Na vlastní pěst...

V květnu asi jediná letošní dovolená prokládaná co dva dny návštěvou nějakého úřadu, nenudil sem se.

Prvního června sedíme už od páté ranní s tátou v autě a valíme ku Praze. Po 4h přijíždíme do Mercedes Benz Chodov a už před bránou stojí ten můj stroj. Hned na první pohled mi spadl kámen ze srdce, protože sem si dřív myslel, že budu mít spodek černej a on je naštěstí lakovanej, hned to vypadá o trošičku líp. Za hodinu auto předané, kamarád z Prahy dovezl pár rozpěrných tyčí, tak jsme se rozloučili a s tátou v zádech skáču po D1 do Brna. Tam už čeká další obchoďák a během půl hodiny mi předává rok starý návěs. Otevřu vrata a tam 5 rozpěrných tyčí, ještě sem vydělal :D Drapl sem návěs a s krátkou zastávkou na Rohlence a rychlém obědě jsme s tátou upalovali konečně domů. Celý tento výlet z domu přes Prahu a Brno až domů zabral 15h, večer sem byl rád, že omdlívám ve své posteli.

Druhý den stěhuju věci z beden a tašek do kabiny. Kabina vypadá opticky vyšší, ale předchozí Daf měl líp uspořádané odkládací prostory, tak celé dopoledne přemýšlím, co kam dát a všechno 4x přehážu. Se to nezdá, ale vyházet ty věci a přitom pokaždé vyhopnout po 4 schodech mi dalo zabrat, tak odpoledne šlofík, při kterém ještě dávám dohromady dokumenty na cestu.

Pátek třetího července, dopoledne vyrážím na svou první přepravu. Hrknu do Opavy, naložím pár palet a letím doložit do Olomouce. Vše tak nějak úspěšně zvládnu, ale ještě by se hodilo pár eur na cestu, tak parkuju auto MB do odstavného pruhu nedaleko centra v Olomouci, přebíhám silnici a skáču do tramvaje. Poklusem do banky a tentokrát mají otevřeno. Jásám, vybírám peníze a šourám se zpět k autu. Pozdě odpoledne vyrážím na západ, cílová destinace je v pondělí ráno Paříž. Večer dosvištím nedaleko Plzně, ráno nakopat 33 palet, vyměnit novou rezervu za starou a hurá dál přes Německo do Francie. Nedaleko Paříže v sobotu večer zastavuju na narvaném parkovišti a dělám pauzu. V neděli večer začínám leštit zašlé nádrže a přišel zamnou slovenský kolega. Chvíli se bavíme a pak mi poví, že by se mohl vykašlat leštit auto někoho cizího. Jen přikyvuju a pokračuju. Dál povídá, že má čtyřtýdenní turnus a že z takového šaškování okolo auta už vyrostl, že si radši dá pivko a odpočine si. Tak on šel odpočívat a já pomalu pokračoval.

No v pondělí brzo ráno vyrážím. V půlce trasy uzavřená cesta pro práci na silnici, tak jedu po objížďce. Naštěstí předemnou jede pár francouzských kamionů, tak se jich držím a dovedli mě až na okraj Paříže. Chybí mi 12km na vykládku, ale tachograf hlásí odjetých 4:25, tak odstavím auto do odstavného pruhu na nějaké šoustce a dělám pauzu. Vykládka probíhá na parkovišti za malým obchodním domem, už při cestě tam sem si odřel gumy. Na vykládce všichni komunikují francouzsky, takže s něma moc řeč není. Po hodině teda mám složeno, papíry taky nějak potvrzené, tak se snažím vyjet. Zkouším manuálně pomocí tlačítka shodit již zvedlou nápravu na návěsu, ale nedaří se, tak tahám kabel. Opět obtáhnu obrubníky gumama, zapojuju kabel zpět a šoutkama pokračuju na 800km vzdálenou vykládku k Marseille.

V úterý ráno sem na místě. Otevřu vrata a frantík kroutí hlavou a škrábe se za uchem... v půlce návěsu 3m dlouhá paleta a my přemýšlíme, jak to dostaneme ven, protože tady nemají dvoumetrový paleťák. Chvíli sem ho nechal, pak sem vytáhl dvě kurty, přivázal k jeho destě a vytáhli jsme ji. Zbytek byl za půl hodiny venku a já měl po výkonu, takže celej den sem se slunil nedaleko Marseille s pěknym výhledem na moře.

