky k česku v práci.
Noční převoz z Olomouce do Prahy je ideální rozcvička na
začátek pracovního týdne. Kluci z Nicotransu lítaj po dálnici,
no já jakožto milovník českách šoustek letím na vrchem a pěkně
po tmě šoustkama až do Prahy. Časově sem ztratil asi 10 minut,
ale dost sem ušetřil na mýtě.
Po
půlnoci jdu spát a ráno po pauze vyrážím zase k D11 na
nakládku. Předemnou nakládá polák, tak já mezitím nachystám
palety. Nakládá se mražené zboží ale zadem, paleťákem.
Nechápu, jak to může takhle borec provozovat, každou paletu
vytáhnout do 30°, tam s ní minutu manipulovat a pak ji naložit do
friga, které má okolo 20°. Borec největší suverén, ladil sem s
ním termín vykládky a on mi naznačoval, že na hranice NĚJAK
dojedu a tamodtud to dojedu na zátah na vykládku, takže to v
pohodě stihám, ať si pohnu. Cukalo mi oko, ale radši sem blbečka
nechal být a vyrazil na cestu. Na vykládku sem dojel 5 minut před
termínem, ale protože firma neměla své parkoviště, vzali si
telefonní číslo a poslali mě stát nedaleko do průmyslové zóny.
Po 6h sem se jel optat a že mám čekat. Při obcházení auta na
parkovišti jede okolo cyklista, zastaví u mě a dáváme se do
řeči. Náhodou sem potkal čecha, co jezdí na lodí po Německu a
Holandsku. Po pár hodinách hovoru sem jej naložil, ať jim na
vykládce vysvětlí, že potřebuju složit. No domluvil mi termín
na ráno na osmou. Jeli jsme zpět, dali pár piv a šli k němu na
loď. Tam borec udělal večeři a vyprávěl historky z vody, taky
zajimavy.
Ráno
sem složil a protože v Německu byl zákaz, čekal sem do večera.
Přišel zase borec z lodi, tak jsme šli do obchoďáku zabít čas.
Večer sem vyrazil na 200km dlouhý přejezd na pondělní nakládku.
V
pondělí ráno teda naložím o jednu paletu míň, než původně
mám. Půl hodiny se snažím dovolat dispečerovi, aby mi to
potvrdil. Když už se v 8:10 zadaří, tak mi na rozlučku řekne,
že mám pospíchat, protože na mě čekají. Tak mrskám a v 19h
sem na místě. Můžu si najet na rampu, ale mám půl hodiny
počkat, že teď nemají čas. Za hodinu složeno, přejedu na
parkoviště, kde zase stojí známej, tak jdem na jedno a spát.
Zbytek
týdne sem strávil lítáním po vnitru, respektive i Slovensku.
Nebudu to moc rozepisovat, ale snad jen, že termíny tvoří idioti,
čili nakládka v nějakej čas a vykládka v 15h výkonu, mezitím
6h cesta. Manažeři jak sviňa, na ně bych poslal pána z
DopravaPlus.cz, aby jim tam udělal čistku.
Po
víkendu doma zase rozvážím Z lásky k česku. První vykládka v
Praze, samotná vykládka trvala 7 minut, ale od příjezdu k odjedu
to trvalo hodinu deset. Druhý byla Plzeň. Dojel sem v 13:30,
naběhnu za skladníkem a ten mě hned pošle zpět do auta, že on
ve 14h končí a nebude tu dýl kvůli mně, a že další skladník
přijde až v 16h, že si mám na něj počkat. Prima, tak sem si
skočil na jídlo a akorat v 16h borec došel, tak jsme to složili a
já jel na dálnici pauzovat.
Dispečer
mi volá, že v 3:30 nakládka u Prahy. Tak ve 3 tam dorazím a jdu
se nahlásit. Paní blbě kouká, že tady se v noci nenakládá a už
vůbec né v půl něčeho, že si ty termíny cucám z prstu. Co mi
dispečer poslal, to předávám dál. Na rampu sem najel v 6h ráno,
v 7 sem odjížděl naloženej. Za den a půl dopoledne už
bezproblému skládám v Belgii. Dispečer volá, že dnes nic
nebude, že ráno.
Další
den dopoledne mi volá, že má pro mě přepravu, ale přejezd jako
kráva a cena ani nepokryje všechny náklady. S díky odmítám. Za
půl hodiny mám informaci, že tam jede jiné auto, co bylo ještě
o pár desítek kilometrů dál než já.
Další
den mi volá dispečer, že mám přejet do Nizozemí (byl pátek),
že v úterý ráno nakládám do česka už za normální cenu. No
dobře, pár dní počkám, ale vyplatí se to. V půli cesty mi
volá, že mu nakládku posunuli na středu na večer, že co budeme
dělat? V půli cesty sem zastavil a to byl můj konec u této
spedice.
Komentáře