Srpen v rychlosti...

V pondělí dorazím do práce na sedmou, auto špinavé z pátečního toulání po lese, tak pro kýbl s vodou a aspoň kabinu trochu opláchnout. Ještě růčo shodím 8 palet z minulé přepravy a vydávám se na cestu do lesa k Bruntálu. Pomalu se vyšplhám na šternberský kopec, na jehož konci je semafor kvůli pracem na silnici. Na červenou zastavím, zapnu varovky a čekám. Zezadu se přiřítí důchodce v osobáku, dá levej blinkr, objede mě a vesele projede červenou. Za minutu slyším ve vysílačce, že směrem do Šternberka to stojí v zúžení díky tomu, že nějakej kkt najel z druhé strany na červenou. Tak nic, budem čekat no. Za 15 minut se konečně rozsvítí zelená, tak frčím. Projedu první úsek a stavím u druhého semaforu, kde je zase překvapivě červené světlo. Zase čekám 20 minut na zelenou. V tom mi volá strojník harvestoru a jestli prej nestojím v té koloně směrem na Opavu. No stojím a on stojí asi o 4 auta zamnou. Když se konečně rozjedem, strojník se mi drží na nárazníku a pak kousek před Bruntálem zahlásí do telefonu, že tady doprava do tamhleté dědiny a na autobusové zastávce budem skládat. Během 15ti minut máme složeno a já jedu do Opavy. Proplétám se městem a volám jinému strojníkovi, na které že stavbě se nachází. Podle instrukcí dorazím na místo, couvnu do jediného vjezdu na stavbu a nakládáme traktor-bagr. Strojník se ještě ptá, jestli tam nechci naložit i jeho Avii, ať nemusí upalovat zamnou. Jednak nechci a jednak se ani nevleze, takže smula. /ještě vsuvka, o víkendu sem nedobrovolně navštívil bazén i s botama, proto sem je mrskl na podval, ať usnou... smrad z nich byl prý cítit až na 150km, dobrou chuť/ Za Hradcem krátká zastávka v Mekáči, na rychlej oběd. Když se vracím k autu, vidím, jak naproti stojí policejní dodávka a lustrují tam kamion. Nastartuju a potichu se zapnutou klapkou se plýžím z parkoviště. Jeden policajt si mě nevšímá, zatímco jeho dva kolegové rychle otáčí hlavou a čumí, kde a co tak burácí. Než stihnou cokoliv udělat, já už svištím po dálnici ku Praze. Praha klasicky zarvaná od vrchu až dolů, navíc sjezd na Spořilov zavřenej, tak poskakujeme po Jižní Spojce. Hodina v trapu, ale aspoň sem měl čas prohlídnout si okolí. Vyjedu na D5 a hned zase brzdím na Rudné, čaká tam na mě Vojta. Chvíli povykládáme a mažeme dál. V Berouně hrknu k Lidlu, kterej je právě v rekonstukci. Volám strojníkovi, kde se nachází, protože už trochu spěchám. Mrčí, že stojí v Praze v Koloně a že dojede tak až za hodinu. Lezu do traktorbagru, potáhám 4 páčky a 2 tlačítka z motor se roztáčí. Dalších pár tahů jakousi pákou a lžíce jsou ve vzduchu. S rychle tlukoucím srdcem poprvé sjíždím s něčím kolovým z podvalníku. Trocha se to kymácí, trochu nahýbá, tak radši 2x vylezu a vše skontroluju, ať nemám zbytečně průser. Sem dole a nic sem nerozbil, paráda. Vedoucí stavby podškrábne papíry a já upaluju na pumpu. Chvíli se dohaduju s jedním řidičem, který mi nechtěl popojet o půl metru a já trčel do uličky. Než jsme se domluvili, tak z druhé řady vyjel kamion a já mohl couvnout místo něj. Sluníčko ještě vysoko, tak z kastlíku tahám Budvárka, beru židličku a pár fixů a hraju si na kreslíře pneumatik. Stihnu pomalovat kola, než dojede kamoš s dodávkou a druhej s frigem. Dáme rychlé kafe, omrknem si navzájem auta a frigař upaluje dom. Dodávkář stále dokola opakuje, jak nemá čas, no nakonec se u mě zdržel lehce přes hodinu. A to už byla docela tma, tak sem šel spát.

