První setkání s Polizei...

Po vydařeném víkendu v Holýšově jsme se v neděli večer vydali se Zdeňkem ke svým autům. Já jel naštěstí až ráno, ale nedočkavá Liška upalovala už kolem 22h směr Hannover.




Ráno jsem o půl šesté vyrážel, mrknu na teploměr, asi 5 pod nulou, tak chytnu za klíček, Daf se pomalu rozkašlal a já uháněl na Plzeň. Protože sem o víkendu dostal přesné instrukce, kudy kam, tak za hodinu a půl sem měl složeno. Následovalo drobné bloudění po Plzni a už sem uháněl podél dálnice D5 ku Praze. Po telefonu sem dostal od šéfa trasu, kudy se objíždí Praha, tak sem jel obdivovat krásy Pražského venkova. Dojel sem na ONO poblíž Neratovic, nabral naftu, dostal nějaké eura na cestu.  Za necelou hodinu už sem stál v logistickém areálu v Lovosicích a připravoval se na nakládku papírových rolí. Za půl hodiny sem byl naložen, za dalších půl hodiny sem měl zakurtováno a vyjel sem přes Petrovice do Německa, odjel sem něco málo přes 4h a šel sem spát.

Úterý bylo pohodové, za 4h 10min sem dojel na pumpu, kde se prodává "dálniční známka" do NL a B, udělal jsem tam i pauzu a za další 4h 10min už sem stál na vykládce poblíž Brusselu, bylo 15h odpoledne, ale byl jsem z firmy vykázán, že vykládka proběhne až ráno v 8h. Někde v Holandsku mi praskla žárovka v hlavním světle, takže plán na odpoledne byl jasný...

 

 V 8h ráno jsem stepoval v kanceláři a nedočkavě čekal na číslo rampy. Po 10ti minutách se objevil skladník a oznámil mi číslo 2, nuže dobrá, jdu na to. Nájezd na rapu byl docela úzký, trvalo mi asi 10 minut, než sem se narovnal tak, abych byl přesně uprostřed. Bohužel v této firmě mají speciální zabezpečovací systém proti pohybu auta při nakládce/vykládce, pro mě naprosto neznámá věc. Rychle sem skontroloval, zda je vše vpořádku a docouvl ten zbývajicí metr, který mě chyběl. Po dvou hodinách sem byl prázdný, jdu k návěsu skontrolovat, zda je rampa zvednutá a tu chvíli sem si všiml něčeho nepěkného. Nevím, jak se to stalo, ale blatník se válel po zemi.

Posbíral jsem blatník, zavřel vrata a upaloval do přístavu v Antwerpách na nakládku do čech. V 11h 55min dojíždím na nakládku, utíkám do kanceláře, otevírám dveře a vidím, že všichni sedí u jídelního stolu a žvejkají, mrknu na dveře a tam napsáno, že od 12 do 12:30 pauza na oběd. Ve 12:40 se začalo něco dít, proběhla kontrola ložné plochy návěsu, jestli mám helmu a brýle. Brýle sem měl polámané, tak sem dostal nové a kupodivu sem dostal další adresu, kde měla proběhnout nakládka. Skáču do auta a uháním na uvedenou adresu. Po 10 minutách už projíždím mezi halami a hledám tu svoji, kterou mám uvedenou na nákladovém listě. Firma měla 25 velkých hal, devátá byla moje, tak jsem jezdil sem a tam, až sem ji našel. Přijdu do kanceláře a tam dva počítače, na kterých si řidiči podle kódu nakládky vyzvednou papíry potřebné k naložení. Vystál sem půl hodinovou řadu řidičů, sebral svoje papíry a jel hledat váhu. Za 10 minut sem stál v řadě na váhu a hned zase zpět ke své hale a hledat rampu číslo 938, než sem zacouval, zaklínoval a došel do skladu, bylo 13:50 a všechny desty byly zaparkované u dveří a destaři pryč. Šel jsem tedy také poobědvat a zpátky jsem došel v 14:30, odchytil destaře a za hodinu sem byl naložený. Opět cesta na váhu, poté třicetiminutové kurtování, vyzvedl jsem si papíry a mohl jsem vyrazit. Ujel jsem asi 5km a dojel do kolony auto, která se táhla přes celé Antwerpy. Při nudném poskakování mě rozesmál nějaký řidič v Dafu, já potahoval v prostředním pruhu a on dojel v pravém pruhu vedle mě, podíval se  bočním oknem na mě, poprosil a ukázal předemně, tak jsem mu ukázal, že teda může, Dafman se zasmál, zamával a nacpal se předemně.... a já se usmíval přes celé Antwerpy, protože tohle sem dloooouho nezažil...

Za Antwerpama se to rozjelo a uháněl sem až na Německé hranice, kde sem si musel koupit německé mýto. No takový nápad sem neměl sám, takže parkoviště bylo narvané a já to musel postavit na varovky, a přímo do vjezdu na parkoviště pro osobní auta, ale dalo se tam projet. Za 10 minut jsem se kochal Německou tmou a po hodině sem musel dělat pauzu, najíždím na parkoviště, ale na vjezdu stojí polák a naneštěstí tak šikovně, že se kolem něj nedá normálně projet. Neměcký kamion skáče přes obrubníky a mizí, tak já opatrně a pečlivě najedu předním kolem na obrubník, ale dál si netroufnu. Vytáhl sem z návěsu pár dřevěných hranolů a dal je k obruníku, abych neprodřel kola na návěsu. Povedlo se, stojím v řadě kamionů a cpu se koprovou omáčkou s masem a knedlíkama. 

