První téměř bezproblémový týden
V pondělí večer usedám k šéfovy do Scanie a uháníme do Kolína, kde jsem v sobotu nechával své auto. O půlnoci jsme na místě, nastartoval jsem motor, obhlédl plachtu, náklad, jestli si někdo nepřilepšil, vybalím dvě tašky s jídlem, oblečením a ostatníma zbytečnostma a na pár hodin jdu spát.
Budík na 6:20, 20 minut než se vyprdolím z areálu a v 7h jsem v Kutné Hoře. Přes vrátnici najedu do firmy, hledám nějakého destaře, ale nikde nikdo. Tak tedy rozplachtuju auto, odkurtuju náklad, a opět hledám destaře, na druhý pokus úspěšně nacházím. Mrkl do papírů, povídá, že sem na správné firmě, ale že musím jet na sklad, který je na kraji města. Tak tedy po půl hodině strávené na špatném místě odjíždím a hledám sklad. Kousek za Kutnou Horou, tak 300m od silnice vidím nějakou starou budovu, ale nikde ani značka, nic. Odbočuji z hlavní silnice a po uježděném sněhu kloužu z kopce k zavřené bráně.Zastavuji pár metrů před bránou, už ke mě jde vrátnej, že si mám vycouvnout do půlky kopce a přijít s papírama. Zapínám uzávěrku, kola na tom uježděném jen prohrábnou a nic, tak popojedu dva metry do čerstvého, neuježděného sněhu, kola zabírají a já couvu do kopce. Postavím auto na kraj ulice, beru papíry a přes vrátnici jdu do kanceláře, odevzdávám papíry a že mám cca hodinu a půl čekat na vyclení nákladu. Bylo asi půl deváté, vytahuju vařič, dělám čaj a žvejkám babiččen štrůdl.
Kolem půl dvanácté vjíždím do areálu, všude uježděný sníh, tak se rozjedu, párkrát škubnu volantem a stojím čelem k rampě. Na druhý pokus škubnu volantem na druhou stranu a už stojím tak nějak přibližně dobře, otevřu vrata, doškrábu se dva metry k rampě a dokoukávám rozkoukaný film. Za půl hodiny jsem složen a odjíždím na ONO v Církvicích, tankuji naftu i adblue, měním eura a pokračuju do Napy do Pardubic. Za půl hodiny pokračuju s 10l kanystem oleje na nakládku do Koslelce n. O. Paleťákem si naložím 33 europalet, celkem 19t, zakurtuju a mířím do Prahy, kde mám sraz se šéfem. Po cestě dokupuju mýto, jelikož mýtná krabička už zase 2x pípala. Za hodinu už stojím na kraji Prahy, předávám papíry a dělám krátkou pauzu. Zbývaly mi ještě 2h jízdy, tak jsem dojel akorát na Petrovice, měl sem štěstí, protože hned na začátku byly volné 2 parkovací místa. Ikdyž tam byl zákaz stání, tak jsem tam já, kolega z Valatransu a dalších šest kamionů, přespali do rána bezproblémů.
V 6h ráno vyjíždím, škrábu se u Petrovic k tunelům směrem na Německo, na kopci mlha, tak se poflakuju 60-70kmh, za pár kilometrů se mi rozbliká oranžová kontrolka, nic konkrétního, tak tomu nevěnuju moc pozornosti. O minutu později chci stěrači setřít přední okno, ale stěrače nestírají. Zastavím na první parkovišti, vypnu a zapnu motor, ale chyba stále svítí a stěrače nefungují. Mrknu do jistkové skříně a nacházím jednu pojistku prasklou. Vyměním ji a hurá, střerače stírají, avšak oranžová závada svítí dál. Rozjel jsem se dál na západ, po pár hodinách začalo lehce prholit, a jelikož bylo pod nulou, tak to začalo přimrzat na okně. Chvíli jsem to roztíral stěrači, ale vynechal sem jeden cyklus a už sem měl na okně pár milimetrů ledu, kterej nešel setřít. Protože mám trošku prasklé přední okno, nemůžu ho ohřívat teplým vzduchem z topení. Zastavuji na prvnim parkovišti, kartičkou profesního průkazu seškrabuju led z okna a už si dávám větší pozor, aby se to neopakovalo. Pak už to byla docela pohodová jízda až na Holansko-Belgické hranice, kde jsem kolem 16h zakempoval. Bylo ještě světlo, tak jsem přehodil rezervu z paletového koše do svého držáku. Při dolévání oleje do motoru mi vršek od kanystru sklouzl mezi plasty. Půl hodiny sem se ho pokoušel vytáhnout, ale je na takovém místě, že se tam nedá bez šroubováku dostat.
