Prosincová pracovní morálka...

Do práce až v úterý, o půl sedmé vyrážím z domu, mám čas, tak se tak akorát poflakuju až na pumpu na Mohelničáku. Předemnou řada dvou kamionů, tak si pustím film a čekám, až si borci natočí plnou. První kamion odjíždí od stojanu a jak se blíží ke mně, vidím, jak řidič stahuje okénko. Tak taky stáhnu okno a kolega povídá, že prý čte mé články a tak. No velice mě to zahřálo u srdíčka, že mě konečně někdo potkal i na cestě, a né jen v neděli večer na facebooku či truck foru. Tak poděkuju, navzájem si popřejem dobrou cestu a s dobrým pocitem čekám dál. Konečně se dostávám na řadu. Když přelízám podval, na zmrlé protiprůjezdové zábraně mi klouže noha a tak trochu zavrávorám. Nic se nestalo, jen zrovna v tu chvíli na mě koukala paní pumpařka z poza pokladny. Oba jsme se jen usmáli a já pokračoval. Mají tam novou a tlustou tankovací hadici, tak ji tak lehce přehodím přes rám a zase pešek, v hadici je zbytek nafty, kterej mi vytekl na rám a kardan. Obejdu auto a při vkládání hadice do nádrže si ještě zleju nádrž. To se mi zase daří. Během necelých dvou minut natankuju přes 300l a jdu zaplatit. Paní u pokladny se dává do hovoru, protože přesně před rokem sem tam každé pondělní ráno kafíčkoval a snídal. Chvíli o počasí, pak že už sem přijel s asi čtvrtým tahačem, co si tak pamatuje. Tasím firemní kartu a terminál píše, že špatnej pin. Hergot, smůla nekončí. Zadávám pin znovu a zase nic. Odstavím auto na parkoviště a volám šéfovi, že mám problém. Ten mi za 10 minut volá zpět a dává mi další 2 piny, které by to mohly být. Znovu zkouším a znovu nic. Mezitím uběhne už asi 40 minut, znovu volám šéfovi a prý skáče do auta a jede zamnou to zaplatit. Odpovídám, že na to už nemám čas, tak spolu vymyslíme, že mi pošle peníze na soukromou kartu a že to mám zaplatit z ní. Tak jo, zaplatím a upaluju do České Třebové. Okolo náměstí, do 12 metrové zákazu a do 12% kopce, mezi poly, přes mostek a sem zde. O 50 minut později, ale přeci jen. Vedoucí se mě ptá, kolik můžu naložit na výšku, tak mu odpovídám, že 3,70m. Hm, špatné, jedna brána má na výšku 4,20m, ale řešení máme, bránu rozříznou na půl a hotovo. A taky že jo, za hodinu a půl odjíždím naložený železnou konstrukcí. Přes Vamberk, Hradec a Prahu mířím kousek za Brandýs nad Labem. Posledních 13km po rozbité šoustce, ale kupodivu konstrukce drží. Ráno mi do telefonu kolega popisoval cestu, takže s klidem odbočuju i do zákazu vjezdu pro vozidla vyšší než 2,8m. 50m před mostem je mé místo vykládky. Pěško se jdu domluvit, jak kudy couvnout a čím to budem skládat. Tak tedy se nasoukám úzkou bránou na malý plácek, destař to na 4x složí a já odjíždím. Na poprvé to nevyšlo, výjezd je úzký a já se nestočím, čili couvnout a druhý pokus. Ten už je úspěšný a mizím v mlze. Ještě v Brandýse přemýšlím, zda se dostanu na D11 zkratkou z R10 a nebo jestli musím přes Prahu. Vedoucí povídal, že by to mělo jít zkratkou, tak to bez zkratkou. Krom těch 4 zákazů vjezdu pro vozidla těžší než 12t to byla dobrá cesta. Skoro hodinu čekám na obsluhu traktorbagru. Poté rychlonakládka, 2 kurty, 4 řetězy a alou do Lanškrouna. Jelikož mám dobře zabezpečeno, můžu letět, protože mě tlačí čas. V 19h skládám v Lanškrouně, sházím bagr i s příslušenstvím, nahodím nájezdy a letím domů. Vychází to tak tak, šéf zaparkovat u kolegy na zahradě, kozla domů a zastavuju uprostřed dvora , délka směny 14h57min. (limit 15h )

Díky tak náročnému úterku mám ve středu oddech, avšak ve středu musím znovu tahat. O půl desáté vyrážím z domu na nakládku. V půl jedenácté sem tam, než přistavím auto k nakládce, je skoro 11h a všichni už nic nechtějí dělat, protože je zachvíli oběd. Tak tam trochu dělám rozruch, protože já toho času nemám, ať ještě máknou, že jsem za 5 minut naložený. Taky že jo, přehodím kurtu a upaluju celý 1050m na vykládku. Tam už ovšem všichni obědvají, tak musím 20 minut čekat. Mezitím se pokouším vyměnit prasklou žárovku v majáku, ale nemám náhradní, takže smůla. O půl dvanácté došel destař, uklidil půlku placu, abych si mohl pěkně nadjet a couvnout do haly. Uklidil to pěkně, o pár centimetrů míjím palety, ale vychází to. Couvám do haly, ještě ani nestojím, jeřábník už tahá rám z podvalu pryč. Pouklízím, přečtu SMS od šéfa a jedu domů.

A konečně došlo osvětlení, tak jsem se činil, fotku už většina viděla a další fotky budou následovat během týdne.

Mimochodem, přes Vánoce bude dost volného času, tak jsem přemýšlel, že bych udělal nějaké krátké video s tím, co vás zajímá, čili můžete do komentářů psát otázky a na některé se pokusím v rámci možností odpovědět.