První víkend venku...

Tradičně v pondělí ráno sedím ve vlaku a jedu do Kolína. Před ČSAD už na mě čeká kamarád Filip, který se mnou jede do Kutné Hory složit náklad z Belgie. První komplikace nastala v Církvici. Cesta, kterou vždy jezdím, je uzavřená. Zastavuji na krajnici kousek za odbočkou a v mapě hledám objízdnou trasu. Pokračuji teda po vedlejší silnici směrem ke Kutné Hoře. Na další křižovatce nečekaně zákaz kamionům do Kutné Hory, který ignoruji a pokračuji dál. Kde nic, tu nic a já byl za pár minut na vykládce. Protože sem měl sebou Filipa, odkurtováno bylo za pár minut. Hodina čekání na vyclení a už se soukám na rampu. Při vykládce jsem dolevám olej do motoru, zatímco Filip uklízel kurty na návěsu. Po složení přejíždím do místního Kauflandu. Cestou se na křižovatce vynořili cesto-kopáči a nasázeli podél jízdních pruhů vysoké červeno-bílé patníky, které byly akorát na osobák. Dojel jsem do půlky zatáčky a nedalo se dál. Vylezu ven a říkám přihlížejícímu dělníkovi, že to maj trochu úzký. On mi řekl, že je to dobrý, tak sem mu šel ukázat druhou stranu a uznal, že tomu chybí tak 2 metry. Konečně udělal cestu trochu širší a já mohl pokračovat. Parkuju za Kauflandem, loučím se s Filipem a jdu si něco málo nakoupit. Při nakupování mi přijde SMS s místem nakládky. Když už v autě dávám věci do ledničky, volá mi dispečerka, že se nemám ani hnout, že nakládka se nekoná. Tak teda čekám a za půl hodiny další SMS s další nakládkou poblíž Ústí nad Labem. Šouravým tempem se loudám okolo dálnice k Praze. V Praze zastavuju na parkovišti u pumpy PETR. Po chvíli flákání přijíždí Vegáčovo bývalé Volvo. Zavzpomínám, jaká to byla kdysi leštěnka a pokračuju v čumění na film. Za 3h přijíždí nejprve šéf a asi o 5 minut později kamoš. Tak se tak všichni poflakujem až do večera, oni zůstávají na místě a já pokračuju na noc k Ústí. Při objíždění dálnice nalézám dva nové zákazy pro kamiony, ale prozatím ještě přelepeny oranžovou páskou. V 9h jsem na místě a jdu hned spát. 

Termín nakládky na 8h, proto v 7:40 vstávám a v 7:55 se hlásím na vrátnici. Po půlhodině čekání najíždím na rampu a paleťákem nakládám 32 palet. Palety mají v průměru 180kg, takže manipulace s nimi je jednoduchá. Po cestě na ONO v Chlumci se ještě zastavuji u Globusu v Trmicích vybrat nějaké peníze. Na pumpě tradičně řada aut, naštěstí přede mnou jen 3 kamiony, takže to odsýpalo rychle. Pistol na adblue měla svoji hlavu, tak to do té nádržky jen tak kapalo. Jak sem klidnej člověk, tak tohle mě teda docela bralo. Nafta naštěstí tekla dobře, tak sem za 20 minut vystřelil do Němec. Spěchám, protože na vykládku to mám tak tak a po cestě se špatně parkuje. Tak fičím, co to dá, posledních 15km vede městem a dědinama, všude nastrkaná 70tka, tak sem vyprašoval 80. Plán je zaparkovat na parkovišti před firmou. Tak doburácím před firmu a brána otevřená jen na půl. Naběhnu dovnitř za hlídačem a ten povídá, že tady stát nesmím, ale že o ulici dál se dá stát s kamionem. Jedu teda o ulici dál, parkuju za dvěma belgickyma kamionama a hned ladím tachograf. Ten ukazuje přesně 10h jízdy. Krásně to vyšlo.

Ráno v 8h už stojím u rampy. Teda já ležím na posteli a čekám, až mě složí. Za hodinu a půl hotovo. Fičím zpět do Holandska, přesněji do Venla. GPS mě dovedla přímo před bránu firmy. Po zaparkování se jdu nahlásit. Bylo chvíli před polednem, takže mi trvalo asi 15 minut zaujmout někoho za přepážkou natolik, aby se mi věnoval. Povedlo se, mám číslo rampy a cár papíru. Naloženo bylo rychle, cca za 30 minut mám papíry v ruce a zaplombovaný návěs. Odjíždím od rampy a směřuju k výjezdu. Omylem si přivírám pás do dveří, tak je za jízdy otevřu, pás vytáhnu a zabouchnu dveře. Nedá mi to a za 40m otvírám dveře znovu a kontroluju, jestli mám na schodech obě boty. A hle, jedna chybí. Tak zastavuji, obouvám tu jednu botu, co mi zůstala a jak lemra skáču po jedné noze k druhé botě. Samozřejmě mi nejenom vypadla z auta, ale stihl sem si i přejet návěsem. S oběma botama pokračuju na hraniční přechod Venlo, kde už na mě čeká kamarád Ondra s jeho kolegou. Po chvilkové rozpravě a zakoupení mýta pokračujeme na cestě do Česka. Protože sem na nakládce nestihl udělat povinnou přestávku, za dvě a půl hodiny zastavujeme na pumpě a zatímco Ondra s kolegou pokračují dál, já si dělám oběd a koukám na film. Za 46 minut vyrážím, krom občasných kolon to docela šlo, stihl jsem dojet až k Lipsku a tam jsem to ukončil.