Po večeři a obligátním telefonu domů, že je vše vpořádku sem pokračoval v cestě. Hned na nájezdu na dálnici mě předjíždí nějaké frigo a vedle něj slyším přerušované syčení, když mě předjel, tak se to utišilo. Po dalších deseti kilometrech mě táhl volant na levou stranu a už sem tušil, že je něco špatně, avšak nechtělo se mi zastavovat na tříproudové dálnici, tak sem dojel asi 3 km na dálniční nájezd na jinou dálnici. Nájezd byl široký, takže sem postavil auto do odstavného pruhu a šel sem okouknout auto. 

Hned, když sem stopl na schodky, jsem slyšel syčení od levého předního kola. Ihned sem vytáhl trojuhelník a odnesl do daleko za auto, poté jsem informoval šéfa o mém problému a šel jsem se obléct do montérek. Vylezl jsem ven a sestavil plán výměny kola... protože je zbytečné zvedat auto na heveru, když bude prázdná rezerva. Takže jsem vzal klíče od zámku rezervy a šel ji odemknout. A už to začalo, zámek byl uvnitř rezavý, že do něj nešel klíč ani zasunout. Naštěstí sem našel v kastlíku plátek pilky na železo a začal sem pižlat řetěz, který byl omotaný přes rezervy. Mezitím sem ještě zaklínoval tahače i návěs a nachystal sem si hever. Vrátil jsem se k pižlání a všiml sem si, že zamnou přijíždí auto s oranžovýma majákama, tak sem si říkal, že dojela asistenční služba. Když to auto zamnou zastavilo, oranžová se změnila v modrou. Vyškrábal jsem se z pod návěsu a jdu za policisty. Po objasnění mého problému s defektem pneumatiky sem byl upozorněn, že stojím na nepřehledném místě blízko jízdního pruhu. Přikývl jsem a policista se napatě otočil a šel do auta, za půl minuty přišel a v ruce držel 4 kužely s oranžovým světlem, které naskládal kolem auta. Zeptal se mě, jestli chci pomoct a jak dlouho tu ještě budu stát, potom se otočil a šel si sednout do auta, s kterým couvli přibližně doprostřed mezi kamion a můj trojuhelník. 

 

Já pokračoval v pižlání řetězu, což se mi po pár minutách podařilo. Auto leželo skoro na zemi, takže se mi pod něj nepodařilo nacpat hever. Vytáhl jsem další hranoly z návěsu a naskládal před přední kolo, kousek sem popojel a hever tam šel levou zadní. Levou zadní jsem povolil všechny matice na kole a vyheveroval auto kousek nad zem. Sundal jsem propíchlé kolo, nahodil rezervu, našrouboval matky, utáhl, vypustil hever, dotáhl matky, vše pouklízel. Při pohledu na tachograf sem si uvědomil, že překračuji max. denní pracovní dobu. Udělal jsem tedy výtisk a šel za policisti, kteří mě hlídali. Vysvětlil jsem mu, že mám problém s kartou, že překračuji prac. dobu a on se mě zeptal, zda mám na tachografu postel nebo kladívka? Odpověděl jsem, že tam mám kladívka a také jsem mu to ukázal na výtisku, který držel v ruce. Obratem jsem dostal razítko, ke kterému jsem dopsal v angličtině důvod překročení. Poděkoval jsem za asistenci, utíkal jsem pro trojuhelník, naskočil do auta a uháněl jsem na první parkoviště. Bylo něco po 23h, takže parkoviště plné, ale našel sem skulinku za stojícíma kamionama, tak jsem se tam nasoukal a doufal, že nebudu překážet. Pořídil jsem další výtisk, na kterém bylo vidět, že dojíždím na parkoviště. 

Ráno mě probudilo bouchání kladivem o železo, mrknu z okna a sklopkař opravoval něco na vlečce. Já přetáhl vyměněné kolo, dolil pár litrů oleje a vyjel do Česka. Po cestě ještě pár zastávek na přetáhnutí kola a už sem letěl Petrovic dolů do čech, když na mě někdo do vysílačky volá, že mi z podnávěsu létají jiskry. Ujistil sem ho, že je to vpořádku a že to dám dopořádku. Zajel sem na pumpu a vysící řetízek z rezervy jsem smotal a zaháčil na rám. Za necelé dvě hodiny jsem parkoval v Praze a dělal pauzu, v níž sem se dozvěděl, že sem pro tento týden dojezdil. Vytáhl sem kartu a pár hodinách v autě nějakého kolegy sem šel spat. 

Po 4h mě budí druhý šéf, že semnou jede složit do Znojma, a tak upalujeme po D1, já klimbám na sedačce spolujezdce. Dojíždíme do firmy poblíž Znojma, naběhnu do kanceláře, kde mi bylo sděleno, že vykládce je zarezervována na 10. února a že šéf, kterej o tom rozhoduje je na poradě. Šel jsem to přetlumočit šéfovy a čekali jsme. Za 10min přiběhl pán, dal nám papíry a že máme jet složit na sklad, který je 7km daleko. Na skladě složeno za 30 minut a ujížděli jsme na nakládku do Uničova. Ve 12h najíždíme na váhu, ve 12:30 se návěs plní 16t dílů pro bagry určené do Amsterdamu. Ve 13:40 naloženo, bohužel pro mě, vykládka byla stanovená na pondělná ráno a já bych ji vzhledem k povinné pauze nestíhal, takže s tím musel jet šéf.

Já mám tedy do úterý volno a budu netrpělivě čekat, než se mi vrátí auto zpátky pod ruce ;)

A závěrem chci poděkovat všem čtenářům, protože dne 14. ledna dosáhl můj blog 10 000 shlédnutí.