Vstávám ráno ve 2h, rozhrnu záclonky a kousek od parkoviště v parku se prochází 4 chlapi a rozhlíží se okolo sebe. Posnídám a dycky před odjezdem obejdu auto, ale při pohledu na ně, jak se tak divně čuměli všude okolo, se mi moc nechtělo. Práskl sem do koní a auto si obešel až za prvníma platidlama. Fičím po pobřeží a míjím pod lampama osvícené Monaco, pěknej pohled. U Savony už se nad hladinu dralo slunce a celé město zalilo krásnou září, to byl fajn pohled. ___ dám vám sem vsuvku, o které se nemluví, ale zažil to každej řidič. Šněruju si to do nějakého kopce, zákaz předjíždění, tak se kochám okolím. Ještě dopíjím kafíčko z malé přestávky a najednou ve mně trhlo. Zákaz nezákaz sem to švihl do levého pruhu a zbývajících 10km letím spolu s osobáka na kopec, kde podle značek má být pumpa. Chvíli se modlím, ať mě nezastaví policajti, chvíli aby nebyla někde kolona a chvíli, aby byla pumpa otevřená. Vyhrknu na kopec, pichnu auto mezi stojany, motor ještě nestihl zhasnout a já už skáču z patra a hledajíc v kapse drobné eura na turniket utíkám z záchodům. Konec je dobrej, stihl sem to... ale že sem se pořádně orosil :D ___ z kopce už se plahočím s těma kamionama, co sem je předjel a chvíli před polednem dojíždím na nakládku. Vybavím vstup, v kanclu papíry na nakládku a můžu na rampu. Borec mi naloží půl návěsu, zahlásí oběd a hodinu a půl se neukáže. Poté dojel a hodil mi tam dvě palety, že mám jet na vedlejší halu. Vedle mi dohodí pár palet a můžu vyrazit. Cestou sem se zase motal italskýma šoustkama, termín naplánovanej tak, že bych mohl i couvat, tak se kochám venkovem. Vyškrábu se na Villach, italsko-rakouské hranice a hned na čáře ladím mýto. Mladá hezká slečna vše vybaví, anglicky vysvětlí, no po té jazykové bariéře v Itálii sem si připadal zase jako v civilizaci. Za 10 minut hotovo a pálím dám.

Pááátek a já do 12h čekám v rakousku na parkovišti, abych začal co nejpozději výkon, páč mám ještě po vykládce nakládat. Dolítnu do Prostějova do průmyslové zóny, pokecám s kamošem a přejíždím 100m naproti na vykládku. Předemnou jediná křižovatka, kde musím dávat přednost. Tak dávám přednost, ale náklaďák přehlídl osobák a ten to málem napasoval do mě a toho náklaďáku, někde vyhrabu i video, pokud nezapomenu. Na skladě mě složí celej návěs, pak se dohádáme kvůli paletě a můžu jet pryč. Přelítnu k Ostravě na nakládku, tam mi bleskově naloží 66 palet a můžu letět domů.

Další týden razím v neděli večer, čili v úterý ráno sem na vykládce ve Francii. Přes den dělám pauzu a odpoledne skládám. Za hodinu vyřízeno a tak venku čekám na práci. Dispo píše, že něco bude druhý den. Druhý den dojel kolega z firmy nedaleko sídlící od mojí. Odpoledne složil a poté semnou čekal také na práci. Shodou okolností oba čekáme na práci od stejného dispečera. Jak už sem psal na fb, čekal sem od úterního odpoledne do pondělního rána, čili cca 6 dní. Ještě že sem tam měl kolegu, jídla bylo dost, pití bylo dost a co nám chybělo, to jsme v nedalekém marketu dokoupili.

V pondělí teda 400km přejíždím do Belgie. Nahlásím se a borec na expedici povídá, že o mé přepravě nikdo nic neví, že si to mám obvolat. 2 hodiny zjišťování a už sem šel na rampu. Nakládal sem mražené pečivo a chtěl sem se podívat na nakládku, tak sem naběhl do haly. S mokrýma botama sem udělal asi 3x a pak mi přimrzly k podlaze. Párkrát sem něma trhl, aby se odlepily, a pak už sem dovnitř radši nelezl. Vyrazil sem na cestu zpět ku Praze. Výkon mě zastavil nedaleko Kőlnu. Zastavil sem na nájezdu na pumpu a za mě ještě další dva kamiony, protože už prostě nebylo kde jinde slušně zaparkovat. Po 4h mě bouchají na dveře policajti, že mám odjet pryč. Snažím se domluvit, ale borec začal hystericky řvát, tak sem práskl do koní a popojel cca 300m a zaparkoval doprostřed cesty, ale dalo se jezdit z obou stran okolo mě. Pro jistotu sem dal za prdel trojúhelník.