Ve čtvrtek začínám brzo ráno, už v 4:50. Kousek po Německu, trochu víc po Česku a už potahuju po Praze. V levém pruhu nehoda dvou aut, takže kolona dlouhá asi 2km, ale potom se to trochu rozjelo. Po deváté hodině přijíždím do Jažlovického DHL. Vyřídím papíry a jedu hledat rampu číslo 5. Na druhý pokus se to povedlo, couvám k rampě a čekám na složení. Když mě začali skládat, k vedlejší hale přijel další kamarád, kterého sem ještě naživo neviděl. Chvíli jsme si povídali, já pak šel zkontrolovat, kolik mi toho ještě zbývá vyložit. Mezitím mi přišla SMS od dispečera, že mám nakládat v pátek ráno v Ústí nad Labem. Nic moc, ale uvidíme, co z toho bude ... Nečekaně, za 20 minut prázdný návěs. Zavřu vrata a jedu za Trnečkem. Když složili i jeho, přejeli jsme na parkoviště a čekali na další instrukce. Při vjezdu do areálu dostávám papírek, který si musím nechat potvrdit na vykládce a pak ho zase odevzdat na vrátnici. Jenže díky mé tak trochu nepozornosti zapomínám, kam sem ten blbej lístek založil. V mírné panice přehrabuju oblečení v autě, přerovnávám všechny papíry, přemýšlím nahlas a v tom mi do toho Trneček skočí, že ten papírek mají spolu s dalšími papíry v kanceláři. Kááámen mi spadl ze srdce. Došel sem pro papíry a hleďme ho, papírek připíchlej u přepravních listů. Za 15 minut mi volá šéf, že mám přijet do Modletic ke Kauflandu. Tak sem se rozjel do Modletic, cesta dlouhá asi 4km, ale protože byla velmi, ale velmi hustá doprava, tak mi ty 4km trvaly přes 15 minut. U Kauflandu na mě čekal šéf, vyměnili jsme si papíry, chvíli jsme pokecali o další nakládce a hrozícím víkendu venku a já pak jel do Prahy za druhým šéfem. Odevzdávám papíry, opět jsme chvíli pokecali a já pokračuju kousek za Prahu do malé firmy, která lepí plachy. Zalepení trvalo 10 minut a já mohl pokračovat na myčku. Když lezu z auta, řidič z vedlejšího vozu mi povídá, že teď nemyjí a že si musím počkat. Jdu obhlédnout situaci a fakt, oni nemyli, a že prý musím počkat 2h. Tak nic, jedu do Ústí. Víkend venku byl jasnej, tak parkuju za Globusem. Nejprve brzká večeře, svíčková na smetaně a knedlík. Mmmm, moc dobré. Poté sem si nakoupil tunu jídla. Nechtělo se mi táhnout košík za Globus k autu, tak sem věci naskládal do tří tašek. Takovou chybu už nikdy neudělám! Než sem došel k autu, tak mi ruce pod tíhou toho žrádla málem upadly! No nic, házím to ledničky, tu sem nacpal k prasknutí, pečivo do jednoho kastlíku, sladkosti do druhého. Přejíždím 4km k nakládce a po malém desertu v podobě vanilkového pudinku jdu spát.

V pátek nakládka v 7h ráno. Ještě po cestě tankuju na Agipu u Petrovic. Při příjezdu na parkoviště sem si všiml, že na protější pumpě mají polisisté zastavenou Scanii Joker, pokud si ji dobře pamatuju. Jen tak ze zvědavosti by mě zajímalo, jestli řidič odjel se vztyčenou hlavou nebo s lehčí peněženkou. Následovalo 6h flákání a čumění na filmy. V 15h vyjíždím do Německa a protože je pátek, tak po 4h zastavuju nedaleko Kasselu a jdu spát.

V sobotu vyjíždím v 11h, pohodová cesta, skoro žádné kamiony, jen těch osobáků bylo hodně. Kousek před Venlem mě vystrašila zase nějaká lítající slepice, až sem musel jít na brzdy. Takový šoky i v sobotu. V 17h přijíždím na hlídané parkoviště poblíž města Bilzen. Už při příjezdu vidím hromadu aut se slovenskou SPZ. Zastavím hned u prvního kamionu a jdu se zeptat, jak to tady chodí. Pánové byli velmi ochotní a poradili, co a jak a také mi řekli, že na konci řady stojí i Češi. Tak popojíždím na konec řady a opravdu, stálo tam 6 českých kamionů z firmy Ewals.

Parta je to dobrá a tak mě čeká první, samostatný, zábavný, zkrácený víkend v zahraničí.