Zpátky na vnitru...

… ještě krátká stórka z minulého týdne:

Po cestě přes Německo dělám krátkou pauzu na dálnici A38, zastavím na konci parkoviště vedle českého kamionu s B na SPZtce. Doleju olej do motoru a lezu zpět do kabiny, vytáhnu vařič a obědvám. Při jídle koukám na notebook položený na palubní desce a vidím, jak kolega vyhazuje z okna papírový kapesník hned vedle auta. Za pár minut letí z okna dva sáčky od pytlíkového čaje. Já na něj čumím jak péro, on se na mě podívá, usměje se a otočí se zády. Já mám po jídle, uklízím a zase vidím, jak ten blbec leje z okna přímo pod auto nějakou omáčku. V tu chvíli skáču za volant a upaluju pryč.... Nejsem žádnej pedant na čistotu, ale tenhle člověk je prase!

V pondělí ráno narvaným vlakem do Kolína, přejezd 10km na vykládku v Kutné Hoře, tam 3h čekání, než mi vyclí papíry a další hodina čekání v řadě kamionů. Byl tam i kolega, se kterým jsme se potkali v pátek v Belgii a tak jsme celé 4h postávali před autem a povídali. Když už stojím na rampě, volá mi šéf, jak mi to jde a domlouváme se, kam pojedu potom. Protože je v pátek v Německu svátek, vrátil bych se domů až v sobotu večer, což se mi moc nechtělo. Domluvili jsme se, že se budu týden poflakovat po Česku a příležitostně i Slovensku. Položím telefon, zavřu návěs a jedu do Kolína nechat opravit propíchlou pneumatiku. Guma opravená, tak se ptám mechoše, co stojí shodit kolo z návěsu a nahodit tam tohle. On mrkne na ceník a povídá 99kč bez daně. Oukey, tak do toho. Ovšem u pokladny se nestačím divit, ono to nestojí 99kč, ale 198kč bez daně! Jdu zpátky na dílnu a ptám se, proč to stojí dvakrát tolik. Mechoš odpovídá, že 99kč je za úkon, čili sundání kola 99kč a nasazení kola dalších 99kč. Nasraně odcházím a mířím po staré silnici k Praze. Odbočuju do Českého Brodu, jedna dvě zatáčky a najednou míjím značku „zákaz vjezdu kamionům“. Tak příště to objedu jinudy no. Chvíli trnu, jestli na mě někde nečekají příslušníci,ale za 10 minut už uháním v klidu po dálnici na pumpu Petr. V bufetu sežvejkám 2 párky s patkou chleba, na 3h si lehnu a konečně přichází SMS s prací. Nakládám v Praze a mám dálkovou do olomouckého Aholdu. Letecky se přemístím z Prahy do Olomouce, už byla tma, tak můžu upalovat svým tempem. Vrátný mě hned žene do areálu, že nemám postávat venku. Tak zaparkuju mezi čekající kamiony a čekám. Po dvou hodinách konečně SMS s číslem rampy. Skladník mi poradí, jak mám dávat palety do řady, tak podle jeho rady dávám palety do řady a když mám všechny venku, tak mě zdrbe, že to mám špatně. Všechno mu odkejvám, beru papíry a mizím spát.