Ráno kopnu do vrtule a zadem přes Hostivice a Kralupy se dostávám na D8. Cesta jde líp, než sem si myslel, tak sem před Lovosice zajel na pumpu a dal si 20 minut pauzy. Chvíli sem pospal a hurá dál. Poprvé sem projížděl trasu z Ústí n. L. na Děčín, krásná cesta okolo Labe, udělal sem pár fotek kamsi za Děčínem sem uhl na šoustky. Cesta trochu úzčí, ale dá se. Okolo projíždějící auta trochu zpomalují, bezpečně se vyhýbáme, až na jednoho exota. Z dálky vidím, jak fičím minimálně 80 proti mně. Je kousek odemne a pořád letí. Já už jdu po brzdách a lehce směruju pravé kola do příkopy. Když exot prolítá vedle mě, vzal za volant a půl autem vlítl do příkopy. Tráva letí vzduchem a já v zrcátku sleduju, jestli trefí opodál stojící strom, nebo se nějak vyhne. Exot vzal za volant, vyskočil z příkopy na cestu a málem lízl příkopu na druhé straně. Mě zas tlouklo srdce aj za něj, za debila. V malé vesnici na návsi stojí lesácká Praga V3S. Zastavím vedle ní a ze zahrádky z nedaleké hospůdky přicházejí dva lidé. Se slovy „nazdar borče“ mě výtají. Stačilo pár vět a podle přízvuku sem poznal, že to só kluci z jižní Moravy. Na autobusové točně naložíme Pragu, já se otočím směrem jakože zpět a čekám na pokyn k odjezdu. Došel za mnou jeden borec a že mám asi defekt na podvalu. Kontroluju pneumatiky a má pravdu, vnitřní kolo na poslední nápravě je prázdné. Neřeším to, jedeme 20km do Nového Boru na STK kvůli evidenční kontrole. Zatímco oni vyřizují papíry, já chystám rezervu a klíč na kola a tři trubky na povolení matic. Poskáču všech 12 matek a kupodivu všechny se mi daří povolit. Borci maj hotovo a mizí pryč. Já během 30 minut vyměním prázdné kolo a svištím na Moravu. Okolo 17h sem na pumpě ve Vracově, kde máme domluvený sraz. Chlapy dojeli za půl hodiny, odvezli si Ventru a mě domluvili spaní v areálu pumpy.

