Okolo komína...

Sotva se vyspím z cesty do Holandska, tak už zase mířím na firemní plac. V pátek mi přišly nové tykadla na návěs, tak je musím přehodit. Zádrhel nastal při demontáži starých tykadel, šrouby byly tak rezavé, že nešly povolit, tak sem je musel ukroutit. Pak to šlo jak po másle, levá strana svítí, ak hurá na pravou. Když jsem skoro hotový, na obloze se objevily černé mraky. Rychle narvu rykadlo na své místo a přitom skřípnu kabel. Nevěděl sem, jak moc, tak sem to dokončil a naposledy zapnu parkovačky, ať vidím, jak to pěkně svítí. Sotva to rozsvítím, slyším lupnutí z pojistkové skříně a pravá strana zhasla. Hm, skřípnutej kabel, jdu na něj. Než dojdu na konec návěsu, začíná poletovat sníh. Balím věci a jdu domů, dodělal jsem to v neděli.

Po velikonocích, v úterý ráno, naběhnu do kanceláře a od šéfa se dozvídám o práci na zbytek týdne. Plán je takový, že ve středu naložím a pojedu do Rakouska, ale až ke Švýcarsku. Práce pěkná, jen upozorňuju šéfa, že z osobních důvodů musím být v sobotu doma, tak ať s tím počítá. Poté jdu k autu a protože už 14 dní nejelo, zkusím jej nastartovat, abych se s tím nemusel drbat později. Otočím klíčkem a nic se neděje, kontrolky pohasly. Vedle mě stojí náš nový Daf, ale nemám odvahu ním startovat mé postarší auto. Do kanceláře pro klíče a vypomáhám si opodál stojícím ještě starším Dafem. Propojím auta ABS káblem, jelikož nekouřím, tak 2x obejdu auto, napíšu nějakou SMS a po 3 minutách odpojím kábl a jdu nastartovat. Motor běží, tak odvezu starého Dafa a toho svého nechám hodinu klapat, ať se dobijí baterky, pak jdu dom.

Ve středu volá šéf, že mašina není vyrobená, že musím počkat do odpoledne. Odpoledne volá, že stále není vyrobeno a zavolá ráno.

Ráno volá, že pojedu ve dvojku, abych stíhal, ale až po obědě. Když mi ani večer nezavolal, bylo mi jasné, že místo mě jel s mým autem někdo jiný, protože já už bych riskoval, že to do soboty nestihnu.

V pátek se jdu zeptat, co máme v plánu na přístí týden a potkal sem tam i kolegu. Tak jsme chvíli pokecali, poté dali kafe a před obědem se rozloučili. Až u kolegového auta sem si vzpomněl, že potřebuji informace z firemního razítka, tak prosím kolegu, ať mi to razítko někam práskne, ať si jej můžu vzít domů. Popojdu opodál, „zalévám trávník“ a v tom cítím, jak mi kolega práskne razítko na lýtko. Mám, co sem chtěl :D

Další týden začínám spolu s kolegou v 7h, máme kus společné cesty, tak jedeme spolu. Hned po rozjezdu se mi rozsvítila kontrolka upozorňující na nefunkční ABS. Žeby to mělo spojitost s úterním startováním přes kabely? … Dálková cesta (20km) si vyžádala svou daň. Po namáhavé cestě jsme museli zastavit na snídani a kafe na první pumpě. Káva hnusná a ještě k tomu mi kolega řekne, že mám prasklou žárovku v hlavním světle. Nejsem lajdák, tak hned beru deku a lehnu pod auto. Strašné kino měnit žárovku před vlakovým nádražím o půl osmé ráno. Za 10 minut hotovo, tak pokračuju do Olomouce na nakládku panelů. Stavbu sem našel v pohodě, ale přístup na ní nebyl dobrý. Na stavbu vede jedna úzká cesta, na jejím konci je malá točna pro kamiony, na které stojí 3 osobní auta. Daf stojí venku a já se stavby vedoucím domlouvám, co a jak se bude dít a kudy ten kamion sem dostanem. Chvíli se škrabe na bradě a pak jej napadlo, že můžeme vjíždět přes benzinku a poté vyjíždět ven vjezdem. Tak to jdu zkusit a šlo to. Destař mi na auto naházel 12 panelů, já zakurtoval, chvíli pokecal s kolegou, který vozil panely semnou a hurá do Uničova. Tam za 10 minut složeno a zase zpět do Olomouce. To už bylo poledne a na stavbě chyběl destař. Volám stavby vedoucí, kdepa se ten kluk fláká a prej za 20 minut přijede. Tak jo, jdu s kolegou z rána na oběd. Když dojdu zpět, na autě jsou už dva panely. Za další hodinu naloženo a zas do Uničova. Tentokrát to tak rychlé nebylo, destař měl jinou práci, tak sem na něj musel hodinu čekat. Opět za 10 minut složeno a já mířím na plac. Přemýšlím, čím by mohla být způsobena závada nefunkční ABS a napadlo mě, že sem třeba mohl natáhnout ABS kabel, tak si jej půjčuju z jiného našeho auta a třeba to bude dobrý.

