Konečně sníh
Tak sem se konečně dočkal sněhu :)
V pátek ráno sem naložil a jel do Letohradu, bohužel sem po půl hodině cesty dojel k nehodě, kde jsem se půl hodiny zdržel. Jelikož sem pospíchal, tak sem se otočil a jel jinou cestou, né přes Mohelnici, ale pěkně přes Červenou vodu a Suchý vrch.
Do Červené vody silnice mokrá a bylo lehce nad nulou, no kousíček za městem to začalo, na silnici neuježděná vrstva sněhu, ale jelikož sem byl naloženej a mám nové gumy, tak jsem upaloval nahoru jako v létě, pohodička.
Na vrcholu to začlo, najela předemnou dodávka a z kopce uháněla někdy až 30 km/h, no šlo by to i rychleji... V půlce kopce na mě mává policajt plácačkou a musím zastavit, dole dva zapadnuté kamiony a musím čekat. Foukalo tak moc, že se ani nedalo stát na silnici, jednak se strašně prášilo a když mi fouklo do bundy, měl sem co dělat, aby mě to nesfouklo do příkopy. Po ani né deseti minutách se do kopce sune hasičská Tatra a v závěsu polský Man. Po dalších deseti minutách můžeme jet, na silnici sníh, později i led, no za další tři kilometry čistý ale mokrý asfalt.
Po cestě informuji zákazníka o povětrnostních podmínkách 20km od něj a vyzvídám, kudy mohu přijet. První cesta je zledovatělá, takže tou druhou, delší, ale bez sněhu a ledu. Po půl hodině sem na vykládce, ještě mě čeká prudká otočka mezi baráky a 50 metrů do kopce ke skladu, dole to párkrát prohrábne, ale už jsem před skladem na souvislé vstrvě ledu.
Jelikož se pod kopcem nedá otočit, musím se vyšrabat přes ten led až na vrchol kopečku, kde se dá otočit. Couvám tedy na kousek asfaltu, zapínám uzávěrku, zatínám zuby a škrabu se podél budovy až nahoru na kopec, naštěstí úspěšně. Pak už pohodička, svižná otočka na ledovym plácku, kousek z kopce ke skladu, složit náklad a pryč.
Propletu se Letohradem, ujedu 10 kilometrů směrem na Ústí nad Orlicí a po sněhu ani památka :)
V pátek ráno sem naložil a jel do Letohradu, bohužel sem po půl hodině cesty dojel k nehodě, kde jsem se půl hodiny zdržel. Jelikož sem pospíchal, tak sem se otočil a jel jinou cestou, né přes Mohelnici, ale pěkně přes Červenou vodu a Suchý vrch.
Do Červené vody silnice mokrá a bylo lehce nad nulou, no kousíček za městem to začalo, na silnici neuježděná vrstva sněhu, ale jelikož sem byl naloženej a mám nové gumy, tak jsem upaloval nahoru jako v létě, pohodička.
Na vrcholu to začlo, najela předemnou dodávka a z kopce uháněla někdy až 30 km/h, no šlo by to i rychleji... V půlce kopce na mě mává policajt plácačkou a musím zastavit, dole dva zapadnuté kamiony a musím čekat. Foukalo tak moc, že se ani nedalo stát na silnici, jednak se strašně prášilo a když mi fouklo do bundy, měl sem co dělat, aby mě to nesfouklo do příkopy. Po ani né deseti minutách se do kopce sune hasičská Tatra a v závěsu polský Man. Po dalších deseti minutách můžeme jet, na silnici sníh, později i led, no za další tři kilometry čistý ale mokrý asfalt.
Po cestě informuji zákazníka o povětrnostních podmínkách 20km od něj a vyzvídám, kudy mohu přijet. První cesta je zledovatělá, takže tou druhou, delší, ale bez sněhu a ledu. Po půl hodině sem na vykládce, ještě mě čeká prudká otočka mezi baráky a 50 metrů do kopce ke skladu, dole to párkrát prohrábne, ale už jsem před skladem na souvislé vstrvě ledu.
Jelikož se pod kopcem nedá otočit, musím se vyšrabat přes ten led až na vrchol kopečku, kde se dá otočit. Couvám tedy na kousek asfaltu, zapínám uzávěrku, zatínám zuby a škrabu se podél budovy až nahoru na kopec, naštěstí úspěšně. Pak už pohodička, svižná otočka na ledovym plácku, kousek z kopce ke skladu, složit náklad a pryč.
Propletu se Letohradem, ujedu 10 kilometrů směrem na Ústí nad Orlicí a po sněhu ani památka :)
Komentáře