Mmm, Holandsko...

Takové to mé klasické pondělí, do 12h spím, pak oběd, nákup a chvíli před třetí hodinou odpolední vyrážím na dlóóóuhatánskou cestu do Trnavy. Cesta jako z pohádky, všude sluníčko, málo auto, Radeček napapanej, jelo se dobře. Po cestě sem ještě navštívil Witmena a Andrejku, chvíli jsme pokecali a na rozloučenou jsem jim udělal osobní taxi. No já sem dobrák... Upaluju přes hranice a ujedu asi 30km, než si uvědomím, že nemám na okně slovenskou mýtnou krabici. Tak hnedle zastavuji na první autobusové zastávce, vytahuji tu ohyznost a s mohutným nápřahem umisťuji na okno. Po 20h přijíždím do Trnavy, ulice správná, ale všude tma. Na konci ulice vidím vrátného, jak se opírá o závoru a kouří. Jdu tedy za ním s papírama v ruce, ukazuju mu adresu, jméno firmy, ale vrátnej se nechytá, že tady nic takového není. Znovu usedám do auta, couvám ze slepé ulice, v půlce slepé ulice se rozjedu do další slepé ulice kolem velké haly a za halou další kouřící Slovák. Z okna na něj zavolám, že hledám firmu LT a on povídá, že to jsou oni a že si mám najet na rampu. Se zadařilo, couvnu na rampu, uklidím sundané kurty a utíkám za chlápkem do kanclu. Za 30 minut bylo složeno a jelikož sem měl nakládku v Brně, tak sem uháněl do Brna.

Probouzím se v Brně asi kilometr od nakládky. Termín nakládky na 16h, hodiny ukazují 9h. Tak sem se nasnídal, uklidil na návěsu, uklidil v kabině, čumím na filmy. V 15h stojím před bránou firmy, přes interkom hulákám na hlídače mou SPZ a jméno a za 10min už stojím na rampě. Než obejdu budovu, půlka auta naložená, tak vykládám s destařem, cože to vezu a kam. Za hodinu odjíždím, vykládka poblíž Groningen v NL, konečně pojedu někam jinam, než do Eindhovenu. Vymotám se z Brna a s 1380kg na návěsu /návěs plný/ mířím po dálnici na Prahu. Jelikož vezu vítr a dálnice je drahá, u Jihlavy sjíždím a přes Havlíčkův Brod a Kolín se dostávám u Českého Brodu na hradeckou dálnici. Krátký pokec se šéfem a už nabírám směr Petrovice, opět povětšinou kolem dálnice. Po cestě naberu naftu, koupím D mýto a fičím, dokud můžu. Okolo půlnoci přijíždím na benzinovou pumpu, všude narváno k prasknutí, můj plán „naprasit“ se před stojany už napadl dva Poláky a taky jednoho Němce. Pokračuji dál po parkovišti, až uvidím dalšího Němce, který obchází svou rozsvícenou soupravu. Buď přijel chvíli přede mnou anebo dělá kontrolu před jízdou. Měl sem štěstí, Němec obešel auto, nasoukal se do kabiny a odjel, takže místo bylo mé.

Ráno se probudím okolo 9h, akorát na snídani. Ochutnám maminčin štrůdl, dám si jeden kousek, dva kousky, tři kousky ...a krabička prázdná. Nezbývalo než pokračovat v cestě. Ještě před jízdou zkontroluji auto, obcházím, koukám a vidím, jak mi někdo nakreslil logo Nike na plachtu, a pěkně nožem. Protože jsou vrata zaplombované, nakukuji vyřezanou dírou a zjišťuju, jestli něco chybí. Naštěstí bylo vše v pořádku, tak sem vyrazil. Cesta ubíhala pěkně, v kopcích sem byl s tunou a půl krááál, všude první. Když sem jel kolem letiště v Halle, všiml jsem si dvou mohutných letadel, jedno mělo na křídle nápis Antonov... nevěřím, že něco takovyho může létat...Minul jsem Osnabrȕck a bylo na čase koupit holandské mýto. Na dálnici pumpa žádná, tak sem se odhodlal sjet na Autohof. Přes 3 křižovatky se dostávám blíž a blíž, až se dostanu k parkovišti chráněném závorou. Vezmu si lístek, vjedu na parkoviště, ale s takovym divnym pocitem. Nemám rád závory bez obsluhy nablízku, vždycky takový ten nejistý pocit, zda se závora zvedne či ne. Naběhnu na pumpu, udělám dvě kolečka dokola, než si všimnu zastrčeného stolečku s kartičkami pro nákup mýta. Tak nakoupím, platím a při cestě do auta koutkem oka koukám na závoru a přemýšlím, jestli je potřeba si vyzvednout nějaký další lístek na výjezd, nebo jestli postačí ten, co jsem dostal na vjezdu. Potichu a skoro na volnoběh se plížím k závoře, stahuju okno, soukám lístek do automatu a fíííí, závora se zvedá a já prchám. Zpátky na dálnici, tady odbočit vpravo a vidím, jak se v protisměru hrne na parkoviště nápadně zelený MAN od norské firmy Bring, avšak se slovenskou SPZ a s pěknou blondýnou za volantem. Nahýbám se nad volant a kroutím hlavu až na záda... eh, že byla pěkná sem chtěl říct... Míjím prosklenou kancelář vedle dálnice, tady odbočit vlevo a už vidím nápis „velkomen“. Stačilo pár kilometrů a byl sem nadšen, dálnice rovná, ale opravdu rovná, sem tam nějak lehká zatáčka. A ty chajdaloupky, malé, dřevěné, pár stromů na zahradě, pěkná příjezdová cesta, tam by se parkovalo kamionem :D … Za pár minut padne tma a už sem se kochal jen kolem projíždějicími osvětlenými kamiony. V 19h přijíždím před firmu, zatahuji firháňky a jdu spát.