Nebylo. Sotva v úterý vyjedu z firmy, závada se opět objevila. V Olomouci zas naložím panely, v Uničově je zas složím a vracím se na firmu. Vrátím ABS kabel, vezmu si svůj a hledám dál, tentokrát v pojistkách. Na třetí pokus sem našel prasklou pojistku. Vyměním a sem zvědav, zda to bylo ono.

Středa je ostrá, do práce jdu na 14h, abych byl na nakládce v 15h. Naložím si drtič do Německa a jedu do pneuservisu v Olomouci. Najedu na dílnu, vylezu z auta a gumař se ptá, jestli mám ještě bílou fixu na pneumatiky. Mám, proč se ptá? Prý že ty nové gumy nejsou pomalované, tak že musím sám. Hehe, celé auto sem maloval sám, tak ty přední balony snad zvládnu. Překvapivě za 10 minut hotovo a vyrážím. Kousek za Olomoucí mi volá kolega, že je mi v patách, tak že mám na něj počkat. Při čekání fixou obtahuju nové balony. Za 5 minut čekání stihnu sotva jeden nápis ze tří. V Mohelnici mě kolega dojel a já jej celou cestu brzdil, protože sem byl o pár tun těžší. Ani 50 koní navíc mi nepomohlo. Překvapila nás uzavírka silnice před Holicemi, objízdná trasa byla velice „výživná“, třešničku tomu dodal kamion převrácený v příkopě někde v půlce objížďky. V Holicích brzdíme na pumpě, kamarád potřebuje odvést disky na osobák do Prahy, tak dnes dělám kurýra. Spolu s kamarádem a kolegou dáme kafe a pokračujem. Je okolo 21h a já já zastavuju před Prahou na pumpě Shell, či co tam je. Předávám disky a když už tu stojím, tak udělám pauzu až do rána. Spát se mi ještě nechce a venkovní lampa mi osvětluje pravý balon, tak beru fixu a dodělávám nápisy. Asi to je opravdu tak trochu nemoc, ta práce s kamionem...

V 8 ráno startuju a pokračuju do Německa. Místní policisté mají nějakou akci, na každé straně nějaká policejní dodávka, ať už celníci nebo dopraváci. Jinak nudný den, samá dálnice. Spestření nastalo až 90km před cílem. Tříproudá dálnice zpomaluje a zpomaluje, až nakonec jedeme sotva 10kmh. Kolona dlouhá 8km a víte proč? Protože v protisměru narazil jeden kamion do druhého (jen lehce, nic hrozného) a všichni jsme se museli pozorně podívat, co se tam stalo. Sotva jsme nehodu minuly, všichni plnej plyn a bylo po koloně. Inu, Německo. Šéf povídal, že mě na vykládce složí ještě dnes, tak sjíždím z dálnice a jedu tam. Navigace ukazuje, že cíl je v půli ulice, ale tam je jen bývalý market. Nevadí, hlavně, že tu bude někdo, kdo mě potvrdí papíry. Prolezu parkoviště, i obytnou buňku na kraji parkoviště, ale nikde nikdo. Dávám echo vedoucímu, ať zjistí situaci. Za 10 minut mi volá, že tam musím počkat do rána, že si chtějí mašinu přebrat osobně. Přemýšlím, kde bylo po cestě nějaké parkoviště, kde bych mohl spát. Až po chvíli mě napadlo, že bych vlastně mohl spát na parkovišti před rozpadlým marketem. Otevřu si bránu a chci 50m couvnout, jenže na ulici je silný provoz, tak musím jet dopředu a objet celý blok. Zavřu za sebou bránu a protože je ještě brzo, přemýšlím, co tu budu dělat. Výběr sem zúžil na procházku do města nebo do parku. Nakonec vyhrál park, co v městě taky. Tak sem si udělal 4km kolečko podél řeky.

