Vítr, můj nepřítel...

Tento týden sem začal nezvykle brzo, už v pondělí... a ještě k tomu ve 4h ráno. Nezvyk no, ale v 6h ráno už stojím v Hranicích u rampy a skládám. 34 palet je za hodinu venku, uklízím návěs, snídám, flákám se, volám šéfovi. Je teprve půl osmé a já mám nakládku na 12h v Brně vzdáleném necelé 2h cesty.
Vyjedu z vykládky, jedu na pumpu do Lipníku a čekám na šéfa. Za 10min už srkáme kávu z automatu, povídáme, co nového a tak všelijak.  Šéf jel dál na Hranice a Rožnov, já se otočil a fičel do Přerova, hnedle v první dědině jsem se ještě stavil pro anglické rohlíky, bulky a podobně, ať je co snídat. Po cestě volám „místnímu pekařovi“, kde se poflakuje a nečekaně za půl hodiny stojíme v Přerově na pumpě, pijeme kafe a žvejkáme rohlík.

Za půl hodiny pokračuju na pumpu do Břestu, otevírám nádrž, chytnu za pistol a nic, pořádně se podívám pod ruku a pistole zamčená. Podívám se na další stojany a pistole na naftu, všude zamčené. Jdu se za obsluhou informovat a prý že nafta došla a že bude za pár hodin. Pokračuju dále na Brno, kroutím se kolem dálnice, z levé strany, z pravé strany, ale zadarmo. Kousek za Kroměříží zvoní telefon, na druhé straně kamarád Radys, tak povídáme a povídáme, mezitím se zastavím nakoupit ve Vyškovském Tescu, no za hodinu už sem měl tak dřevěnou ruku, že sem to musel položit. Vyjedu z Vyškova a rozsvítila se rezerva, tak jedu, jedu a hledám nějakou rozumnou pumpu, až zastavuji v Rousínově. Natankuju pár desítek litrů a pokračuju do Brna, v 11h30min jsem na místě, úzká ulička, malý plac, všude hromada kamionů, strašný místo. Nahlásím se, po 3 hodinách najíždím na halu, je mi naloženo 23t železa, krásná práce, zakurtuju a upaluju skrz Brno až skoro k Litomyšli, kde můj den v 18h končí. Po cestě asi 3x zachraňuji své levé zrcátko strhnutím kamionu na okrajovou čáru a kousek za ní, lidi asi spěchají do Brna a tak valí čára nečára. Okolo 22h se zastavuje kamarád, chvíli si povídáme a pak jdu na pár hodin spát.

Jsou 4h ráno a já stojím na pumpě ONO ve Vysokém Mýtě, tankuji naftu, adblue, měním české koruny za eura a pokračuju v cestě dál. Kousek za Jičínem odbočuji na Mnichovo Hradiště, Mimoň, děsné šoutky, spotřeba roste a roste. Přejíždím dálnici D8 a pokračuju na další sjezd. Za pár minut najíždím na dálnici a pomalu se šplhám na Agipku koupit si mýto. Kousek před pumpou koukám do protisměru a už mě oslňuje nějakej plzeňák s červenym Ivecem, kdo jinej, než Zdeněk Hodan.

Za pár hodin se sunu po německých dálnicích, fouká tak silný vítr, že po rovině při rychlosti 80kmh se aktuální spotřeba pohybuje v rozmezí 35-55 litrů, což je děsné. Dojíždím kousek za Kassel, kouknu na počítač a průměrná spotřeba za přibližně 1000km je 40 litrů na 100km. Naštvanej v 15h večeřím, dělám pár fotek a jdu spát.

