Ještě chvíli...

Poslední dobou se často toulám po Moravskoslezském kraji, bohužel. V jednom městě přijedu na obchod naložit obaly. Couvnu na rampu, jdu dovnitř, paní vedoucí ani nepozdraví, vyhrne na mě, co vše si mám naložit a co nechat být. Je brzo ráno a po 11h v plném zápřahu pobírám sotva půlku. Mrknu do prostoru pro nakládku a vykládku zboží a nikde žádná paleta. Ptám se tedy, co mám nakládat. Paní naštvaně říká, že tamty palety, co jsou ve skladu. Prima, všude jinde někdo vozí palety do prostoru pro nakládku a vykládku, jen tady jak blb musím vyzobávat palety z celého skladu.

Shodou špatných náhod se na ten samý obchod vracím o pár dní později hluboko v noci. Vlezu do malého prostoru pro vykládku zboží, letmo okouknu, co tam na mě čeká za obaly, které vezu zpět na centrálu. Obaly nalézám, ale místo elektrického paleťáku tu stojí pouze dva ruční. No prima, a v návěsu 25 palet, převážně těžkých palet, jako třeba minerální vody (+-800kg). Nasraně volám dispečerovi, ten jen nadává a rada žádná. Tak sem drapl paleťák a s vypětím všech sil tahám palety ven. Kdo mě zná a ví, jak vypadám, tak tomu je jasné, že to pro mě není procházka růžovým sadem. Po hodině se celej zpocenej škrabu do kabiny a vracím se na centrálu. Po cestě mi volá dispečer a opatrně se ptá, jak to semnou vypadá. No super přece, jako vždy. Naložím druhou fůru, složím na dvou nebo třech místech a vracím se zpět. Velká fyzická námaha se ozývá v 7h ráno při cestě zpět na centrálu. Když sjíždím od Hřebečského tunelu směrem na Mohelnici, kličkuju po silnici, nedá se svítit, v Moravské Třebové odbočuju na OMV a dávám si hodinu pauzu. S trochou nabité energie pokračuju zpět do Olomouce, už bez problémů.

Jindy zase tam u Polska, na jednom obchodě potkám kolegu, tak se jej ptám, kudy se dostanu do vedlejšího města. Kolega poradí a odjíždí pryč. Vyhazuju pár palet a podle jeho rad dojíždím až na kruháč. Můj směr, kterým jsem chtěl pokračovat, byl uzavřený z důvodu práce na silnici. Beru telefon a volám kolegovi o radu. Stihnu se 6x otočil dokola a pokračuju novým směrem. Byla to taková úzká cesta lemovaná stromy, no pro kamion nic moc, ale dojel jsem na místo vykládky. Pokračuji dál, na třetí místo. A tam mě to zase dostalo. Otevřu sklad a všude samé obaly. Sprostě řvu přes celé město, 20 minut přerovnávám sklad, poté vyložím zboží, ale k obalům se s paleťákem nedostanu, takže drapnout paletu do ruk a táhnout po zemi do návěsu. Opět sem si užil...

Já byl takovej klidnej, slušnej a optimistickej chlapec, ale tohle, tohle mě ubíjí a sere čím dál víc...

A další vtipná stórka. Na první vykládce pohoda, shodím pár palet a letím pryč. Teda letím…. Odjedu od rampy a v cestě z parkoviště asi 8 osobáků na místě, kde nemaj co dělat. Na 3x se tam zkouším nacpat, ale nejde to. Mezitím přiběhli dva vystrašení majitelé dvou vraků a odjeli pryč. Znovu zkouším a stále je to málo. Nedá se svítit, couvl sem návěsem do trávy, to samé i s tahačem, přes obrubníky a rantly, ideální na udělání defektu. Pokračuju dál na jih. Venku teče sluníčko, cca 26ºC, no léto. Zato v návěsu -25ºC. Už se nedivím, proč mám každej týden nově rýmičku a kašílek.

Zrovna včera, složím tam někde v Moravskoslezském kraji a pokračuju z kruháče ven. K semaforu cca 500m do kopce, prší, že ani stěrače nestíhají. Jelikož mám naloženo, na semaforu stojí cca 12 aut a svítí červená, hrnu to do kopce rychlostí cca 30kmh. I tak se najdou dva borci, kteří mě předlítnou a dva metry přede mnou zastaví v řadě aut, v jednom pruhu stojí vedle sebe. Dojedu na půl metru za ně a začnu troubit na celé město. Jeden blbec se lekne, vyplašeně skočí na plyn a odbočovacím pruhem podjíždí kolonu a na konci to prasácky střihne rovno. Druhý se ani nehne. Červená svítí už dlouho, tak se nehrnu z auta, abych tam pak na zelenou nezdržoval. Naneštěstí blbec přede mnou nestihne projet, tak opět zastavím půl metra za ním a skáču z auta i přesto, že je velmi silnej liják. Pěstí mu zaklepu na okno a ptám se „připadá vám to urva normální, co jste udělal?“ blbec povídá, že si myslel, že mám poruchu a že mi to rychleji nejede. Né vole, asi poletím jak kkt k semaforu, na kterým svítí červená a kde stojí dalších 10 aut! Nevěřícně kroutím hlavou a bez odpovědi lezu zpět do Scanie. Všude na netu čtu, jak jsou řidiči kamionů hovada a kdesi cosi, ale co dělají řidiči osobáků za prasárny a debiloviny, to už nikdo nevidí, a že je to občas na přes držku...

A to nejlepší nakonec, jak už většina postřehla, včera sem měl rande s Celní správou v Přerově. Nejprve lustrovačka papírů, vše jsem odevzdal. Příslušník se ptá, zda vezu nějaký alkohol či cigarety. Odpovídám, že nejspíš ne, ale že nevím, co v těch paletách je. Jeden odejde a dojde druhý, že se budem vážit. Tak se zvážím a jdu omrknout výsledek. „Sakra chlape, víte, že jste přetíženej?“ S vypleštěnym výrazem kroutím hlavou, že o tom nevím. Mrknem do vážního lístku a černé na bílem. Volám šéfovi, prohodíme pár vět a nic z toho. Max. povolené zatížení je 11 500kg, na vážním lístku stojí, že vážím 12 300kg. Tolerance je 3% z naměřené váhy, takže po odečtení tolerance mi to dělá 430kg přes limit. Ochotně platím 500kč pokuty a nasraně přikyvuju, když mi příslučník povídá, že mě to bude stát 3 body a že si na to mám dávat pozor. Jooo, všichni chytří jak rádio. Měl jsem naložené 3 obchody, ten nejtěžší vepředu. Byly tam 2 lehké palety a 8 těžkých s minerálka. A teď mi řekněte, co sem s tímhle měl vymyslet? … Z jedné strany je to má chyba, je má povinnost si to hlídat, i když jsem tomu nikdy při těchto rozvozech nevěnoval pozornost. Druhá věc je, že co mi nachystají, co musím naložit. A kdybych nechal pár minerálek na jeden obchod, stejně bych musel naložit minerálky na jinej obchod. Po příjezdu na centrálu to oznamuju dispečerovi, ten už je obeznámen a ptá se, co udělat, aby se to příště neopakovalo. Dík dispečere, seš jedinej, kterej aspoň projevil zájem. Druhý dispečer stojící opodál dělá, že tam vůbec není a dál tlačí chleba. Později večer potkám třetího dispečera, ten jen zakroutí ramena a povídá „No jo no, to je nejmenovaný řetězec“.

Čili během dvou měsíců bez 5ti bodů, ještě chvíli takovým tempem a mám po ježdění a i psaní...

Nakonec pár fotek...