 

  

Budík na 6h, vykouknu z okna a nikde nikdo. Druhý budík na 7h, vykouknu z okna a už někdo chodí okolo mašiny a prohlíží ji. Než se dám dohromady, je skoro půl osmé. Pozdravím se pouze s německy mluvícím vedoucí a ptám se, kam složíme. Večer sem si všiml, že ve vedlejší bráně je hromada stavební suti na drcení, ale vjezd je dost naprdel, tak sem i tam moc nechce. Naštěstí vedoucí povídá, že to můžu složit tadyhle, jak stojím. Tak shodím mašinu, vybavím papíry a upaluju pryč. Původně sem měl víkendovat v Plzni, ale nevyšlo to úplně dokonale, šéf mě posílá nakládat k Berlínu. 400km přejezd na nakládku, během kterého mi na tachometru naskočilo pěkné číslo, rovného půl milionu kilometrů. Na oslavu lupnu skoro na ex litr mléka a sjíždím z dálnice. V mapě mám nastudované kudy mám jet na nakládku a tak se nenechám navigací zmást, když mě táhne nejkratší cestou, na které je ale zákaz pro kamiony. Prokličkuju městem a jsem na adrese nakládky. Nikde žádnej nápis, tak zaparkuju na kraji firmy jdu se optat. Z první kanceláře mě posílá paní do druhého patra, tam už to prý najdu. Na dveřích kravský nápis, tak pohoda. Naběhnu dovnitř a povídám, že chci naložit drtič do Česka. Paní za okýnkem na mě kouká a krčí rameny. Tak znova, jste tahle firma? … ano, jsme... máte tady nějakej drtič? … o ničem nevím... tady mám kontaktní osobu, pan M a jeho číslo, zavoláte mu? … zavolám, nebere... Půl hodiny tam spolu s dalšími třemi lidmi řešíme, kde a co se má vést a v tom paní prohlásí, že asi tuší, že to obvolá. Po telefonátu máme jasno, támhle za hromadou kamení je drtič pro vás. Sláva, kdosi sedá do auta a jede mi ukázat, kde ho mám naložit. Mašinu jsme našli, ale po bližším ohledání vidím, že v násypce je hromada kamení, díky které je mašina těžší, než má být a ještě k tomu nejde zavřít kus plechu a tak je mašina i vyšší. Ukazuju to joudovi a prej si to mám vyházet sám. Chvíli jsme se dohadovali, kdo to vyhází, až jouda vytáhl telefon a začal volat. Já mezitím nachystal podval a čekal sem, co z něj vypadne. Volá pěti různým lidem, 15 minut je pryč a já přestávám mít trpělivost. Otočím mašinu na pětníku, couvnu k hromadě a pár kamenů vyházím. Když jde zavřít ten kousek plechu, lezu z mašiny dolů a jouda v tu ránu skáče do audiny a jede pryč. Hapnu na podval a čekám, až se mašina doplazí k podvalu. Naložím, svážu a jedu pryč, před firmu a spát.

Brzo ráno ve 2h skáču za volant a upaluju, snídani žvýkám už u televize v teple domova. Tak, jak to má v sobotu ráno být.

