Mmm, Holandsko...
Takové to mé klasické pondělí, do
12h spím, pak oběd, nákup a chvíli před třetí hodinou
odpolední vyrážím na dlóóóuhatánskou cestu do Trnavy. Cesta
jako z pohádky, všude sluníčko, málo auto, Radeček napapanej,
jelo se dobře. Po cestě sem ještě navštívil Witmena a Andrejku,
chvíli jsme pokecali a na rozloučenou jsem jim udělal osobní
taxi. No já sem dobrák... Upaluju přes hranice a ujedu asi 30km,
než si uvědomím, že nemám na okně slovenskou mýtnou krabici.
Tak hnedle zastavuji na první autobusové zastávce, vytahuji tu
ohyznost a s mohutným nápřahem umisťuji na okno. Po 20h přijíždím
do Trnavy, ulice správná, ale všude tma. Na konci ulice vidím
vrátného, jak se opírá o závoru a kouří. Jdu tedy za ním s
papírama v ruce, ukazuju mu adresu, jméno firmy, ale vrátnej se
nechytá, že tady nic takového není. Znovu usedám do auta, couvám
ze slepé ulice, v půlce slepé ulice se rozjedu do další slepé
ulice kolem velké haly a za halou další kouřící Slovák. Z okna
na něj zavolám, že hledám firmu LT a on povídá, že to jsou oni
a že si mám najet na rampu. Se zadařilo, couvnu na rampu, uklidím
sundané kurty a utíkám za chlápkem do kanclu. Za 30 minut bylo
složeno a jelikož sem měl nakládku v Brně, tak sem uháněl do
Brna.
Probouzím se v Brně asi kilometr od
nakládky. Termín nakládky na 16h, hodiny ukazují 9h. Tak sem se
nasnídal, uklidil na návěsu, uklidil v kabině, čumím na filmy.
V 15h stojím před bránou firmy, přes interkom hulákám na
hlídače mou SPZ a jméno a za 10min už stojím na rampě. Než
obejdu budovu, půlka auta naložená, tak vykládám s destařem,
cože to vezu a kam. Za hodinu odjíždím, vykládka poblíž
Groningen v NL, konečně pojedu někam jinam, než do Eindhovenu.
Vymotám se z Brna a s 1380kg na návěsu /návěs plný/ mířím po
dálnici na Prahu. Jelikož vezu vítr a dálnice je drahá, u
Jihlavy sjíždím a přes Havlíčkův Brod a Kolín se dostávám u
Českého Brodu na hradeckou dálnici. Krátký pokec se šéfem a už
nabírám směr Petrovice, opět povětšinou kolem dálnice. Po
cestě naberu naftu, koupím D mýto a fičím, dokud můžu. Okolo
půlnoci přijíždím na benzinovou pumpu, všude narváno k
prasknutí, můj plán „naprasit“ se před stojany už napadl dva
Poláky a taky jednoho Němce. Pokračuji dál po parkovišti, až
uvidím dalšího Němce, který obchází svou rozsvícenou
soupravu. Buď přijel chvíli přede mnou anebo dělá kontrolu před
jízdou. Měl sem štěstí, Němec obešel auto, nasoukal se do
kabiny a odjel, takže místo bylo mé.
Ráno se probudím okolo 9h, akorát na
snídani. Ochutnám maminčin štrůdl, dám si jeden kousek, dva
kousky, tři kousky ...a krabička prázdná. Nezbývalo než
pokračovat v cestě. Ještě před jízdou zkontroluji auto,
obcházím, koukám a vidím, jak mi někdo nakreslil logo Nike na
plachtu, a pěkně nožem. Protože jsou vrata zaplombované,
nakukuji vyřezanou dírou a zjišťuju, jestli něco chybí.
Naštěstí bylo vše v pořádku, tak sem vyrazil. Cesta ubíhala
pěkně, v kopcích sem byl s tunou a půl krááál, všude první.