Ráno vstanu a trojúhelník nasračku rozjetej. Střepy sem vysypal do koše a svištěl dál na termínovanou vykládku. Dorazil sem k Praze hodinu před termínem. Nahlásím se a upozorňuju paní, že můžu skládat na termín a nebo hodinu po termínu, pak musím dělat pauzu. Podívá se na mě a povídá „s co já s tím jako?“. Tak sem ji řekl, že pak můžu skládat o půlnoci, když to nestihnem. Otočil sem se a šel do auta. Za půl hodiny mi zvoní telefon a v něm se mě nějakej borec ptá, jak to mám s tou pauzou. Tak mu to vysvětlím a on mi říká, že by bylo fajn, kdybych složil 2h po skončení výkonu, jestli bych to nějak neudělal. Po kratší diskuzi se shodujem, že skládat budu v 6 ráno.

Tak sem ráno složil, pokecal s mým frigo guru, vytřel mokrý návěs a letěl k D5 naložit papírové krabice. Nabouchal sem plnej návěs a hurá zase k Dortmundu. Pauzu sem dělal nedaleko vykládky na pumpě. Vedle mě zastavil jakejsi cca 55 letej táta s obyčejným Volvem a lednicí, ale celé obuté na hlinikáčích. Než se zavřel do auta, vzal kyblík s vodou a všechny kola umyl. Je hezké, že se o auto starají i pání starších ročníků a ne jen mlaďoši.

Ráno dorazím na vykládku, za hodinu složeno a zase čekám na práci, tentokrát jen 4 dny.

V pondělí sem na první nakládce naložil půl auta a hurá na druhou. Tam samozřejmě zásek. Na vrátnici jen německy, tak sem se nějak se štěstím dostal na expedici. Ti mě poslali na rampu a naložili 3 palety. Poté mě poslali na druhou a tam mi naložili jednu. Volám dispečerovi, protože sem měl nakládat 12 palet a né jen 4. Jistojistě to nesedělo, takže 4h čekačka na zbytek palet.

Díky zpoždění sem zase další den musel uhánět, abych stíhal složit na výkon. První vykládka v Jirnech. Dám vrátnému papíry, on mi dá pípák a já jedu na parkoviště. Tam mě napadlo, že sem vrátnému v kukani nechal papíry, ale oni je budou chtít asi i v kanclu. Vedle stojí kolega, tak se jej ptám, jak to tady funguje a prej ty papíry pošle potrubní poštou do kanceláře. To sem čuměl, že se to ještě pořád používá. Jak řekl, tak se i stalo. Skopal sem na dvou rampách a hurá do Jažlovic. Tam za půl hodiny složeno, tak sem pouklízel palety a přesun na druhou stranu Prahy naložit do Belgie. Zase čekání, než mě naloží, tak sem zase dojel pouze na Šebestiána.

Na vykládku cca 900km, dispečer se mě ptá, jestli tam budu za 9h. Odpovídám, že kdepak. Odhadem tam budu za 20h. Neměl radost.

Dojel sem na sedmou ráno, nahlásím se a šéfik mi poví, že sem měl přijet před třemi dny. Vysvětluju, že sem to nakládat den po termínu, kdy sem to měl skládat, a že nevím, kde je chyba. Nechal mě dvě hodiny čekat, pak mě teda složil a já fičel do NL nakládat. Přijel sem chvíli před dvanáctou a samozřejmě zase před oběd pauzou. Hodinu sem čekal, pak mi namrskali plnej návěs mraženého zboží a zase sem fičel ku Praze.

Druhej den pár hodin před koncem výkonu doletím do Dont worry, be „honem potřebuju složit končí mí výkon“... Tak sem zase hodinu čekal čekal před rampou. Když mě zavolali, samou radostí sem vlítl do mrazáku v mikině a kraťasích. Rychlo sem to vyházel a hrrr naproti na parkoviště. Náhodou sem tam při úklidu palet potkal kamoše, tak jsme seděli a vykládali až do tmy.

Já ráno akorát naložil kdesi za Prahou a hurá domů, nejvyšší čas taky.

V pondělí ráno táta letí mým autem na Kaufland, já ho následuju v osobáku. Společně během třech hodin složíme, táta letí kamionem dom a já až do pozdního odpoledne lítám po Olomouci s papírama. Následují dva sváteční dny, které užívám po třech týdnech v kabině volnem.