V pondělí ráno jedu složit mašinu. Před sedmou hodinou jsem na vykládce. Vrátnej mi povídá, kdeže to mám složit, tak postupuju podle jeho instrukcí. Zádrhel nastává v úzké zatáčce. Ona ta zatáčka je jinak prostorná, ale dnes je tu napráskaný materiál k výrobě stojů, tak nemohu projet. 20 minut čekám, než mě destaři přestanou ignorovat a pár palet odvezou. Pak složím a letím do Olomouce naložit traktorbagr. Instrukce ohledně místa naložení nemám úplně přesné, tak chvíli bloudím a pak si mě odchytne majitel traktorbagru, tak jej následuju až k dealerovi. Nakládám nově zakoupený kus. Na to, že má 4 roky vypadá zachovale. Než se vyřídí drobné nedostatky na stroji, stihnu udělal papíry za předešlý týden a začít i papíry na tento týden. Sem ale pilný chlapec takhle při pondělku. Dopisuju poslední řádek a traktor se už souká na podval. Uvážu jej a jedu na stavbu kousek pod Přerov. Tam jej složíme a poprázdnu letím k Mohelnici na nakládku. Místní vedoucí přemýšlí, jestli nejdřív naložit bagr nebo plechové vzpěry. V půli přemýšlení jej kdosi posadí do auta a na bezmála 2h jej odveze pryč. Poté se tedy rozhodl, že první odvezeme bagr se lžící. Tak to naložíme a zas letím pod Přerov. Tam po půl hodině čekání, při skládání bagru, zjišťuju, že sem někde urazil nedávno nainstalované tykadlo. Přemýšlím, kde sem jej mohl nechat, ale marně. Cestou zpátky koukám okolo silnice, jestli tam nestojí nabouraný osobák, ale nikde nikdo. (je neděle večer a doteď nevím, kde sem to tykadlo orval) Vracím se zpět k Mohelnici a bleskově nakládáme železné rozpěry. Já už teď vím, že cesta mi bude trvat 3h a moje pracovní doba může trvat maximálně 2h. Trochu pešek, ale přes den mi volal šéf, že zítra budu mít volný den, tak se mi zrovna moc nechce chrápat 40km od mé postele. Volám tátovi a domlouváme se, že někde u Litovle jej naberu a cestou zpět mi vypomůže. K Přerovu přijíždíme už za tmy, rychle složíme, já skočím na sedadlo spolujezdce a nechám se odvést domů.

Už předem avizovaný úterní volný den...

7h ráno a zvoní telefon. Volá vedoucí, že krom nakládky ve Žďáru budu ještě za chvíli nakládat u Zábřeha, tak ať s tím počítám. Tak jedu naložit harvestor. Ten však není hotovej, tak ještě půl hodiny čekám na naložení. Jak se od mechaniků dozvídám, tohle je jeden z prvních prototypů. Jde to vidět, nemá žádná vázací oka, jen na nápravách od německého dodavatele jsou 4 oka. Před naložením mechanici přemýšlejí, jak to naložit, že prý harvestor musí být úplně vzadu a rameno se natáhne až ke kabině. S pár zkušenostma je poučím, že takhle se to nevozí, že rameno musí smotat k zadní nápravě. Chvíli neveří, ale stojník je šikula a s pár mýma radama ukládá rameno do míst, kde má být. Svážu všechno pohyblivé a vyrážím někam nad Brno. Původně sem chtěl upalovat po dálnici, ale šéf povídá, že přes Moravskou Třebovou a Letovice, tak teda jo. Cesta klikatá, samej kopec, ale harvestor mám dobře uvázaný, tak pohoda. Na pile poblíž Blanska stroj skládám. Teda já ne, ale místní páni z jakési brněnské univerzity. Vysvětlili mi, že mašina je napojená na stovky čidel a oni zjišťují, co se musí vychytat. Pobavili mě, že prej když harvestor natáhne rameno na nejvyšší délku a otočí jej vedle sebe, tak mašina se sama převrátí a to ani nemusí mít v kleštích strom. Holt prototyp. Čas prchá, jak splašená mrcha, a já jak šutr letím po šoutkách do Žďáru, kde musím co nejdřív naložit, než to tam zavřou a půjdou domů. A taky že jo, ve 13h se nahlašuji na vrátnici a pani povídá, že dnes už to asi nevyjde, že je dost hodin a že to nevidí moc pozitivně. S otevřenými ústy na ní hledím a nechápu. Vždyť ofiko děláte až do 14h, tak co na mě zkoušíte? Bere telefon a volá mistrovi. Prej mohu ještě dojet, ale rychle! Přilítnu k hale a že můžu najet na halu. Nakládka trvala 3 minuty! V 13:20 stojím naložený před halou, kurtuju a dělám pauzu. Poté razím na Brno. Kamion nechávám na pumpě, pěšky k bráchovi domů pro jeho osobák a přes půl města do obchodu, kde prodávají ty má tykadla. Nakoupím a jedu zpět. Cestou do Olomouce ještě zastávka na velmi zdravý oběd v Mekáči. Holt ta životospráva řidiče kamionu, který jezdí po republice a nemá čas ani na blbej půlhodinovej oběd. V 18h jsem na vykládce poblíž Olomouce. Sotva zastavím před halou, už je u mě mistr a ptá se, jak moc spěchám, že mají přestávku. No dobrá, klidně posvačte, já těch 20 minut počkám, jsme lidi. Tak děkuje a odchází. Za 10 minut, ještě s mastnou pusou, mě volá, že se mám támhle vzadu otočit a pak couvnout do haly. Vjezd do haly úzký a asfaltový plac před vjezdem nedostačující. Chvíli dřu pneumatiky podvalníku na místě, ale to se prostě nedá. Chtě nechtě musím tahačem do trávy a couvnout z trávy. Daří se, jsem pod jeřábem. Za 20 minut už vyprašuju domů. Tlačí mě čas, tak na firemní plac přes vrátnici vlítnu poněkud drze, jen se zamnou práší. Když měním kamion za osobák, jde okolo vrátnej a já čuju průser. Vrátnej s úsměvem huláká „končí ti čas na tachografu žejo?“ odpovídám „končí, jak jste to uhodl?“ a on povídá, že podle toho, jak sem prolítl přes vrátnici, div sem závoru nesundal...

