Nemám rád ptáky...

… a rezavy sloupky.

V 5:43 nasedám s úsměvem do vlaku směr Praha – Plzeň. Hnedle po ránu mě pobavila paní na pokladně. Minulý pátek cestou z Plzně sem si koupil jízdenku nejdřív do Prahy a potom do Zábřehu. Cesta domů mě stála 330kč, avšak cesta do práce byla o 99 dražší. Asi nějaká pondělní výhodná sazba. Po pěti hodinách se dostávám do Plzně, zbývalo asi 5km trolejbusem. Jooo, to bych ale musel trefit ten správnej. Jeden jede do půlky trasy, druhý skoro k autu a třetí, který jede až k autu projel zastávku bez zastavení. Tak sem si počkal dalších 10 minut na ten, co jede skoro k autu a kilometr jsem šněroval pěšky. Už jsem u auta, obcházím ho z pravé strany, potom z levé a když jsem u nádrže, vidím, že někdo mi sundal víčko. Kouknu okolo auta, nikde nic poteklého, tak pro jistotu ještě změřím hladinu nafty a oddechnu si, nic nechybí. Chvíli po 11h opouštím Plzeň a jedu na vykládku ke Strakonicím. Okolo 12h jsem na vykládce a za dvě hodiny složeno. Přejíždím do blízké dědiny a zastavuji před místním Koloniálem. S plnou igelitkou potravim se vracím do auta a jedu kousek vedle Rokycan, kde mám v úterý ráno nakládat. Telefon u ucha a fičím se sluncem v zádech na sever do Rokycan, promotám se úzkyma kruháčema, s dobrou náladou pouštím lidi na přechodech, příležitostně se do telefonu vysměji Gugovy a jeho Scanii v plné palbě :D … Za 20 minut už stojím před firmou, kde mám nakládat, ale všude zavřeno a nikde nikdo. Při hledání nějaké odstavné plochy se otáčím na menším prostoru, bohužel si v zrcátku spolujezdce nevšimnu řady malých, rezavých sloupků a tak mé couvání zastavuje až hlasité praskání plastů. Vylezám ven, obcházím auto a při pohledu na mezinápravový spojler na mě jdou mdloby. Znechucen a otráven parkuji poblíž místní hospody a po pár hodinách nadávání jdu raději spát.

Termín nakládky mám na 11h, takže když sem se v 9h probudil, měl sem ještě hromadu času na snídani a na držení smutku za díru ve spojleru. Chvíli před 11h přijíždím na firmu, pan vedoucí, velice ochotný člověk, hnedle se mě ujal a za 40 minut sem měl naloženo 24,5t dřeva určeného do Belgie. Po zakurtování 14ks kurtů sem se přesunul do Plzně a hledat bankomat, kde bych vybral peníze na naftu. Zastavil sem někde na hlavní třídě, naštěstí tam byly dva pruhy, takže auta mě mohli vklidu objíždět. Bankomat byl nedárnej a tak sem nevybral tolik, kolik bych potřeboval. Po telefonické pomoci od mé mámy jsem se zastavil ještě u místního Tesca, kde sem vybral zbytek peněz a mohl sem si stoupnout do řady kamionů před čerpací stanicí ONO. Po 40 minutách mám natankováno a jedu do Nýřan do Dafu pro trochu oleje a taky adblue. Když už vedoucí skladu klepe prstem do počítače, tak se ho ptám, co mě bude ta sranda se spojlerem stát a po jeho odpovědi sem sebou málem švihnul... Z kyselym ksichtem sedám do auta a upaluju pryč. Při výjezdu z Dafu ještě fotím novou slovenskou hitovku a o kilometr dál kamiony od Zdeňka Hodana.

Znaven z náročného kurtování parkuju okolo 23h kousek za Frankfurtem a ihned usínám.