Ráno vyřídím doklady a volám dispečerovi, co dál, ten se neozývá, začíná totiž pracovat až v 7:30 a tak si zkracuju čekání snídaní a kafíčkem na blízké pumpě. Sláva, jedu nakládat do Bystrovan 21 palet obrubníků. Je to nezvyk, naložených 21 palet, přibližně 24t a žádná kurta, si připadám jako rebel! Vyřídím papíry a vracím se na pumpu. Při poflakování na parkovišti mi na dveře klepe ruský kolega. Lezu ven a zjišťuju, co potřebuje. Prstem klepe na papíry a ptá se, kdeže najde tuhle firmu. Uděláme pár kroků k silnici, prstem ukazuju na halu a česky povídám, že tamto je ta firma. Rus se ptá, kudy se tam dostane a tak opět plynulou češtinou odpovídám. Chlapík děkuje, podáváme si ruce a už utíká pryč. Líbí se mi, jak ti řidiči z východu udržují mezi sebou takovou tu řidičskou etiketu, buď při pozdravunebo při loučení si podají ruce. My Češi máme občas problém se v Belgii sotva pozdravit. No nic, natankuju a jedu na druhou pumpu dobít mýto. Už při zastavování u stojanů vidím, jak před dveřmi stojí dva mladí kluci a na papíru mají napsané BRNO. Jdu kolem nich a hned mě zastavují a anglicky se ptají, kam jedu. Zaskočeně ze sebe lámu, že jedu jen do Prostějova a že jim nepomůžu. Tak děkují a zastavují jiného okolojdoucího řidiče. Nakoupím mýto a jedu přes Prostějov směrem na Boskovice. Cesta úzká, samá zatáčka, většinou do kopce a občas z kopce. Před Boskovicemi sjíždím na zkratku a po dvou kilometrech sjíždím ze zkratky na ještě větší zkratku. Před půl rokem tu byl zákaz pro kamiony, ale dneska nic, takže dobré. Po dvou kilometrech problém, proti mně se objeví Volvo s PL značkou. Kousek couvám a uhýbám na lesní cestu. Vyděšený Polák se pomalu protahuje a úspěšně se vyhýbáme. Ještě 6km lesíkem a už stojím v rozkopané ulici a ptám se destaře, kdeže budeme skládat. Dělníci naskáčou do dodávky a vedou mě na malé náměstíčko plné stavebního materiálu. Tunové palety skládají malým bobkem, který se při každém zvednutí palety postaví na přední kola, takže další dva musí stát na zadní části tohoto divokého stroje, no komedie. Když je složeno, přesunuju se do Brna. Drobné kroužení mezi paneláky z důvodu uzavřené křižovatky nedaleko letiště, ale hned na první pokus se trefím do správné firmy. Půl hodina čekání a pak to šlo ráz na rád, hromada sešroubovaného dřeva, odhadem asi 6t, přes to přehodit 4 kurty a hurá přes na Starý Hrozenkov. Ve směnárně vyměním koruny za eura a v kamrlíku pro dobití mýta sem opět překvapen. Platím 50 eur, avšak na účet se připisuje pouze 41 eur a zbytek daň směřující do státní pokladny. Zlaté Česko, tady když si zaplatím 500kč, tak se mi připíše opravdu 500kč. Nasadím tu slovenskou kysnu na okno a po rozbitých šoutkách dojíždím až na vykládku do Topolčan. Udělám pár fotek, potom koukám na notebook a v koutku oka vidím, jak mi bliká tachograf. Hned při prvním pohledu zjišťuju, že sem omylem zmáčkl tlačítko na vysunutí karty a po pár marných pokusech to nějak napravit karta vyjíždí z tachografu ven. Vracím ji zpět, opět raději zkontroluji a jdu spát.

Za svítání stojím před halou, ovšem mistr přichází do práce až 40 minut po mě. Zdržení kompenzoval rychlostí vykládky, přijíždí velká desta, 3x rejpne do návěsu a za 10 minut ujíždím na nakládku. Při průjezdu přes město Partizánske míjím značku upozorňující na most vysoký přesně 4m. A nekecali, za 2km pomalu protahuju pod nízkým mostem. Slovenský kolega protahuje z druhé strany a oba si navzájem kontrolujeme mezeru mezi návěsem a konstrukcí mostu. Úspěšně na druhé straně, oddychnu si a hledám nakládku. Velká cihelna vedle hlavní silnice, to se hledá samo. Chvíli čekám na papíry, chvíli čekám v řadě kamionů a poté nestíhám chystat kurty a plastové rohy. 10 kurtů je na místě a můžu vyrazit. Kousek do Nováků a potom směrem na Bánovce nad Bebravou. Cesta samej kopec a naneštěstí sem dojel kolonu kamionů, která se šplhala hore kopcom sotva 20kmh. Vše bylo v pohodě, než začali slovenští řidiči osobáků dělat problémy. Předjížděli v nepřehledných úsecích, rvali se mezi kamiony a osobní auta, no doteď se divím, že se nic nestalo. Užívám si pestrou slovenskou krajinu a cestu, je to záživnější než pořád ty nudné dálnice na západě. Po cestě mi Radys píše, kudy se dostanu do těch stavebnin, kam vezu materiál a hned na první pokus jsem to našel, takže dobrá práce, Raďo ;) … Odkurtuju, složím, vymetu návěs a prázdný fičím na Slovensko do vesnice Lúka. Když přijíždím k firmě, řada kamionů se táhla až na silnici, takže 2h čekám, než mě vzali na rampu. Za hodinku mám naloženo 28 palet a můžu jít spát.