Když sem jel kolem letiště v Halle, všiml jsem si dvou mohutných
letadel, jedno mělo na křídle nápis Antonov... nevěřím, že
něco takovyho může létat...Minul jsem Osnabrȕck a bylo na čase
koupit holandské mýto. Na dálnici pumpa žádná, tak sem se
odhodlal sjet na Autohof. Přes 3 křižovatky se dostávám blíž a
blíž, až se dostanu k parkovišti chráněném závorou. Vezmu si
lístek, vjedu na parkoviště, ale s takovym divnym pocitem. Nemám
rád závory bez obsluhy nablízku, vždycky takový ten nejistý
pocit, zda se závora zvedne či ne. Naběhnu
na pumpu, udělám dvě kolečka dokola, než si všimnu zastrčeného
stolečku s kartičkami pro nákup mýta. Tak nakoupím, platím a
při cestě do auta koutkem oka koukám na závoru a přemýšlím,
jestli je potřeba si vyzvednout nějaký další lístek na výjezd,
nebo jestli postačí ten, co jsem dostal na vjezdu. Potichu a skoro
na volnoběh se plížím k závoře, stahuju okno, soukám lístek
do automatu a fíííí, závora se zvedá a já prchám. Zpátky na
dálnici, tady odbočit vpravo a vidím, jak se v protisměru hrne na
parkoviště nápadně zelený MAN od norské firmy Bring, avšak se
slovenskou SPZ a s pěknou blondýnou za volantem. Nahýbám se nad
volant a kroutím hlavu až na záda... eh, že byla pěkná sem
chtěl říct... Míjím prosklenou kancelář vedle dálnice, tady
odbočit vlevo a už vidím nápis „velkomen“. Stačilo pár
kilometrů a byl sem nadšen, dálnice rovná, ale opravdu rovná,
sem tam nějak lehká zatáčka. A ty chajdaloupky, malé, dřevěné,
pár stromů na zahradě, pěkná příjezdová cesta, tam by se
parkovalo kamionem :D … Za pár minut padne tma a už sem se kochal
jen kolem projíždějicími osvětlenými kamiony. V 19h přijíždím
před firmu, zatahuji firháňky a jdu spát.
Budík zvoní v 7:20, pomalu se
probouzím a snídám. V 7:50 odcházím do kanceláře, která je
psaná jako adresa na dodacím listu. Vlezu do budovy a na recepci se
dozvídám, že tohle je administrativní budova a že hala pro
kamiony je na druhé straně ulice. Tak si to šněruju na druhou
stranu, hned dostanu číslo rampy, tak jdu pro kamion, couvnu k
rampě a jdu s papírama. Na schodech potkávám skladníka, říká
mi, že můžu nacouvat a že jde skládat. V rychlosti se ptám, co
mám dělat s plombou a on povídá, ať ji utrhnu a šel pryč. Tak
sem plombu utrhl, couvl k rampě a než sem vlezl do haly, tak půl
návěsu složeno. Než sem se rozhlídl po skladu, už byl návěs
prázdný. Skočil sem do kanclu, vyzvedl si potvrzené papíry a
čekal na povel. Po dvou hodinách mi v SMS přišla adresa nakládky,
přes 200km přejezd, blízko Eindhovenu. Cesta utíkala pěkně,
Holandsko je krásná země. Do cíle zbývalo 70km a já sjížděl
z dálnice na okresní silnici. Takový pěkný venkov sem ještě
neviděl, ale to by jste to museli vidět. Ve 13h zastavuji na
vrátnici, vyzvedávám papíry k naložení a za půl hodiny stojím
u rampy. Bylo mi naloženo 25 tunových palet naplněných granulemi.
Trvalo mi dalších 40min zakurtovat ty bigbagy, ale kurty se stejně
pořád povolovali. Párkrát sem je dotáhl a fičel sem pryč.