Avšak druhý sváteční večer už trávím Z lásky k česku v práci. Noční převoz z Olomouce do Prahy je ideální rozcvička na začátek pracovního týdne. Kluci z Nicotransu lítaj po dálnici, no já jakožto milovník českách šoustek letím na vrchem a pěkně po tmě šoustkama až do Prahy. Časově sem ztratil asi 10 minut, ale dost sem ušetřil na mýtě.

Po půlnoci jdu spát a ráno po pauze vyrážím zase k D11 na nakládku. Předemnou nakládá polák, tak já mezitím nachystám palety. Nakládá se mražené zboží ale zadem, paleťákem. Nechápu, jak to může takhle borec provozovat, každou paletu vytáhnout do 30°, tam s ní minutu manipulovat a pak ji naložit do friga, které má okolo 20°. Borec největší suverén, ladil sem s ním termín vykládky a on mi naznačoval, že na hranice NĚJAK dojedu a tamodtud to dojedu na zátah na vykládku, takže to v pohodě stihám, ať si pohnu. Cukalo mi oko, ale radši sem blbečka nechal být a vyrazil na cestu. Na vykládku sem dojel 5 minut před termínem, ale protože firma neměla své parkoviště, vzali si telefonní číslo a poslali mě stát nedaleko do průmyslové zóny. Po 6h sem se jel optat a že mám čekat. Při obcházení auta na parkovišti jede okolo cyklista, zastaví u mě a dáváme se do řeči. Náhodou sem potkal čecha, co jezdí na lodí po Německu a Holandsku. Po pár hodinách hovoru sem jej naložil, ať jim na vykládce vysvětlí, že potřebuju složit. No domluvil mi termín na ráno na osmou. Jeli jsme zpět, dali pár piv a šli k němu na loď. Tam borec udělal večeři a vyprávěl historky z vody, taky zajimavy.

Ráno sem složil a protože v Německu byl zákaz, čekal sem do večera. Přišel zase borec z lodi, tak jsme šli do obchoďáku zabít čas. Večer sem vyrazil na 200km dlouhý přejezd na pondělní nakládku.

V pondělí ráno teda naložím o jednu paletu míň, než původně mám. Půl hodiny se snažím dovolat dispečerovi, aby mi to potvrdil. Když už se v 8:10 zadaří, tak mi na rozlučku řekne, že mám pospíchat, protože na mě čekají. Tak mrskám a v 19h sem na místě. Můžu si najet na rampu, ale mám půl hodiny počkat, že teď nemají čas. Za hodinu složeno, přejedu na parkoviště, kde zase stojí známej, tak jdem na jedno a spát.

Zbytek týdne sem strávil lítáním po vnitru, respektive i Slovensku. Nebudu to moc rozepisovat, ale snad jen, že termíny tvoří idioti, čili nakládka v nějakej čas a vykládka v 15h výkonu, mezitím 6h cesta. Manažeři jak sviňa, na ně bych poslal pána z DopravaPlus.cz, aby jim tam udělal čistku.

Po víkendu doma zase rozvážím Z lásky k česku. První vykládka v Praze, samotná vykládka trvala 7 minut, ale od příjezdu k odjedu to trvalo hodinu deset. Druhý byla Plzeň. Dojel sem v 13:30, naběhnu za skladníkem a ten mě hned pošle zpět do auta, že on ve 14h končí a nebude tu dýl kvůli mně, a že další skladník přijde až v 16h, že si mám na něj počkat. Prima, tak sem si skočil na jídlo a akorat v 16h borec došel, tak jsme to složili a já jel na dálnici pauzovat.

Dispečer mi volá, že v 3:30 nakládka u Prahy. Tak ve 3 tam dorazím a jdu se nahlásit. Paní blbě kouká, že tady se v noci nenakládá a už vůbec né v půl něčeho, že si ty termíny cucám z prstu. Co mi dispečer poslal, to předávám dál. Na rampu sem najel v 6h ráno, v 7 sem odjížděl naloženej. Za den a půl dopoledne už bezproblému skládám v Belgii. Dispečer volá, že dnes nic nebude, že ráno.

Další den dopoledne mi volá, že má pro mě přepravu, ale přejezd jako kráva a cena ani nepokryje všechny náklady. S díky odmítám. Za půl hodiny mám informaci, že tam jede jiné auto, co bylo ještě o pár desítek kilometrů dál než já.

Další den mi volá dispečer, že mám přejet do Nizozemí (byl pátek), že v úterý ráno nakládám do česka už za normální cenu. No dobře, pár dní počkám, ale vyplatí se to. V půli cesty mi volá, že mu nakládku posunuli na středu na večer, že co budeme dělat? V půli cesty sem zastavil a to byl můj konec u této spedice.