Zase Antwerpy, zase Kolín...

Tradičně v pondělí ráno vlakem do Kolína, ještě že až o půl osmé, takže si bylo kam sednout. Vyzvednu si auto a fičím na vykládku. Z těch, kteří jsme minulý týden nakládali v Antwerpách, přijíždím jako poslední, ale o nic nepřicházím. 2,5h čekání před areálem a pak za půl hodiny složený, no krásny takhle při pondělku ... Při vykládce mi na telefon přichází adresa nakládky, úterý ráno v Chomutově. Přejedu pár kilometrů do Církvice na ONO, natankuju a výletním tempem směřuju na Prahu. V Českém Brodě jedu okolo Penny Marketu. Na jediném místě, kde se dá rozumně zaparkovat stojí autobus, tak parkuju na parkovišti pro osobáky. Nakoupím pár hloupostí, za 4 minuty jsem zpět v autě. Když chytám po klíčku a chci nastartovat, vidím, jak si to proti mně šmaruje sekuriťák z Penny. Nestartuju a čekám, s čím příjde. Z dálky nahlas zdravím, chlapík se mě ptá, jak dlouho tam budu stát. Odpovídám, že hned odjíždím, že už mám nakoupíno. Tak že jo a jde pryč. Nastartuju, prosmeknu se mezi osobákama a mizím pryč. Protáhnu se Prahou a o kousek dál sjíždím na Slaný. Upalujeme po úzké cestě, slunko přes okno pálí, klima vrčí, a najednou stojíme. Mrknu do navigace a zkouším odhadnout příčinu problému. Půl hodiny poskakujeme kilometr před Slaným. Když míjím značku Slaný, přímo proti mně se sune dodávka s oranžovými majáky. Zastaví vedle mě a prosí, jestli mohu najet ke kraji silnice, že za ním jede nadměrný náklad. Tak uhnu a čekám. No borec nečekal, za minutu se objevil podval s generátorem, či co to bylo. Když projíždí okolo, řidič mávnutím poděkuje a pomalu pokračuje dál. Konečně můžu v klidu jet. Tak ne, o 50m dál opět stojím. Kolona aut přes celé Slaný. A že neuhádnete, proč to stálo? … Jop, kvůli kruhovému objezdu u Lidlu. Moc to tam průjezd nezrychluje. Konečně jedu z města ven. Při nájezdu na silnici č. 7 další doprovod a další nadměr, se s něma roztrhl pytel asi. 60Km na ONO do Chomutova, tam do rána pauza.

Jako ranní ptáče vstávám za úsvitu. V 6h stojím na vrátnici v Chomutově, platím vstupné a parkuju na konci řady. Nahlásím se na expedici a prý mám čekat na zavolání, tak jdu čekat do auta. Po snídani si lehnu do postele a dospávám brzké vstávání. Po 2,5h se budím a vidím, že kolega přede mnou mění kolo na návěsu. Jdu za ním a ptám se, jestli chce pomoct. Že stačí, když mu pomůžu sundat kolo z ložné plochy návěsu. Tak nové kolo shodíme na zem, propíchlé kolo vytahujeme do návěsu a hotovo. Chvíli si povídáme a už mi zvoní telefon, že můžu jet nakládat. Naložený odjíždím bokem, abych náklad zakurtoval. Když vážu náklad, přichází za mnou stejně starý kolega a ptá se, kde koupit mýto do Německa, že prý má předváděcího Dafa a nemá tam německou mýtnou jednotku. Chvíli si povídáme, kolega pak povídá, že se na to auto můžu přijít podívat. A taky že jo, nejdřív na expedici vyřídit papíry a pak za kolegou do nového vyvoněného Dafu. To je jiné kafe panečku, to bych si nechal líbit, i když měl menší kabinu, než mám já. Okolo poledne vyjíždím. Z firmy na rychlostní silnici a vzhůru do kopce směrem na Horu sv. Šebestiána. Kopec je to teda festovní, aktuální spotřeba okolo 170 litrů, rychlost okolo 30kmh. Pomalu se škrábu nahoru a v dálce vidím stojící kamiony. Zastavím teda také a jdu se optat, proč stojíme. Kolega přede mnou povídá, že před námi je někde vysypaný kamion a zřejmě ho vyprošťují. Tak tam opět skoro 2h stojíme a čekáme. Následuje ucpaný Chemnitz a mám vyhráno. Mlsám čokoládu a upaluju na západ. Kousek před Kasselem okolo 19h zastavuju a dělám pauzu.

Opět vyrážím brzo ráno, ještě za tmy. Přes pár kolon a zúžení se dostávám okolo oběda na vykládku do Antwerp. Papíry pro vyložení vyřízené za 10 minut a můžu jet skládat. Rozdělám bok návěsu, odkurtuju a čekám na destu. Stojím uprostřed přístavu a koukám, jak se tam otáčí velká kontejnerová loď. Fučel silný vítr, voda byla neklidná, pěkná podívaná. Moc místa tam nebylo, loď se otáčela pomalu, chvíli sem měl strach, že se nevytočí a trefí to do mě, naštěstí to kapitán zvládl a pádloval z přístavu pryč. Konečně přijíždí destař, dvakrát rýpne do návěsu a jsem složený, zaplachtuju a jedu před areál. Po hodině čekání na práci přejíždím pár kilometrů na asi jedinou pumpu uprostřed přístavu, a protože je teprve 15h, tak je na pumpě ještě pár volných míst k parkování. O hodinu později přijíždí český kolega s frigem a dáváme se do řeči. Nejprve mě uzemní výškou jeho výplaty (prý skoro 2x víc než já, ale nevím nevím...) a poté mě podaruje zbožím z minulého nákladu. Děkuju a jdu si po svých, konkrétně do postele a spát.

