Nemám rád ptáky...
… a rezavy sloupky.
V 5:43 nasedám s úsměvem do vlaku
směr Praha – Plzeň. Hnedle po ránu mě pobavila paní na
pokladně. Minulý pátek cestou z Plzně sem si koupil jízdenku
nejdřív do Prahy a potom do Zábřehu. Cesta domů mě stála
330kč, avšak cesta do práce byla o 99 dražší. Asi nějaká
pondělní výhodná sazba. Po pěti hodinách se dostávám do
Plzně, zbývalo asi 5km trolejbusem. Jooo, to bych ale musel trefit
ten správnej. Jeden jede do půlky trasy, druhý skoro k autu a
třetí, který jede až k autu projel zastávku bez zastavení. Tak
sem si počkal dalších 10 minut na ten, co jede skoro k autu a
kilometr jsem šněroval pěšky. Už jsem u auta, obcházím ho z
pravé strany, potom z levé a když jsem u nádrže, vidím, že
někdo mi sundal víčko. Kouknu okolo auta, nikde nic poteklého,
tak pro jistotu ještě změřím hladinu nafty a oddechnu si, nic
nechybí. Chvíli po 11h opouštím Plzeň a jedu na vykládku ke
Strakonicím. Okolo 12h jsem na vykládce a za dvě hodiny složeno.
Přejíždím do blízké dědiny a zastavuji před místním
Koloniálem. S plnou igelitkou potravim se vracím do auta a jedu
kousek vedle Rokycan, kde mám v úterý ráno nakládat. Telefon u
ucha a fičím se sluncem v zádech na sever do Rokycan, promotám se
úzkyma kruháčema, s dobrou náladou pouštím lidi na přechodech,
příležitostně se do telefonu vysměji Gugovy a jeho Scanii v plné
palbě :D … Za 20 minut už stojím před firmou, kde mám
nakládat, ale všude zavřeno a nikde nikdo. Při hledání nějaké
odstavné plochy se otáčím na menším prostoru, bohužel si v
zrcátku spolujezdce nevšimnu řady malých, rezavých sloupků a
tak mé couvání zastavuje až hlasité praskání plastů. Vylezám
ven, obcházím auto a při pohledu na mezinápravový spojler na mě
jdou mdloby. Znechucen a otráven parkuji poblíž místní hospody a
po pár hodinách nadávání jdu raději spát.
Termín nakládky mám na 11h, takže
když sem se v 9h probudil, měl sem ještě hromadu času na snídani
a na držení smutku za díru ve spojleru. Chvíli před 11h
přijíždím na firmu, pan vedoucí, velice ochotný člověk,
hnedle se mě ujal a za 40 minut sem měl naloženo 24,5t dřeva
určeného do Belgie. Po zakurtování 14ks kurtů sem se přesunul
do Plzně a hledat bankomat, kde bych vybral peníze na naftu.
Zastavil sem někde na hlavní třídě, naštěstí tam byly dva
pruhy, takže auta mě mohli vklidu objíždět. Bankomat byl
nedárnej a tak sem nevybral tolik, kolik bych potřeboval. Po
telefonické pomoci od mé mámy jsem se zastavil ještě u místního
Tesca, kde sem vybral zbytek peněz a mohl sem si stoupnout do řady
kamionů před čerpací stanicí ONO. Po 40 minutách mám
natankováno a jedu do Nýřan do Dafu pro trochu oleje a taky
adblue. Když už vedoucí skladu klepe prstem do počítače, tak se
ho ptám, co mě bude ta sranda se spojlerem stát a po jeho odpovědi
sem sebou málem švihnul... Z kyselym ksichtem sedám do auta a
upaluju pryč. Při výjezdu z Dafu ještě fotím novou slovenskou
hitovku a o kilometr dál kamiony od Zdeňka Hodana.
Znaven z náročného kurtování
parkuju okolo 23h kousek za Frankfurtem a ihned usínám.
Ráno okolo 8h, do cíle zbývalo okolo
400km, no přes kopec. V 11h dopoledne přijíždím na místo
vykládky. V bráně mě zastavuje destař a posílá mě do druhého
areálu, který je vzdálený přibližně 2km. Tak se tedy přesunu
do druhého areálu, destař mi ukázal, kde mám zaparkovat a že si
to můžu odkurtovat, že mě hned složí. Tak tedy sundávám kurty
a najednou na mě destař huláká, až zastavím a počkám. Tak
tedy čekám. Zadýchaný človíček se velice omlouvá a posílá
mě zpět do prvního areálu, odkud sem přijel. Tak tedy zase
přejedu do prvního areálu a to byla rychlovka, skládali mě dva
destaři a já sotva stíhal rozdělávat a skládat sloupky na
návěsu. Po složení zjišťuji, co mě čeká dál a mám čekat.
