Na skok do práce...

Úterní ráno se nese v duchu dokončení nedokončené práce z minulého týdne. Čili brzo ráno o půl osmé vyrážím z firmy na vykládku. Přijedu na místo, vrátný mi ukáže, kam to mám složit, tak jdu na to. Vše nachystám a chystám se nastartovat mašinu. Otočím klíčkem poprvé, rozsvítí se displej, otočím klíčkem podruhé a nic, nestartuje. Hergot, zkouším to ještě 3x a pořád nic. Odstoupím kousek dál a přemýšlím, kde by mohla být chyba. Bateriák je zaplej, jinak by se nic nerožlo, hlavní vypínač je zaplý, jinak by se opět nerožl dislej, tak kde je sakra problem? Okolo prochází mechanik, který byl semnou v pátek v Německu, tak jej prosím o pomoc. Dvakrát otočí klíčkem a nic, potom chytne za hlavní vypinač, v tom cvakne a mašina už běží. No, to sem se zase předvedl, dva měsíce to tahám sem a tam a teď se nechám nachytat na takovou hloupost. Velice děkuji, slezu s mašinou na zem, pobalím to a jedu na plac. Jdu do kanclu odevzdat papíry, tam se šéf diví, že sem to jel složit tak brzo. Prý brzo, všude jinde sem vždycky musel být na firmě v 6 ráno, jen tady je ideální čas okolo 8-9h. No nic, když mám konečně trochu času, tak ještě do pneuservisu, opravit defekt a vyměnit pár kol.

Středa, oddechový den...

Malej pátek byl náročnější, už o půl sedmé vyjíždím do Olomouce. O půl osmé sem před firmou, a prejže mám couvnout tam na halu a že tam budem nakládat. Tak se tam jdu nejdřív pěšky podívat, ale jo, to pujde, když odjedou tyhle dvě dodávky. Narovnám se vedle dílny a čekám na pokyn. Ten nepřichází, v hale se pořád připravuje zboží, tak musím čekat. Půl hodiny se koukám, jak borci tahají z podlahy betonové panely, které moc nejdou, takže praskají lana i šrouby. Na 6 pokus se podařilo, mohu najet. Ostře se lámu do úzkých vrat, ale na druhý pokus se úspěšně povede. Naloží mi dva panely úplně dozadu a prý pojedem nakládat ještě někam a že to nemusím kurtovat, že je to jen kilometr. Kdepak, přehodím dvě kurty a potom vyrážím. Ujedem opravdu kilometr, jenže, plácek je malej, tak tam musím nacouvat, a to rovnou z čtyřproudovky vedoucí přes celou Olomouc a navíc ještě přes ruku, na pravou stranu, kde toho moc nevidím. Tak tedy minutu čekám, až se všechny 4 pruhy vyprázdní a jdu na věc. Než se narovnám přes 4 pruhy, auta už se blíží a já znervózním, musím rychlo zmizet. Ani nevím jak, ale napoprvé vklouznu na malý dvorek, sám sebe překvapuju. Následuje hodina a půl jeřábování a nakládání panelů, já přehodil pár kurtů a upaluju pryč. Hodina cesty a jsem na vykládce, jedna místní pila bude stavět asi kus cesty, tak si to pomocí desty před bránu. Opět se přišel ukázat i nejvyšší majitel, tak jsme chvíli stáli u podvali a povídali, jak se nakládalo, kolik můžu naložit, kam jezdím a tak. Hodiny se přehouply přes poledne a já mířím na plac. Dom se mi ještě nechce, tak otvírám pojistkou skříňku a jdu si hrát. Jeden drát, druhej drát, šmik a už to svítí. Ještě s kolegou promazat co jde a dom. 