Najíždím na dálnici a zastavuji na první pumpě. Naběhnu
dovnitř, vystojím řadu u automatu na prodej mýta do Německa a
vložím potřebné údaje. Udiveně koukám na monitor, kde je
napsáno něco ve smyslu, že zde se nedá platit hotově. Tak sedám
do auta a pokračuji, přejíždím německé hranice a na druhém
sjezdu sjíždím na místní Shell. Kupuji mýto, loupu mandarinku a
za 15 minut pokračuju. Za 4h a pár minut zastavuji nedaleko
Frankfurtu, bylo kolem 19h a já se divil, že na parkovišti je
ještě místo. Zaparkuji vedle dvou Turků, kteří zrovna v
paletovém koši vařili večeři a šel sem spát.
V 6:30 vyrážím směrem na Rozvadov,
ještě po tmě míjím Frankfurtské letiště a kochám se
svítícíma létajícíma hvězdičkama. Za hodinu zastavuji na
parkovišti a dělám 15min pauzu. Po snídani nastartuju auto a můj
postarší měnič piští na celou kabinu. Po pár minutách
zjišťuji, že měnič je kaput a píši Zdeňku Hodanovi, jestli se
dá někde po cestě do Plzně koupit nový. Za skoro 4,5h dojíždím
30km před české hranice, kde musím dodělat zbytek pauzy. Po
30min vyjíždím a ve 12:10 zastavuji před Truck Shopem. Tahám za
kliku Truck Shopu a zamčeno, čtu nalepené cedule a od 12 do 13h
pauza. Ve 13h kupuju nový měnič a pokračuju plíživým tempem k
Plzni. Po telefonu chystám Zdeňka na moji víkendovou návštěvu a
zároveň volám šéfovi, co má v plánu on. Shodli jsme se, že
jestli je vykládka na pondělní ráno, tak nemá cenu jezdit domů.
Za pár minut mi znovu volá šéf, že vykládka je domluvena na
odpoledne a že mám jet domů. Pokládám firemní telefon. Naladím
rychlost na 89kmh, drapnu svůj telefon a volám Gugytovi, který mě
už 2h nahání. Voláme si spolu skoro hodinu, od Rozvadova až k
Plzni, já smíchy hubu od ucha k uchu, no musel na mě být skvostný
pohled. V Plzni to byla rychlovka, zastavil jsem, vystěhoval kabinu,
utíkám na zastávku a zjišťuji, kudy na nádraží. Za 20 minut
sem na nádraží, kupuji jízdenku a už stojím ve vlaku, který se
hned rozjíždí. Do první zastávky sem musel v přecpaném vlaku
stát, později už sem si mohl i sednout. Pár minut před 17h
dorážíme do Prahy. Na vedlejší koleji stojí vlak RegioJet, tak
hned u slečny stevardky zjišťuji, zda nemají jedno volné místo.
Sem naivka, aby ve Źlutym vlaku bylo v pátek odpoledne místo. Jdu
tedy na informace, za 10 minut jede další vlak, prima, kupuju
jízdenku a jdu na nástupiště. Lezu do schodů a slyším, jak
vlak zastavuje. Přidávám do kroku a se štěstím usedám do
prvního kupé k oknu. Osazenstvo v kupé mě bavilo celou cestu,
slečna naproti vytáhla bezednou krabičku s rizotem a více než
hodinu se ládovala. Další slečna vedle mě seděla takříkajíc
„na turka“, ruce rozpažené a vyvolávala asi duchy. V 19:20
vysedám z vlaku a sedám k otci do auta, který už na mě chvíli
čeká. Uháníme domů, ve 20h přecházím práh svého pokoje,
zahazuji všechny své věci do rohu a utíkám do sprchy, následně
do ledničky a v rychlosti obědvovečeřím. Utřu mastnou pusu od
řízku, obléknu sako, kravatu a hurá na ples. =)
Komentáře
Ale toto mě dostalo. Jsem se smál až jsem se za břicho popadal aneb smál se běhajíc po místnosti tleskajíc do stehen. Teď zas půl dne neusnu. Některé Tvé příspěvky jsou lepší než kafe. Díky. Ikdyž máš v Tvém příspěvku kus pravdy. Ňákej Magoj