Ráno na 7h stojím na vykládce, sotva vylezu z kabiny, hned mě trkne, že nemám kód nakládky. V 8h SMS s kódem, jdu se tedy zaregistrovat na počítač na expedici. Příjemný chlapík mi chystá papíry a z poza stolu huláká „Radovan, eine stunde warte“. S úsměvem na tváři děkuju a jdu do auta. Vyškrábu se do kabiny a když chytám za dveře, že zavřu, stojí vedle auta Polák a ptá se, jak se jezdí s Dafem a tak všelijak. 40 minut si povídáme, jen polské číslovky nám dělají problém. Teda mě dělají problém, ale nic, co bych pomoci mobilního telefonu a jeho klávesnice nevyřešil. Poláka si zavolal pán z expedice a já si jdu ještě na 20 minut lehnout. V 9h netrpělivě čekám na ortel pracovníka expedice. Už nese papíry a hnus, 5 nakládek na 4 skladech po přístavu. Vezmu papíry do ruky a jdu k mapě hledat jeden sklad, na kterém jsem ještě nebyl. Přistoupí ke mně jiný, opodál stojící polský řidič a ptá se, co hledám. Tak mu ukazuju v papírech, že hledám tento sklad, že jsem tam ještě nebyl. Ochotně mi 2x popíše cestu a můžu vyrazit. Všude to docela odsýpá, ale i tak mi nakládání trvá přes 5h. V půl druhé konečně vyjíždí směrem domů. Postojím v jedné koloně, druhou kolonou prosvištím a už fičím okolo Eindhovenu. Kousek před Venlem potkávám kamaráda Ondru v naleštěném černém Volvu, bohužel v nešťastnou chvíli, protože mě zrovna předjížděl kamion, takže sem ho zahlédl jen na pár vteřin. Na Venlu kupuju mýto, vyhazuju odpadky do kontejneru a v půlce úklidu mě vyruší kamarád, který má stejnou cestu, jako já. Prohodíme krátkou řeč a valíme dál. Kámoš zastavuje kousek u Dortmundu, já jedu ještě o 40km dál, abych to v pátek v pohodě stíhal. Pár kilometrů před pumpou, kde jsem strávil noc, byla obrovská průtrž mračen. Na silnici asi 5cm vody, osobáci zpomalily na 60, kamiony do levého, no mazec. Na pumpě najdu volné místo, vypíšu papíry a lezu ven, abych omrkl auto, než půjdu spát. Daf nemá moc dobře utěsněný prostor pro odkládání bot, takže botasky promočené jako bych skákal v půlmetrové louži.

Ráno zase za tmy vyrážím, čeká mě necelých 690km, takže pohoda. I když je pátek, doprava byla docela v klidu a chvíli před obědem přejíždím hranice do Čech. Mezi tunely policejní hlídka měřící rychlost. Nic proti nim, ale paní policistka stojící na bílé čáře oddělující pravý a odstavný pruh, je pěkně blbá, kdyby v levém pruhu jelo auto a já neměl kam uhnout, tak by měla vítr ve vlasech a mé zrcátko otisknuté na čele. Na Agipu mě čeká další kámoš, tak chvíli vykládáme před autem, přidává se k nám další, který náhodou dělal pauzu o dvě auta vedle. Společně všichni tři pokračujeme svižně přes Ústí a Lovosice až k Praze. Tam jsme se všichni rozjeli, někteří domů, někteří měli před sebou ještě pár vykládek, že Rade? :P … Po cestě ladím v telefonu vlaky a zjišťuju, kterým spojem pojedu domů. Na dálnici D11 se mi rozsvítí tachograf a 20km před Kolínem musím dělat 45 minut pauzu. Skočím do mekáče pro sváču, dopíšu papíry a netrpělivě čekám na konec pauzy. Odbije 46 minuta a já vyrážím, spěchám, letím jak šutrák. Napoprvé parkuju mezi kamiony, pobalím svých pár švestek a utíkám na vlak. Teda, minutu utíkám a 3 minuty funím jako lokomotiva, a takhle 3x dokola. Sláva, mám ještě 4 minuty času, kupuju lístek a jdu na perón. A protože jsem na peróně o 2 minuty dřív, tak má vlak 7 minut zpoždění. Vsadím svoje promočené boty, že kdybych přišel o minutu později, ten vlak už bude pryč. Nacpu se na chodbičku přeplněného vlaku a 90 minut poslouchám, jak se nejací dva mladí kluci o víkendu ožerou, koho ošustí, atd. Opět vydatná cesta ...

PS: Ten pocit, když utíkáte s plnýma taška přes město na vlak, ve kterém si další hodinu nesednete ... k nezaplacení...