Čtvrtek taky ostrej, pracovní den začínám kafem v kanceláři a poté se teda slavnostně v 11h odebírám na STK, kde jsem nahlášen na 12h. Ještě před kontrolou zalepím 8 přidaných poziček. Od začátku roku je s přídavným osvětlením docela problém, tak nechci zbytečně dráždít ve chvíli, kdy se to nehodí. STK i emise proběhli bez závad, jen technik na stk mi nevěřil, že jezdím s podvalem a už vůbec ne, že jezdím kamionem víc než 2 roky. Poté vyzvednout kolegovi náhradní díly na návěs a do servisu na promazání návěsu. Než mechanik vše promazal, já stihl dát dohromady nové tykadlo. Snad vydrží dýl než to minulé. (klepu kloubem na dřevěný stůl) Po cestě domů mi volá vedoucí, že bych si mohl naložit na zítra do Rakouska. Tak naložím mašinu a když chci odjet, zastaví mě mechanik a prý mám počkat, než někdo donese manuál k mašině. Tak zas půl hodiny fuč. Ale co, je skoro pátek.

V 6 ráno vyrážím, v 9 prý mám být na vykládce. Po pár kilometrech mě bere hezké počasí. Svítí sluníčko, je teplo, relativně brzo ráno, a v takovém počasí se má spát. Zaliju to kýblem kávy, mezitím pokecám s kamarádem, kterej jede okolo a pokračuju dál. Je 9h a před Znojmem mi volá na mobil nějaké cizí číslo ze zahraničí. Ignoruju. Za 10 minut volá znovu, tak už jej teda beru. Někdo na mě mluví německy. V půli věty jej zastavím a povídám, že na mě musí anglicky, jinak si moc nepovykládáme. Tak spustil anglicky a ejhle, zákazník se dotazuje, kdy přivezu jeho nový stroj. Povídám, že okolo 10 bych tam mohl být. Prý v pohodě, ale že mám zajet na pumpu Shell a počkat tam na něj, že mě dovede na plac. Přejedu hranice a čučím do navigace, kudy tudy vede cesta do Retzu. Přechod poblíž Znojma nevypadá, že je pro kamiony, u další odbočky je zákaz pro kamiony vysoké 3,8m. Po cestě potkávám v protisměru kamion se štěpkou a jelikož na 90% jede z Retzu, ptám se jej, kterou cestou se tam dostanu. Pod kopcem na kruháči doprava a nemůžeš to minout. Neminul sem, i tu pumpu sem našel. Zavolal sem zákazníkovi, že už jsem tu a čekám. Za pár minut vedle mě zastaví oranžový Man, vyskočí potetovaný řidič, podá mi ruku a že mám jet za ním. Dovede mě až před firmu. Nájezd do firmy byl hodně ostrý a řidič Manu si toho všiml, tak mě postavil na ulici a že to složíme na asfaltu. Než se vysoukám z kabiny, tak řidič stihne povolit dva řetězy. Sundám zbytek, sjedu s mašinou dolů a začnu sundávat kurty z dopravníků. Obejdu mašinu z druhé strany, kurty už sundané a řidič stojí na vrchu mašiny a sundává kurty i odtamtud. Poprvé, co mi u vykládky někdo pořádně pomáhá. Seskočí dolů, podepíše papíry, popřeje pěkný den a veze si mašinu na plac. Já prásknu do koní a letím domů.