Pumpačka přichází na pumpu za deset minut šest, tak vstávám a jdu na první kávu. Slečna prej už kávu měla, tak ju vysrkám sám a startuju na Brno. Ještě ani nevyjedu na hlavní silnici, rozsvítí se na mě hladové oko. Těch 70km snad dám. Dávám v pohodě, s ručičkou na nule zastavuju v Brně na Onu. Cáknu tam pár litrů a za půl hodiny už stojím v Lieberru. 20 minut mi trvá, než najdu kompetentní osobu, která mi nečekaně řekne, že musím 20 minut počkat, než naloží jiný kamion. Po půl hodině jdeme na věc, místní mistr sedne do pásového bagru a docela nejistě najíždí na podval. Oba sme spocení až na prdeli, ale mistr to zvládl. Já nahodil pár řetezů a nějakou kurtu. Když už foukám vzduch, bouchá mi na dveře nějakej člověk a prej jak se daří bráchovi. Na moje „co je ti do toho?“ říká, že je jeho bejvalej spolužák. Chvíli povykládáme, vyřídím papíry a hurá po D1 na Prahu s třema metrama na šířku. Překvapivě bez problému zvládám cestu až na 29. kilometr, kde zase u Naháče, jak sem někdy už zmiňoval, žeru parádní oběd. S plným bříškem se vyškrábnu na postel a ještě 15 minut hajám. Když jedu okolo Prahy, volám na udané číslo a ohlašuju, že okolo 16h budu na vykládce, tak ať tam naženou nějaky strojníka. Z telefonu se ozve ticho a šeptání s kolegou. Tak se znovu ptám, jestli tam někdo bude. Že prej vrátná mě pustí do podniku, ale strojník tam bude za dva dny. Teď mlčím já a čekám na nějaké alternativní řešení. „No tak si nějak poraďte, nashledanou“ … super, to sem chtěl slyšet. Škrabu se z Karlových Varů na jakejsi kopec, po úzké cestě, no nejsem si jistej, jestli mám správnej směr. Když okolo mě začnou lítat sklápěčky, tuším, že jedu dobře. Čím víc se blížím, tím je silnice víc zaprášenější. Když už jedu jen prachem, sem u vrátnice. Jeden průjezd je široký sotva 3m, druhý je zase tak ostrý, že se přes něj s podvalem nedostanu, zasekl bych se podlahou o hranu. S přivřeným okem sem to protáhl tím třímetrovým průjezdem, za vrátnici zastavím a jdu se nahlásit. Za okýnkem mladá malá blonďatá slečna, že prý o ničem neví, ale že to obvolá. Po pár minutách mě vede strojník k autu a prej mám jet za jeho nakladačem. „jasně, pojedu za tebou, ale dívej, čím jedu, tak žádny prasárny“ Půl kilometru po asfaltové cestě, jenže potom odbočujeme doprava a takovej ostrej kamenitej kopec, no to sem ještě neviděl. Ujel sem sotva tři metry, pak si Daf hrábl a zdechl. Sjíždím z kopce dolů a čekám na toho bagristu, až sjede zamnou. Mávne rukou a jedem druhou cestou. Ten kretén mě tam navedl po asfaltové cestě, ale prej o 400m delší, tak že mě chtěl protáhnout zkratkou. Ach jo, mám štěstí na debily. Poslal sem ho pryč, abych měl k vykládce klid, a začal sem chystat. S respektem lezu do bagru a startuju. Díky předchozím zkušenostem s metrovým bagrem ovládám tento velký úplně s klidem. Popojel sem 2m k hraně, opřel lopatu o zem a pomalu se sunul dolů. Pár tahů pákama, bagr se 3x zhoupne a já sem dole. Dojedu 20m k hromadě a protože tohle je jedna z mála šancí, bořím lopatu do hromady a přehazuju hlínu z jedné strany hromady na druhou. Když už sem si pohrál, pobalím nájezdy a jedu zpět na vrátnici. Na dnešek už práci nemám, čili se táži vrátné, zda by se tu v lomu dalo přespat. Slečna obvolala ředitele a prej támhle na kopci můžu zůstat do rána. Přejedu k trafačce, zaparkuju do stínu a vzhledem k tomu, že je sotva 18h, začínám úklid auta. Chvíli kabina, chvíli kurty v návěsu, pak leštění trumpet a nakonec domalování nápisů na návěsu. V půli mě přesušil noční hlídač lomu, přijel mě omrknout a když mě viděl, strašně se rozvykládal. A taky mě později vzal do lomu, přimo do díry, kde už pár let maká jiná naše mašina. Půlhodinová exkurze po lomu byla velice zajímavá, moc mě to bavilo.

Probudím se v 8 ráno, mrknu na firemní telefon, a tam nic není. Probudím se v 10h, znovu mrknu na firemní telefon, a zase tam nic není. V 11h píšu šéfovy, jestli o mě ví, že nemám co dělat. Prý se po obědě ozve, že něco nejspíš má. Opravdu okolo 13h volá, jenže ať zkoušíme co chceme, nic rozumného nemůžeme dát dohromady. Po chvíli vedoucí mávl rukou a poslal mě do Holýšova na Argman sraz.

O tom se moc rozepisovat nebudu, kdo nebyl, o hodně přišel. Hooodně povedená akce po všech směrech. Zde máte pár fotek, něco od Robina, něco od Ondru a něco od Yanka...