Budík zvoní v 7:20, pomalu se probouzím a snídám. V 7:50 odcházím do kanceláře, která je psaná jako adresa na dodacím listu. Vlezu do budovy a na recepci se dozvídám, že tohle je administrativní budova a že hala pro kamiony je na druhé straně ulice. Tak si to šněruju na druhou stranu, hned dostanu číslo rampy, tak jdu pro kamion, couvnu k rampě a jdu s papírama. Na schodech potkávám skladníka, říká mi, že můžu nacouvat a že jde skládat. V rychlosti se ptám, co mám dělat s plombou a on povídá, ať ji utrhnu a šel pryč. Tak sem plombu utrhl, couvl k rampě a než sem vlezl do haly, tak půl návěsu složeno. Než sem se rozhlídl po skladu, už byl návěs prázdný. Skočil sem do kanclu, vyzvedl si potvrzené papíry a čekal na povel. Po dvou hodinách mi v SMS přišla adresa nakládky, přes 200km přejezd, blízko Eindhovenu. Cesta utíkala pěkně, Holandsko je krásná země. Do cíle zbývalo 70km a já sjížděl z dálnice na okresní silnici. Takový pěkný venkov sem ještě neviděl, ale to by jste to museli vidět. Ve 13h zastavuji na vrátnici, vyzvedávám papíry k naložení a za půl hodiny stojím u rampy. Bylo mi naloženo 25 tunových palet naplněných granulemi. Trvalo mi dalších 40min zakurtovat ty bigbagy, ale kurty se stejně pořád povolovali. Párkrát sem je dotáhl a fičel sem pryč. Najíždím na dálnici a zastavuji na první pumpě. Naběhnu dovnitř, vystojím řadu u automatu na prodej mýta do Německa a vložím potřebné údaje. Udiveně koukám na monitor, kde je napsáno něco ve smyslu, že zde se nedá platit hotově. Tak sedám do auta a pokračuji, přejíždím německé hranice a na druhém sjezdu sjíždím na místní Shell. Kupuji mýto, loupu mandarinku a za 15 minut pokračuju. Za 4h a pár minut zastavuji nedaleko Frankfurtu, bylo kolem 19h a já se divil, že na parkovišti je ještě místo. Zaparkuji vedle dvou Turků, kteří zrovna v paletovém koši vařili večeři a šel sem spát.

V 6:30 vyrážím směrem na Rozvadov, ještě po tmě míjím Frankfurtské letiště a kochám se svítícíma létajícíma hvězdičkama. Za hodinu zastavuji na parkovišti a dělám 15min pauzu. Po snídani nastartuju auto a můj postarší měnič piští na celou kabinu. Po pár minutách zjišťuji, že měnič je kaput a píši Zdeňku Hodanovi, jestli se dá někde po cestě do Plzně koupit nový. Za skoro 4,5h dojíždím 30km před české hranice, kde musím dodělat zbytek pauzy. Po 30min vyjíždím a ve 12:10 zastavuji před Truck Shopem. Tahám za kliku Truck Shopu a zamčeno, čtu nalepené cedule a od 12 do 13h pauza. Ve 13h kupuju nový měnič a pokračuju plíživým tempem k Plzni. Po telefonu chystám Zdeňka na moji víkendovou návštěvu a zároveň volám šéfovi, co má v plánu on. Shodli jsme se, že jestli je vykládka na pondělní ráno, tak nemá cenu jezdit domů. Za pár minut mi znovu volá šéf, že vykládka je domluvena na odpoledne a že mám jet domů. Pokládám firemní telefon. Naladím rychlost na 89kmh, drapnu svůj telefon a volám Gugytovi, který mě už 2h nahání. Voláme si spolu skoro hodinu, od Rozvadova až k Plzni, já smíchy hubu od ucha k uchu, no musel na mě být skvostný pohled. V Plzni to byla rychlovka, zastavil jsem, vystěhoval kabinu, utíkám na zastávku a zjišťuji, kudy na nádraží. Za 20 minut sem na nádraží, kupuji jízdenku a už stojím ve vlaku, který se hned rozjíždí. Do první zastávky sem musel v přecpaném vlaku stát, později už sem si mohl i sednout. Pár minut před 17h dorážíme do Prahy. Na vedlejší koleji stojí vlak RegioJet, tak hned u slečny stevardky zjišťuji, zda nemají jedno volné místo. Sem naivka, aby ve Źlutym vlaku bylo v pátek odpoledne místo. Jdu tedy na informace, za 10 minut jede další vlak, prima, kupuju jízdenku a jdu na nástupiště. Lezu do schodů a slyším, jak vlak zastavuje. Přidávám do kroku a se štěstím usedám do prvního kupé k oknu. Osazenstvo v kupé mě bavilo celou cestu, slečna naproti vytáhla bezednou krabičku s rizotem a více než hodinu se ládovala. Další slečna vedle mě seděla takříkajíc „na turka“, ruce rozpažené a vyvolávala asi duchy. V 19:20 vysedám z vlaku a sedám k otci do auta, který už na mě chvíli čeká. Uháníme domů, ve 20h přecházím práh svého pokoje, zahazuji všechny své věci do rohu a utíkám do sprchy, následně do ledničky a v rychlosti obědvovečeřím. Utřu mastnou pusu od řízku, obléknu sako, kravatu a hurá na ples. =)