Brzo ráno vyrážím, Slovensko prolítám ještě za tmy, ale s 24t to není taková letecká, jak sem si představoval. Drncám se na D1 ve směru na Prahu, počítám hodiny a minuty a zjišťuju, že mi to vyjde jen tak tak na 4h 30min jízdy. Nechci si na kartě udělat zbytečnej zásek a tak 30km před vykládkou dělám 45min pauzu. Však ono se to nepos... V 9h stojím v Logistickém parku ve Strančicích. Po pár telefonátech najdu i správnou halu a rampu. Přede mnou zrovna skládá jeden kamion, tak půl hodiny čekám. Po nacouvnutí k rampě jdu do skladu a koukám, jak skladní tahá palety ven, avšak po 8mi paletách dochází v el. vozíku baterie a další hodinu čekáme, než přivezou z Jažlovic jiný vozík. Sláva sláva, mám složeno, ale zrovna se mi rozsvítila rezerva. Mrknu do mapy a najdu si cestu k pumpě ONO v Uhřiněvsi. Jelikož je zavřená cesta do Říčan, v navigaci najdu alternativní cestu, zkratku. Všechno bylo prima, dokud sem nevjel do zákazu nad 6t. 5 minut strachu a už poklidně stojím v řadě u pumpy. Malá přetlačovaná s osobákama, kteří neví, že návěs v zatáčce nejde ve stopách tahače, ale nakonec stojím u stojanu a tankuju. Pokračuju opět na pumpu Petr a čekám na další instrukce. Po dvou hodinách mám jasno, naložit 25 palet a v pátek ráno složit v Penny Lipník. Tak si tedy naložím a mířím na D11, po chvíli mi volá šéf a zjišťujeme, že jsme se na nakládce minuli asi o 3 minuty. Čtvrteční provoz docela hustej, ale na dálnici se to ještě dalo. Problém nastal kilometr před Vysokým Mýtem. Kvůli semaforu uprostřed města stojíme v zácpě už kilometr před městem, no super. Při poskakování v řadě na mě mává Pauli z protijedoucí Scanie. Celej rok na něj mávám v Praze, on si vždy nevšimne, a když mává on, tak si zase skoro nevšimnu já. Z Mýta se to zase trochu rozjelo, ale jen asi další 4km. Zase stojíme, tentokrát kvůli kruháči a semaforům v Litomyšli. Kolona má asi 6km, ale docela to odsejpá. V dáli vidím naleštěné staré FH se zánovní posuvkou, a když se Volvo blíží, oslňuje mě 4 dálkovýma světlama na střeše. No kdo jinej, než velkopodnikatel Mádr na sedadle spolujezdce a kamarád z TF Robin. Půl hodiny mi trvá proskákat Litomyšl. Když už jedu okolo Svitav, počítám zbývající minuty výkonu a 5 minut před koncem směny parkuju „U tety“ blízko tunelu Hřebeč. Udělám par fotek a čekám na kámoše. Slavnostně, po 3h čekání se objevuje a jedeme do Moravské Třebové na pizzu. To byla ovšem velká chyba, tak hnusnou pizzu sem v životě neměl. V noci mě hodí zpět k autu a konečně můžu jít spát.

Ráno se probudím, vylezu z auta a nikde ani kamion, stojím tam jen já. No jo, kdo by taky v pátek vyspával do 8 hodin. V 9h přijíždím na sklad. U brány vyslechnu hádku dvou řidičů, chvíli se sebe šťouchají a pak si jdou po svých. Já se tedy zaregistruju, vyslechnu kázání o tom, že když mám termín na 10h, tak že nemůžu tvrdit, že mám termín na 9:30. V telefonu mám ale opravdu 9:30. No nikdo to nechtěl slyšet, tak do 10h čekám a pak se konečně dostanu na rampu. Složím zboží, naložím prázdné palety a přejíždím do cihelny kousek za Lipníkem. Naložím opět 24t cihel, zase jako rebel, a jedu do Olomouce vrátit palety. Na výjezdu z cihelny v dálce vidím, jak mi jede naproti Tuček v zánovní Scanii. Konečně se po půl roce zase potkáváme, jen pár slov z okna do okna, a protože jsou za náma auta, jedeme dál. V Olomouci složím prázdné palety a konečně můžu jet domů, a to pěkně v 15h.

A protože mám zase auto po měsíci doma a dokonce je i pěkné počasí, konečně se dostanu k opravě rozbitého mezinápravového spojleru.