Zatímco všichni ostatní ještě spí, já před šestou vstávám a fičím do Rokycan. 7H a nikde nikdo. O půl osmé už kdosi došel a že mám naložit tamtu vlečku. Z dálky na ní koukám a mám minimálně 3,8m na výšku. Divné, v sms od šéfa mám, že to je vysoké 3m. Vedoucí prodejny mě s metrem v ruce následuje k vlečce a mám pravdu, tuze vysoké. Prý mám počkat, že z toho sundají náplatky. Ok, tak sem další 3h pospal, pak naložil a vyrazil. V Praze úplnou náhodou potkávám kolegu, tak společně děláme pauzu a přitom nás poctil návštěvou fotograf Yanek i s manželkou a svištěma  … z půl hodinové pauzy je rázem hodina a půl, u mě se tomu snad nikdo nediví. Poté valím dál, do Moravské Třebové. Tam na mě čeká chlápek v osobáku, který mě vede do místního JZD, kde vlečku složíme. A když už sem přes kopec, tak kam jinam, než domů.

Není práce, tak na firmě doladím papíry za poslední týden a valím dom. K večeru mě poctí návštěvou kolega. V jedné ruce krabice s pozičkama, v druhé ruce flaška rumu. To se nedá odmítnout. Tak do půlnoci vrtáme, zapojujeme, a po pár shořelých pojistkách i svítíme :)

Zbytek týdne nic, až pak pátek a sobota návštěva brněnského okruhu pod záminkou závodů MotoGP. Parádní podívaná, radost koukat na lidi, co to umí... né jak já...

Pondělí odpočinkové, je potřeba nabrat síly po víkendu. Ale úterý, to je jiná, hybaj do práce, naložit třídič. Dojedu na nakládku, tam na svůj stroj čeká holandský kolega. Podáme si ruku, prohodíme pár slov, postěžujem si na místní čekačky a tak. Já si vše nachystal na druhém placu, který je asi 100m od místa, kde se jinak nakládají stroje. Díky malému prostoru okolo strojů tam byl před měsícem zákaz nakládání, ovšem ten se stihl zrušit a já to roztáhl zbytečně na vedlejší place. Ale nevadí, vezmu dálkovej ovladač a vydáme se spolu s mašinou na vejlet. Z ničeho nic začlo pršet, a to docela dost. Chvíli sem se schovával pod dopravníkem, ale pršelo i tam, takže už sem byl stejně promočenej. Než mašina vylezla na podval, kapalo ze mě jak z vodníka. Kdykoliv jindy bych byl asi nasranej, ale dnes jaksi ne. Skákal sem mezi loužema po špičkách jak baletka, no musel na mě být vtipnej pohled. Když sem měl vše hotovo, samozřejmě pršet přestalo. Komplet sem se převlékl a vyrazil na cestu. Jedu okolo Prahy a zrovna zapadá slunce. Když vidím, jak je obloha krásně barevná, sere mě, že fotím jen blbým telefonem a né nějakym kvalitním foťákem, to by byla jiná podívaná. Už za tmy přijíždím na Rozvadov. Hned na vjezdu potkávám známou tvář, tak zastavím vedle kabiny a … tiše … zatroubím. Honza kupodivu už nespí, tak chvíli povykládáme a já jedu spát na protější stranu parkoviště, páč tady už je narváno doplna.

Po probuzení vystřelím do Neměc, okolo oběda jsem na vykládce v malé pískovně. Zastavím vedle vrátnice a jdu se optat, kde to chtějí složit. Pán ukáže, že mám projet mezi hromadama a tam pak ostře doleva. Jedu mezi hromadama a mířím do místa, kde se otáčí jen krátké sklápečky. Pořádně si nadjedu doprava, pak otočím volantem a po pár metrech sem na místě. Obcházím auto a začínám skládat. Když jdu po okolo pravého zadního tykadla na podvalu, je ohlé a plné písku. Jak sem si velice moc nadjel, tak sem rohem návěsu škrábl o hromadu písku. Oklepal sem tykadlo, složil mašinu a vše poklidil. Vrátnej mi přišel podepsat papíry a mimo řečí mi do ruky dal 10 euro, prý na svačinu. Poděkuju a odjíždím. Vychází mi to akorát na hraniční přechod Strážný.

