Tatra a dort...

Tento týden byl odpočinkový, čili sem neujel ani kilometr, zato v pondělí mě čeká další nové zkušenost, zítra uvidíte...

Otec nedávno oslavil kulaté narozeniny a já přemýšlel, čím ho potěšit. Po krátkém pátrání se mi ozval kamarád, že má doma něco, co by se mohlo aj tatovi, ale aj mě, líbit. Tak jsme se jednoho říjnového víkendu sešli a vzniklo z toho tohle.

Byl to perfektní zážitek, měl sem možnost řídit kousek po asfaltové cestě. Nejprve sem se tomu bránil, přecijen já zhýčkanej z novodobé techniky a Tatra i přesto, že má posilovač, tak stejně je potřeba mít sílu v rukách, protože to je fakt dřina, čili každé zatáčka je pro mě potencionální problém. Pak sem ale sebral odvahu a usedl za volant. Byla to divočina, po rovince dobry, šupal sem skoro 80, řazení sem taky jakš takš zvládl, avšak otočka na malé autobusové točně byla výzva. Zapotil sem se až na prdeli, ale zvládl jsem to. Ale ten rachot, ten zvuk motoru, každej den bych to asi nedal, ale jednou za čas to je příjemná změna. A v terénu taky super, by člověk nevěřil, kudy všude Tatra projede, až sem se asi 2x vylekal, protože v kamionu se mi nestalo, abych v předním okně viděl jen oblohu a nic jiného.

No a včera sem trochu opožděně slavil narozky a dostal sem tento báječně vypadající čokoládový dort. Ten už mě tlačí v břiše a fotka z jedlého papíru jde do rámečku. Alespoň do Vánoc, pak sežeru i ji.