Přejíždím na kamenité parkoviště a protože mám čas, tak si
dávám oběd a dolívám olej. Za dvě hodiny pípá na telefon a v
příchozí sms je místo nakládky. Nečekaně, Antwerpy vzdálené
100km. Zvedám kotvy a sunu se k Antwerpám. Cesta k dálnici vede
venkovem, rovná a široká silnice, rychlost omezená na 80kmh a
občas nějakej ten semafor s radarem. Na jednom semaforu mi to
nevychází, prolítím na oranžovou, ale fotka se nekonala, takže
sem to asi stihl. Okolo 17h parkuji před firmou v Antwerpském
přístavu. Zbývalo jen připravit návěs na nakládku. Stál sem
hned vedle cesty, kde byl velký provoz kamionů, takže plachta na
návěsu mlátila do desek, které sem přesouval z vrchu dolů, no
kopec srandy. Když bylo hotovo, vylezl sem z návěsu a slyším
hlasitý, ale pěkný rachot. Otáčím se a koukám, jak ke mně
uhání velkej zelenej traktor, který měl místo tlumiče a komínu
obyčejnou nerezovou trubku. Téda, to byl zvuk, to by mohl závidět
kdejaký kamion. S úsměvem na rtech koukám na traktoristu a zvedám
palec, ten zamává a tak 50kmh to prosviští kolem mě.
Ráno v 7h jdu do kanceláře, která
je ještě zamčená. Protože to mám k autu dobrých 400m, tak pár
minut čekám na větru, než se belgické slečny pozdraví a začnou
pracovat. Za 5 minut odemykají dveře a já se jako první hrnu k
počítači, kde se musím zaregistrovat. Vše probíhá jak má a za
5 minut hotovo, čekám u okénka na nějaké informace a paní na mě
volá, že nejsou hotové celní papíry, že musím hodinu počkat.
Tak teda za hodinu a půl dostávám papíry k nakládce. Najel sem k
první hale, couvu na rampu a 20 minut čekám, než se začne něco
dít. Bylo mi naloženo zboží skoro doplna, přes placený tunel
přejíždím do druhé haly, kde mi byly naloženy 3 krabice vážící
300kg. A to se vyplatí. Kurtuju jak zběsilý, 15 kurtů, a ve 12h
ujíždím přes zacpané Antwerpy zpět na Česko. Cesta probíhala
víceméně dobře, občas nějaká kolona, ale jinak dobrý.
Pak to přišlo. Třípruhová dálnice,
já v pravém pruhu 90kmh, vedle mě osobní auto cca 110kmh. V té
rychlosti se mi mihne před kabinou pták oněco větší jako holub,
o 10cm mine osobní auto a pomalu se zvedá nahoru, ale už vidím,
že to nestíhá. Otáčím hlavu bokem, pravou ruku dávám před
oči a RÁÁÁNA! Mrknu před sebe a na předním skle dvoumetrový
„pavouk“. Ihned zastavuji v ostavném pruhu a volám šéfovi, co
se mi přihodilo.
Ještě klepající se pokračuju v
cestě dál, na vykládce musím být do 12:30. S trochou štěstí
přijíždím ve 12h. Na vykládce potkávám českého kolegu, který
byl semnou i na nakládce v Antwerpách. Chvíli si povídáme, poté
odevzdávám papíry od nákladu a čekám. Za dvě a půl hodiny
jsem složen a uháním do Kostelce n. O. ještě rychle naložit na
přístí týden. Co čert nechtěl, hned na první křižovatce
přede mne najede nadměrný náklad a upaluje povětšinou okolo
60-80kmh. I tak to stíhám, na nakládku přijíždím včas, ale
protože je poslední den v měsící, trvá mi 2h naložit 32 palet.
Při zapadajícím slunci odpojuji návěs v místním areálu a s
tahačem upaluju zkratkama domů. Tak moc se těším na sobotní
ples, že předjíždím osobáky plantající se po středu silnice a vyplatilo se, ve 20h sem doma.
Komentáře