60km do cíle, čistě teoreticky by měla stačit hodina, kór, když jedu po dálnici, to bych ale nesměl jet přes Antwerpy. Termín vykládky jsem měl na 8h, já vyjel už v 6h a dobře sem udělal, ujel jsem 40km a když jsem se blížil k Antwerpám, začalo to houstnou, potahovali jsme několik kilometrů. Na vykládku jsem dojel v 7h35min. Tak, akorát, než jsem našel správnou halu a odkurtoval náklad, tak bylo 8h. Složil jsem, přejel 30km na nakládku, kde jsem nakládal i minulý týden. Něco ale bylo jinak, tento týden jsem měl všechny dokumenty vpořádku, takže jsem se zaregistroval, přejel dalších 20km do nakládací haly, vše šlapalo jak na drátkách. Z kanceláře mě poslali naložit na halu, která byla vzdálená vzdušnou čarou asi 300m, avšak já si nebyl jistej, která ta hala to je, takže jsem na opuštěném kruhovém objezdu odbočil špatně a dojel k zamčené bráně. V tu chvíli mě polilo horko, protože jsem musel couvat 2x na pravou stranu mezi úzké betony. Pár minut mi to trvalo, ale povedlo se, byl jsem zase na kruháči a auto nemělo ani škrábanec. Zvolil jsem tedy druhý výjezd a dojel k elektrické bráně. Když jsem vjížděl do areálu, tak mi ji otevřel místní řidič kamionu, který přetahoval návěsy po fabrice. Přijel jsem nečekaně v 10h10min, takže jsem volných 20min využil ke svačince. Pak to šlo rychle, ve 12h jsem stál před firmou, papíry v ruce, ještě zbývalo zakurtovat náklad. Měl jsem štěstí, že jsem stál u frekventované křižovatky v průmyslové zóně, takže okolo jezdilo hodně kamionů, na které byla radost pohledět. Při průjezdu jednoho Dafu a Manu mi naběhla husí kůže, protože tyhle dvě auta měli výfukovou klapku a ten zvuk, to byl rachost, to bych mohl poslouchat celý den.
Při kurtování vedle mě zastavil kolega z Vysokého Mýta, tak jsme chvíli plkali a já pak odjel, abych se dostal co nejblíže k domovu. V Antwerpách klasicky zácpa, ale pak to jelo pěkně, krátká zastávka na hraničním přechodu Venlo (NL/D) pro zaplacení německého mýta a protože provoz byl docela rozumnej, dojel jsem až ke Kasselu. Následovalo papírování, vyúčtování, večeře, telefon domů a konečně postel.
Ráno, 3:30, no hnus. Vyhrabu se z peřin, se zapelenyma očima vyrážím na poslední cestu v týdnu. Za půl hodiny jsem na kopci, všude zákaz předjíždění, z kopce 60kmh pro kamiony. Tak tam naladím 60, chvíli se kloužu, dojede mě Volvo, nalepí se metr za mě, půl kabinou vedle mě. Tak po chvíli zrychlím na 70, kopce se skoro srovnává v rovinku, tak to pustím, protože následuje kopec nahoru, najedlou blesk přes celou kabinu, hned sem byl vzhůru, mrknu do zrcátka a druhý blesk pro Němce s Volvem, který mě za pár kilometrů předjel. To je začátek dne, no fuj.
Ujedu dalších 100km, najednou mě předjíždí dodávka, mrknu bočním oknem vedle sebe, německý BAG policista kouká na mě. Opět mi naskočila husí kůže, dodávka se zařadí předemne a pomalu zrychluje a pomalu ujíždí. O pár kilometrů dál, vidím, jak dodávka odbočuje z dálnice pryč a já si oddechl. Zbytek cesty pohoda, jen na německo-české hranici, ještě před tunelama, takovej vichr, že mě to tlačilo z pruhu ven. Sjíždím do Ústí n. L. a volám šéfovy, kde nechat auto. Byl jsem nasměrován do Prahy. Tak se tedy poflakuju kolem dálnice D8, až se došourám do Prahy za šéfem. Ještě jsem ani nevylezl z auta, už zamnou utíká šéf, že mám odpojit návěs a zapojit ten jeho. Tak odpojuji, zapojuji a vyjíždíme do D11 do Hradce a dál na Mohelnice. Nečekaně se opět po čtyřdenním provozu rozsypala spojka na jeho Scanii. Dojedu kousek za Hradec, přesněji na Agip do Chvojence, vytahuju kartu, usedám na sedadlo spolujezdce a nechám se odvést na benzinu do Mohelnice, kde si pár minut počkám na odvoz domů.