V pátek mířím do Prostějova. Chvíli po 8h se hlásím na bráně a v 9h opouštím bránu s naloženými dvěma stroji značky Praga. Letecká přeprava na letiště podblíž Náměště n. O. Před bránou plno kuželů a z třech vjezdů je otevřen jen jeden, tak zastavím opodál a čekám, co se bude dít. Hned zamnou přijel vedoucí z Prostějova a šel vybavit vstupenky. Mezitím přišel voják z brány a že prý musim tam na to parkoviště, že tady zavazím. Parkoviště je malé, vjezd je úzký a moc se mi tam nechce, tak mu povídám, že se tam s kamionem nedostanu. Hbitě mi odpovídá, že tam normálně kamiony jezdí, já se ale nedám a povídám, že normální kamiony jo, ale já jsem roztáhly a nestočil bych se. Přikyvuje a kroutí hlavou. Tak mu povídám, ať dá pryč ty kužely a že zaparkuju za ně, abych pak mohl rovno vycouvat a odjet a že prej by to šlo. Lišácky se usmívám, protože sice roztáhlý sem, ale jen o 50cm, čili na délku mám 16,5m jako každý jiný kamion. Po 10 minut přichází vedoucí se vstup-kartou a přes dvě brány se dostávám až do místního autoparku. Všude samá Tatra, někde novější, někde starší, občas i nějaká Praga a Karosa, pěkná podívaná. Vedoucí autoparku sjede z podvalu, já poklídím a jedu pryč. Ještě v areálu potkám 3 pěkné vojandy, šly předemnou, ale otáčely se přes rameno a čuměly na mě, na krasavce :P … kdybyste radši čuměly na cestu abych vás nežvejkl podvalem, jak budu zatáčet. Ale jo, holky jsou všimavy a nakonec do té trávy vlezly. Na bráně si jen zamáváme a upaluju po staré cestě až do Brna. Nechci se mi přes vrchem přes město, tak to beru kousek přes dálnici. Taková chyba, hned jak najedu, tak tam je kolona. 15 minut cukám a pak sjíždím na jakoby na sjezdu na Bratislavu, ale směrem do Brna. Dva semafory projedu na oranžovou, třetí dokonce na zelenou. Čtvrtý mě rozesmál, zastavím metr od čáry, abych viděl na semafor skrz pravé zrcátko a sloupek. No vedle mě přihrčel autobus a zastavil metr předemnou, takže na semafor sem vůbec neviděl. Až odjel autobus, tak se rozjíždím taky. V Rousínově zastavuju na pumpě, vedle pumpy zastavil na semaforu autobus a všichni čuměli z okna jak utahuju kola na podvalu. Rychlostí mechanika formule 1 mám za minutu přetáhle všechny 3 kola a za minutu a 3 vteřiny sedím za volantem a jedu dál. Čas chvátá a já přijedu na plac po tmě, stavuji se ještě v Prostějově na myčce. Umyju, vyjedu ven a čučím na tachograf, ten píše, že mám odjetu 4h 10mim a že musím dělat pauzu, tak zastavím v řadě kamionů a čekám, až mi uschne auto. Po půl hodině vyrážím, pečlivě míjím každou louži, až dojedu kousek před Olomouc, kde přes den jezdili traktory z pole a silnici byla jedno velké bahno. Z 80 brzdím na 20 a kilometr se pomalu sunu, abych se nezašpinil. Když přijedu na plac, už se stmívá, tak pár fotek a domů. 

 

Mimochodem, poslední dobou potkávám čím dál víc žen za volantem, tento týden, stejně jako minulý, sem potkal blonďatou slečnu z Litry, před 3mi týdny zase brunetka, co jela v novém Renaultu s Tesco návěsem... mám radost, snad jich bude přibývat čím dál víc :)

PS: Včera jsem dosáhl 1000 palců na FB, dnes dokonce něco málo přes 1100 a také více než 93 000 zobrazení na blogu, což za dobu existence 1 rok, 1 měsíc a 11 dní mi přijde jako velice pěkné číslo. Všem moc děkuju za podporu a sdílení :)