V 1h ráno mi poskakuje mobil po palubní desce. Koutkem oka nahlédnu, kdo mě budí a on Zdeněk Hodan. Nevěnuju mu pozornost a spím dál. Za hodinu a půl vstávám, odepisuji Zdeňkovi, dělám si čaj a pomalu vyjíždím. Za pár minut přichází další SMS, tak odpovídám a tak to jde další 4h. Po 4h jsme oba v Holandsku na vykládce, každej na té své. V 7h jdu do kanceláře, jsem nasměřován do haly, která je támhle za rohem, najíždím za roh, couvám do haly. Odplachtuju střechu a bok návěsu a přišel jeřábník, kterej neuměl ani slovo anglicky, takže domluva byla jen rukama nohama. Skládáme první balík železa, pak druhej, pak další a jeřábník utíká na svačinu. Za 15 minut pokračujeme, skládáme dalších 5 balíků a jeřábník jde na kafe. Za půl hodiny opět pokračujeme, zase shodíme pár balíků a opět svačina. Po svačině mi jeřábník vysvětlil, že před halu přijede český kolega a že mu mám vysvětlit, kam má couvnout, aby nezavazel. Jdu tedy před halu a vidím, jak dojíždí kolega a na SPZ má napsané RO. Nasměřuji ho vedle haly, a jdu opět uvazovat balíky železa. Slááva, po 3h jsem složen, avšak další práci nemám. Odjíždím z firmy o dvě ulice dál a tam čekám na SMS od šéfa. Za 10 minut jsem se dočkal, SMS zněla: "Čekej, hledáme zpátečku". Skáču na postel pod peřinu a spím. Po necelých dvou hodinách mě budí SMS s informacemi o nakládce. Nakládka na zítra ráno, prima. Píšu zprávu Zdeňkovi a je na tom stejně, nakládka zítra ráno. Usedám za volant a plíživým tempem jedu do Antwerp do přístavu. Okolo 13h si vyzvedávám papíry k nakládce a přejíždím na novou adresu. Koukám na budovy, hledám číslo 1218. Za pár set metrů vidím hledané číslo, avšak na budově jiný nápis, tak pokračuju dál a doufám, že další budova bude ta má. Na další budově číslo 1220 a to už sem věděl, že jsem špatně. Na kruháču jsem se otočil a jel na 1218. U brány jsem chytl dva místní řidiče, kteří mě ujistili, že jsem správně. Jdu do kanceláře, s nepříjemnou paní za pultem domlouvám nakládku. Za hodinu hotovo, naloženo 20 palet granulátu na SK. Vyjíždím z firmy, výletním tempem projedu zacpané Antwerpy a v 17h končím na B/NL hranicích.


4h ráno a já se sunu přes Holandsko do Německa. Tradiční zastávka na hraničním přechodu NL/D Venlo na zakoupení německého mýta. Restaurace, kde mýto platím, byla v 5h zavřená. Najdu jiný automat, zadám potřebné údaje, avšak automat nechce sežrat papírovou padesátieurovku. Jdu přes celé parkoviště k dalšímu automatu, vystojím řadu, opět zadám potřebné údaje a už tam soukám papírovky. Dvě padesátikoruny to bere bezproblémů, ale pětieurovku to sežralo a nic, žádný nápis na obrazovce, nic. Zřejmě manželka nějakého řidiče mi ukázala, že tady z boku mi vyjela ta pětieurovka ven a že je asi špatná, zkouším znovu a opět nic, vytahuju tedy dvacetieurovku a už to funguje, dostávám lístek s mými údaji, 18E v kovových mincích a s díkem a úsměvem na tváři mizím do auta a pokračuju dál. Kolem 7h přichází SMS z domova od maminky, že je tam mlha a zima. Odepisuji a vytahuji foťák, abych ukázal, jak se mám já.

Najíždím na dálnici A44, poté A38, a opakuje se to samé, co v úterý. Silný vítr mi opět kazí průměrnou spotřebu. 100km před českými hranicemi se rozsvěcuje "hladové oko". Zajíždím na první Autohof a tankuju za posledních 28E, co mi zbylo. Pokračuju dál, přejedu české hranice, volám šéfovi, že vítr mi udělal čáru přes rozpočet a sjíždím k první české pumpě. Stojím v řadě 4 kamionů. Po půl hodině se řada pohnula a už sem byl třetí. V jednu chvíli sem si všiml, že u stojanu, kde kamiony často netankují z důvodů malého objemu tankovací hadice, se uvolnilo místo. Najíždím za nějaké malé Suzuki, tak metr za něj. Lezu ven tankovat a ve stejnou chvíli vylézá starší paní ze Suzuki a jak sem si všiml v kameře, podle gest na mě neměla slušného slova. (záznam mám, ale zveřejňovat nebudu, až později). Natankuji pár desítek litrů, zaplatím zbývajícími penězmy a odjíždím na výše zmíněný Agip, uložit se ke spánku. Našel sem místo poblíž mladých rumunských řidičů. Jejich kolega zřejmě nedávno dostal nový Mercedes Actros MP4, tak celá parta prolézala auto od vrchu až dolů, z leva doprava. Já mrkl na film a šel v 16h spát.

Pátek, 3h ráno a já startuji směrem k domovu. Po cestě zastavuji v České Lípě na zákazu stání a utíkám do automatu vybrat peníze na naftu. Po cestě sem musel dělat 45 minut pauzu, tak jsem si prvním 15 minut udělal v zákazu stání a kupodivu mi to prošlo. Městská policie v České Lípě asi pracuje až v 5h. Ještě po tmě dojíždím na ONO do Milovic, beru dalších 90 litrů nafty a pokračuji dál. Poslední zastávka byla na OMV v Moravské Třebové, kde jsem dodělal 30 minut povinné pauzy a poté upaloval domů.



Zastavil jsem před našim domem, vyházel pár věcí, do návěsu naložil jízdní kolo a odvezl jsem celý kamion do místního JZD. Zatáhnu záclonky, vytáhnu bicykl a už se motám domů. Sice to byly necelé 2km cesty, ale určitě to byla největší fyzická zátěž celého týdne.