Resumé: Nebýt té fotky z radaru, tak to mohl být první pohodovej týden v tomto roce :)
Budík na 6:20, 20 minut než se vyprdolím z areálu a v 7h jsem v Kutné Hoře. Přes vrátnici najedu do firmy, hledám nějakého destaře, ale nikde nikdo. Tak tedy rozplachtuju auto, odkurtuju náklad, a opět hledám destaře, na druhý pokus úspěšně nacházím. Mrkl do papírů, povídá, že sem na správné firmě, ale že musím jet na sklad, který je na kraji města. Tak tedy po půl hodině strávené na špatném místě odjíždím a hledám sklad. Kousek za Kutnou Horou, tak 300m od silnice vidím nějakou starou budovu, ale nikde ani značka, nic. Odbočuji z hlavní silnice a po uježděném sněhu kloužu z kopce k zavřené bráně.Zastavuji pár metrů před bránou, už ke mě jde vrátnej, že si mám vycouvnout do půlky kopce a přijít s papírama. Zapínám uzávěrku, kola na tom uježděném jen prohrábnou a nic, tak popojedu dva metry do čerstvého, neuježděného sněhu, kola zabírají a já couvu do kopce. Postavím auto na kraj ulice, beru papíry a přes vrátnici jdu do kanceláře, odevzdávám papíry a že mám cca hodinu a půl čekat na vyclení nákladu. Bylo asi půl deváté, vytahuju vařič, dělám čaj a žvejkám babiččen štrůdl.
Kolem půl dvanácté vjíždím do areálu, všude uježděný sníh, tak se rozjedu, párkrát škubnu volantem a stojím čelem k rampě. Na druhý pokus škubnu volantem na druhou stranu a už stojím tak nějak přibližně dobře, otevřu vrata, doškrábu se dva metry k rampě a dokoukávám rozkoukaný film. Za půl hodiny jsem složen a odjíždím na ONO v Církvicích, tankuji naftu i adblue, měním eura a pokračuju do Napy do Pardubic. Za půl hodiny pokračuju s 10l kanystem oleje na nakládku do Koslelce n. O. Paleťákem si naložím 33 europalet, celkem 19t, zakurtuju a mířím do Prahy, kde mám sraz se šéfem. Po cestě dokupuju mýto, jelikož mýtná krabička už zase 2x pípala. Za hodinu už stojím na kraji Prahy, předávám papíry a dělám krátkou pauzu. Zbývaly mi ještě 2h jízdy, tak jsem dojel akorát na Petrovice, měl sem štěstí, protože hned na začátku byly volné 2 parkovací místa. Ikdyž tam byl zákaz stání, tak jsem tam já, kolega z Valatransu a dalších šest kamionů, přespali do rána bezproblémů.
V 6h ráno vyjíždím, škrábu se u Petrovic k tunelům směrem na Německo, na kopci mlha, tak se poflakuju 60-70kmh, za pár kilometrů se mi rozbliká oranžová kontrolka, nic konkrétního, tak tomu nevěnuju moc pozornosti. O minutu později chci stěrači setřít přední okno, ale stěrače nestírají. Zastavím na první parkovišti, vypnu a zapnu motor, ale chyba stále svítí a stěrače nefungují. Mrknu do jistkové skříně a nacházím jednu pojistku prasklou. Vyměním ji a hurá, střerače stírají, avšak oranžová závada svítí dál. Rozjel jsem se dál na západ, po pár hodinách začalo lehce prholit, a jelikož bylo pod nulou, tak to začalo přimrzat na okně. Chvíli jsem to roztíral stěrači, ale vynechal sem jeden cyklus a už sem měl na okně pár milimetrů ledu, kterej nešel setřít. Protože mám trošku prasklé přední okno, nemůžu ho ohřívat teplým vzduchem z topení. Zastavuji na prvnim parkovišti, kartičkou profesního průkazu seškrabuju led z okna a už si dávám větší pozor, aby se to neopakovalo. Pak už to byla docela pohodová jízda až na Holansko-Belgické hranice, kde jsem kolem 16h zakempoval. Bylo ještě světlo, tak jsem přehodil rezervu z paletového koše do svého držáku. Při dolévání oleje do motoru mi vršek od kanystru sklouzl mezi plasty. Půl hodiny sem se ho pokoušel vytáhnout, ale je na takovém místě, že se tam nedá bez šroubováku dostat.