Ráno kopnu do vrtule a brzdím až v Kaplici. O hodinu později odjíždím s naloženou mostní váhou. Na šířku mám 3m, takže nic velkého, jede se pěkně. Letím na Budějky a dál k Pelhřimovu, doproti mi jede doprovodné vozidlo a jak jsme kousek od sebe, rozbliká majáky a mávnem na sebe. To se mi taky často nestává, že mě zdraví doprovoďáci. V Pelhřimově zastavím na semaforu a na displeji se objeví kromě už dýl svítící hlášky „výfukový systém varování“ jiná hláška, a to „snížený výkon motoru“. Zátěžová zkouška klapky je u konce, už vím, kde jsou hranice. Cestou zastavuju v Moravské Třebové v Dafu, na diagnostice strávím 10 minut a už zase na plný výkon a s otevřenou klapkou letím domů. Vycvaknu návěs na firmě a tahačem dom, čas na poslední úpravy před truck srazem.

Sluníčko leze z poza stromů a tak i Gepas leze z postele. Dnes točím „Třetí den s Gepasem“, takže pořád s kamerou v ruce. Když vyjedu z firmy, z ničeho nic a sama od sebe se vypne klapka. Přemýšlím, kde je problém, ale nic mě nenapadá. Před Ostravou zastavuju na parkovišti a hledám závadu. Jeden špatně zaizolovaný drátek a praskla pojistka. Vyměním a burácím dál. Na devátou mám být na vykládce a jak mám ve zvyku, jsem tam o 2 minuty dřív. S paní vedoucí probere kde a kam budeme skládat a pak další půl hodiny čekáme na jeřáb. Váha za 5 minut dole a já odjíždím. Navigace vede zpět na hlavní silnici, ale já mám svou hlavu a beru to zkratkou. Bohužel na konci zkratky je retardér, kterým projedou pouze osobní auta, tak se otáčím a jedu zase zpět, už podle navigace. Ve ValMezu zastávka v Tescu, ve Zlíně zastávka v ČSAD na myčce a zbytek víkendu v Březůvkách na Truck srazu. Opět se nebudu rozepisovat, kdo nebyl, o hodně přišel...

V pondělí odpoledne vyrážíme ještě s kolegou na výstavu do Belgie. Já na starším autě vezu 12t dopravník, on na témeř novém 28t těžký drtič. Rozdíl 4 let je hodně poznat, i s poloviční váhou mám co dělat, abych kolegovy stačil. Opět jsme vyjeli pozdě odpoledne, tak do Prahy dojíždíme už po tmě. Když najíždíme v Průhonicích na pumpu, vidím na protějším parkovišti hezky osvíceného Dafa a dokonce i dost známého, alespoň pro mě. Zavolám na něj do vysílačky a za 20 minut stojí vedle mě. Pak všichni tři letíme na Rozvadov. Já s kolegou jdeme spát, osvícenej Daf letí dál, prý není čas.

Ráno pokračujem. Německo už bohužel tradičně zasekané, takže během dvou hodin ujedeme sotva 60km. Takhle to nejde, sjíždíme na parkoviště a děláme pauzu, snad se to mezitím rozjede. Za pár minut troubení na celé parkoviště a dojel nás opět ten osvícenej Daf. Doděláme pauzu a pokračujeme spolu až do půli Německa, kde se pak ten osvícenej odděluje. My táhnem až do Belgie, ale s odřenyma ušima, všude zácpa a tak.