Ráno okolo 8h, do cíle zbývalo okolo 400km, no přes kopec. V 11h dopoledne přijíždím na místo vykládky. V bráně mě zastavuje destař a posílá mě do druhého areálu, který je vzdálený přibližně 2km. Tak se tedy přesunu do druhého areálu, destař mi ukázal, kde mám zaparkovat a že si to můžu odkurtovat, že mě hned složí. Tak tedy sundávám kurty a najednou na mě destař huláká, až zastavím a počkám. Tak tedy čekám. Zadýchaný človíček se velice omlouvá a posílá mě zpět do prvního areálu, odkud sem přijel. Tak tedy zase přejedu do prvního areálu a to byla rychlovka, skládali mě dva destaři a já sotva stíhal rozdělávat a skládat sloupky na návěsu. Po složení zjišťuji, co mě čeká dál a mám čekat. Přejíždím na kamenité parkoviště a protože mám čas, tak si dávám oběd a dolívám olej. Za dvě hodiny pípá na telefon a v příchozí sms je místo nakládky. Nečekaně, Antwerpy vzdálené 100km. Zvedám kotvy a sunu se k Antwerpám. Cesta k dálnici vede venkovem, rovná a široká silnice, rychlost omezená na 80kmh a občas nějakej ten semafor s radarem. Na jednom semaforu mi to nevychází, prolítím na oranžovou, ale fotka se nekonala, takže sem to asi stihl. Okolo 17h parkuji před firmou v Antwerpském přístavu. Zbývalo jen připravit návěs na nakládku. Stál sem hned vedle cesty, kde byl velký provoz kamionů, takže plachta na návěsu mlátila do desek, které sem přesouval z vrchu dolů, no kopec srandy. Když bylo hotovo, vylezl sem z návěsu a slyším hlasitý, ale pěkný rachot. Otáčím se a koukám, jak ke mně uhání velkej zelenej traktor, který měl místo tlumiče a komínu obyčejnou nerezovou trubku. Téda, to byl zvuk, to by mohl závidět kdejaký kamion. S úsměvem na rtech koukám na traktoristu a zvedám palec, ten zamává a tak 50kmh to prosviští kolem mě.

Ráno v 7h jdu do kanceláře, která je ještě zamčená. Protože to mám k autu dobrých 400m, tak pár minut čekám na větru, než se belgické slečny pozdraví a začnou pracovat. Za 5 minut odemykají dveře a já se jako první hrnu k počítači, kde se musím zaregistrovat. Vše probíhá jak má a za 5 minut hotovo, čekám u okénka na nějaké informace a paní na mě volá, že nejsou hotové celní papíry, že musím hodinu počkat. Tak teda za hodinu a půl dostávám papíry k nakládce. Najel sem k první hale, couvu na rampu a 20 minut čekám, než se začne něco dít. Bylo mi naloženo zboží skoro doplna, přes placený tunel přejíždím do druhé haly, kde mi byly naloženy 3 krabice vážící 300kg. A to se vyplatí. Kurtuju jak zběsilý, 15 kurtů, a ve 12h ujíždím přes zacpané Antwerpy zpět na Česko. Cesta probíhala víceméně dobře, občas nějaká kolona, ale jinak dobrý.

Pak to přišlo. Třípruhová dálnice, já v pravém pruhu 90kmh, vedle mě osobní auto cca 110kmh. V té rychlosti se mi mihne před kabinou pták oněco větší jako holub, o 10cm mine osobní auto a pomalu se zvedá nahoru, ale už vidím, že to nestíhá. Otáčím hlavu bokem, pravou ruku dávám před oči a RÁÁÁNA! Mrknu před sebe a na předním skle dvoumetrový „pavouk“. Ihned zastavuji v ostavném pruhu a volám šéfovi, co se mi přihodilo.

Ještě klepající se pokračuju v cestě dál, na vykládce musím být do 12:30. S trochou štěstí přijíždím ve 12h. Na vykládce potkávám českého kolegu, který byl semnou i na nakládce v Antwerpách. Chvíli si povídáme, poté odevzdávám papíry od nákladu a čekám. Za dvě a půl hodiny jsem složen a uháním do Kostelce n. O. ještě rychle naložit na přístí týden. Co čert nechtěl, hned na první křižovatce přede mne najede nadměrný náklad a upaluje povětšinou okolo 60-80kmh. I tak to stíhám, na nakládku přijíždím včas, ale protože je poslední den v měsící, trvá mi 2h naložit 32 palet. Při zapadajícím slunci odpojuji návěs v místním areálu a s tahačem upaluju zkratkama domů. Tak moc se těším na sobotní ples, že předjíždím osobáky plantající se po středu silnice a vyplatilo se, ve 20h sem doma.