60km do cíle, čistě teoreticky by měla stačit hodina, kór, když jedu po dálnici, to bych ale nesměl jet přes Antwerpy. Termín vykládky jsem měl na 8h, já vyjel už v 6h a dobře sem udělal, ujel jsem 40km a když jsem se blížil k Antwerpám, začalo to houstnou, potahovali jsme několik kilometrů. Na vykládku jsem dojel v 7h35min. Tak, akorát, než jsem našel správnou halu a odkurtoval náklad, tak bylo 8h. Složil jsem, přejel 30km na nakládku, kde jsem nakládal i minulý týden. Něco ale bylo jinak, tento týden jsem měl všechny dokumenty vpořádku, takže jsem se zaregistroval, přejel dalších 20km do nakládací haly, vše šlapalo jak na drátkách. Z kanceláře mě poslali naložit na halu, která byla vzdálená vzdušnou čarou asi 300m, avšak já si nebyl jistej, která ta hala to je, takže jsem na opuštěném kruhovém objezdu odbočil špatně a dojel k zamčené bráně. V tu chvíli mě polilo horko, protože jsem musel couvat 2x na pravou stranu mezi úzké betony. Pár minut mi to trvalo, ale povedlo se, byl jsem zase na kruháči a auto nemělo ani škrábanec. Zvolil jsem tedy druhý výjezd a dojel k elektrické bráně. Když jsem vjížděl do areálu, tak mi ji otevřel místní řidič kamionu, který přetahoval návěsy po fabrice. Přijel jsem nečekaně v 10h10min, takže jsem volných 20min využil ke svačince. Pak to šlo rychle, ve 12h jsem stál před firmou, papíry v ruce, ještě zbývalo zakurtovat náklad. Měl jsem štěstí, že jsem stál u frekventované křižovatky v průmyslové zóně, takže okolo jezdilo hodně kamionů, na které byla radost pohledět. Při průjezdu jednoho Dafu a Manu mi naběhla husí kůže, protože tyhle dvě auta měli výfukovou klapku a ten zvuk, to byl rachost, to bych mohl poslouchat celý den.
Při kurtování vedle mě zastavil kolega z Vysokého Mýta, tak jsme chvíli plkali a já pak odjel, abych se dostal co nejblíže k domovu. V Antwerpách klasicky zácpa, ale pak to jelo pěkně, krátká zastávka na hraničním přechodu Venlo (NL/D) pro zaplacení německého mýta a protože provoz byl docela rozumnej, dojel jsem až ke Kasselu. Následovalo papírování, vyúčtování, večeře, telefon domů a konečně postel.
Ráno, 3:30, no hnus. Vyhrabu se z peřin, se zapelenyma očima vyrážím na poslední cestu v týdnu. Za půl hodiny jsem na kopci, všude zákaz předjíždění, z kopce 60kmh pro kamiony. Tak tam naladím 60, chvíli se kloužu, dojede mě Volvo, nalepí se metr za mě, půl kabinou vedle mě. Tak po chvíli zrychlím na 70, kopce se skoro srovnává v rovinku, tak to pustím, protože následuje kopec nahoru, najedlou blesk přes celou kabinu, hned sem byl vzhůru, mrknu do zrcátka a druhý blesk pro Němce s Volvem, který mě za pár kilometrů předjel. To je začátek dne, no fuj.
Ujedu dalších 100km, najednou mě předjíždí dodávka, mrknu bočním oknem vedle sebe, německý BAG policista kouká na mě. Opět mi naskočila husí kůže, dodávka se zařadí předemne a pomalu zrychluje a pomalu ujíždí. O pár kilometrů dál, vidím, jak dodávka odbočuje z dálnice pryč a já si oddechl. Zbytek cesty pohoda, jen na německo-české hranici, ještě před tunelama, takovej vichr, že mě to tlačilo z pruhu ven. Sjíždím do Ústí n. L. a volám šéfovy, kde nechat auto. Byl jsem nasměrován do Prahy. Tak se tedy poflakuju kolem dálnice D8, až se došourám do Prahy za šéfem. Ještě jsem ani nevylezl z auta, už zamnou utíká šéf, že mám odpojit návěs a zapojit ten jeho. Tak odpojuji, zapojuji a vyjíždíme do D11 do Hradce a dál na Mohelnice. Nečekaně se opět po čtyřdenním provozu rozsypala spojka na jeho Scanii. Dojedu kousek za Hradec, přesněji na Agip do Chvojence, vytahuju kartu, usedám na sedadlo spolujezdce a nechám se odvést na benzinu do Mohelnice, kde si pár minut počkám na odvoz domů.
Resumé: Nebýt té fotky z radaru, tak to mohl být první pohodovej týden v tomto roce :)
Komentáře