Slunce vysoko a my sjíždíme z dálnice, vedle které je už nacpané výstaviště. Auta necháváme na ulici a jdeme se zeptat, kudy máme najet a kde budeme skládat. 4 dny do začátku výstavy, takže místa nikde moc není a my máme co dělat, abychom se dostali na náš vystavovatelský plácek. Vyženem 2 stojící kamiony pryč a už máme dostatek prostoru. Složíme mašiny, vepijem kafe v Mekáči a jedeme si každej svou cestou. Já mířím do přístavu. Vždy tady skládám, ale dnes tu poprvé nakládám traktory. Vlítnu do nakládacího prostoru, předám papíry mistrovy a ten mi vedle podvalu doveze dva traktory. Prosím jej, aby mi potom ukázal, jak se s tím jezdí a že prej není problém. Poté, co nachystám nájezdy a všechno ostatní, čekám na borca a ten nikde. Po 15ti minutách sedám do kabiny traktoru a stylem pokus-omyl uvádím traktor do pohybu. Překvapivě bez problémů nahrkám oba traktory nahoru, svážu kurtama i řetazama a jedu pryč. Za tmy přijíždím v německu k pumpě, mám to k ní ještě 10km a zbývá mi 20 minut jízdy, co se může stát? No richtig, štau jak sviňa. Dojedu na parkoviště a mám odjeté 4:28h. Jenže stojím na parkovišti, které je vyhrazeno pro nadměry a já dnes nadměr nejsem. Procházím parkoviště a hledám jiné místo na stání, ale marně. Pouze na osobním sem potkal nějakyho kluka s dvanácti-tunou, tak chvíli povykládáme a jdeme k mému autu. Po půl hodině vyjede z řady kamion a já tedy zacouvám místo něj. Nestihl sem dodělat pauzu, takže ve výsledku 4:32h. Dáme s kolegou pivo a jdem spat.

Ráno spolu vystřelíme z parkoviště a dobré 2h jedeme spolu, poté krátká pauza na snídani a kafe. Po pauze nasadí kolega rychlost 90kmh a ujíždí mi, páč já se kochám 85kmh. I díky tomu mě u Lipska předjíždí kamion a když je vedle mě, ve vysílačce slyším výzvu na mou osobu. Dáme se do řeči a zjišťuju, že okolo jedoucí kolega je čtenář mého blogu (zdravím Milane =]). Chvíli klábosíme po vysílačce a já si pak všímám, že mi padá ručička na budíku od tlaku vzduchu. Zastavím v odstaném pruhu a protože sem před týdnem rejpal do hadic, závadu nalézám ihned. Zaslepím špatný spoj a jedu dál. Na pumpě na mě Milan čeká, tak dáme kávu a fičíme do čech. Mezitím mě upozorní, že nemám kryt zrcátka. Zřejmě mi ho někde sfoukl vítr, ale nemám páru kde. Oba máme skoro po výkonu, tak děláme pauzu spolu. Milan sebou má kamoša, já taky, čili pauza ve 4 lidech, s 12 pivama, lahvinkou zelené a tak... to zas byla zábava :D

Ráno se zaspal jen o 15 minut, startuju od Mělníka přes Boleslav, Kolín a HavlBrod až k Brnu. Ve vysílačce slyším, jak je Brno zacpané, tak u Popovic sjíždím a beru to zadem. Najedu na D2 a tam už to krásně fičí, až do Hustopečí. Vlítnu do místního Agro cosi, nějakej mechoš si složil ty dva traktory a já zase zadem mířím do Vyškova a Olomouce, koupit ztracený kryt zrkadla. Sem hodinu od baráku a volá mi vedoucí, ať si ještě naložím drtič na pondělí. Tak, v pátek už odpoledne, dojedu na nakládku, velice svižně naložím drtič a když jej vážu, dojde paní z expedice a ptá se, jestli vyrážím v neděli ráno, nebo až večer? … hezky se usměju a odpovídám, že když to dobře půjde a bude se mi chtít, tak vyjedu už v pondělí před obědem. Udělali jsme kompromis a domluvili jsme se na pondělní ráno. Když před areálem stěhuju kamoša zpět do jeho auta, zjišťujeme, že má prázné přední kolo. Hrabem v kufru a hever nikde. Teď zase přichází moje zamýšlecí chvíle, jak zvednou sníženej osobák? … vytahuju můj hever z Dafu, který má 30cm na výšku a přemýšlím, jak ho dostat pod auto. Nebudu vás napínat, pomocí pár dřívek a špalků jsme auto zvedli, kolo vyměnili a kamoš spokojeně odjel domů. A já taky.

Tímto bych uzavřel srpen, na víc psaní bohužel nemám čas.

A zároveň prosím všechny, co si to přečetli, ode dneška po dobu minimálně 14ti dní se přidejte na facebookovou stránku Buggyra - international racing system … už možná zítra vám napovím, proč tak udělat ;)

Nakonec znovu odkaz na mé nové video... (na youtube nefunguje zvuk, proto musíte kliknout na https://vimeo.com/139843793)